Zástupci ministerstva zdravotnictví na jednání [19.1.] sněmovního Výboru pro zdravotnictví odmítli návrh soudkyně Okresního soudu v Mělníku Terezy Pirklové, aby pobyt na záchytné stanici lidem platily zdravotní pojišťovny.
Podnět k diskuzi o úhradách pobytů v českých záchytných stanicích vznesl na jednání zdravotnického výboru poslanec Milan Brázdil [ANO]. Připomněl, že u nás funguje 18 protialkoholních a protitoxikomanických záchytných stanic [ZS], u nichž za služby a pobyt lidé, kteří se do nich dostávají, platí. Což je plně v souladu se zákonem o specifických zdravotnických službách. Byť přesnou cenu za noc strávenou na stanici norma neurčuje.
Tuto praxi však napadá soudkyně Okresního soudu v Mělníku Tereza Pirklová. Ta tvrdí, že paragraf zákona, který záchytným stanicím dovoluje za služby a pobyt vybírat peníze, neodpovídá Listině základních práv a svobod. Podle ní jde totiž o zdravotnická zařízení. A stejně jako lidé trpící obezitou, tabakismem či se jinak sebepoškozují, mají mít i lidé pod vlivem alkoholu zdravotní péči plně hrazenou i v záchytné stanici.
Podle Milana Brázdila už byla s návrhem oslovena i vláda. Ta se má vyjádřit do 30 dnů. Připomeňme, že účastníky řízení jsou i Poslanecká sněmovna a Senát Parlamentu ČR.
Ministerstvo zdravotnictví vládě doporučí nevyhovět
Za resort Ministerstva zdravotnictví ČR [MZ ČR] se k návrhu na změnu zákona vyjádřil náměstek ministra pro legislativu Radek Policar.
„Ano, ministerstvo zdravotnictví dostalo návrh také,“ potvrdil s tím, že resort vládě navrhne, aby se do řízení zapojila a argumentovala tak, aby návrh Okresního soudu v Mělníku neprošel.
„My máme za to, že paní soudkyně v tomto nemá pravdu,“ vyslovil se za MZ ČR Policar.
Podle stanoviska úřadu je naprosto správné, že se u nás služba záchytných stanic nehradí z veřejného zdravotního pojištění. A vyvrací i slova soudkyně Pirklové o tom, že zákon o speciálních zdravotnických službách neřeší ani případné zastropování částek, které si jednotlivé záchytné stanice účtují. Podle jejího průzkumu tuzemských zařízení se částky za pobyt a službu na ZS totiž značně liší. Což podle ní poškozuje sociální práva příjemců služeb těchto stanic.
Shoda panuje na tom, že ceny za pobyt na ZS se liší
Avšak ani to není podle náměstka Policara pravda. Tvrdí, že veškeré zdravotnické služby, včetně těch na záchytných stanicích, u nás podléhají cenové regulaci.
„Poskytovatel nemůže chtít po příjemci služby více než kalkulace, kterou si učiní z nákladů a přiměřeného zisku,“ vysvětlil.
Navíc podle něj ceny za pobyt a služby na ZS podléhají kontrole ze strany úřadů Finanční správy ČR [FS ČR] v oblasti cenové evidence a cenové regulace. Byť i on uznal, že v praxi se částky liší. Pak je to dle jeho názoru ale tím, že někdo chce méně, než by mohl mít. Pokud pak některé ze zařízení porušuje ustanovení, je namístě kontrola z finančního úřadu.
„Za nás tady jsou nastavena pravidla,“ řekl náměstek.
Služby záchytných stanic podle MZ ČR nejsou předmětem solidárního zdravotního pojištění a lidé si za ně mají platit. Úřad tak vládě předloží návrh, na jehož základě ona Ústavnímu soudu navrhne nevyhovět žádosti na zrušení zmiňované části zákona.
Jak fungují záchytné stanice v Česku
Protialkoholní a protitoxikomanické záchytné stanice poskytují péči lidem pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky, kdy nekontrolují své chování, čímž ohrožují sebe nebo jiné osoby. Dále i veřejný pořádek nebo majetek. Anebo jsou ve stavu, kdy vzbuzují veřejné pohoršení. O přijetí a propuštění stejně jako délce pobytu pacienta na záchytné stanici rozhoduje vždy lékař.
Zřizovateli záchytných stanic jsou u nás kraje. Ceny za pobyt a služby na ZS nejsou jednotné. Například záchytná stanice Ústeckého kraje si za pobyt a ošetření účtuje tři tisíce korun. Za služby v českobudějovické záchytné stanici, jejíž zřizovatelem je Jihočeský kraj a je jediné takové zařízení v kraji, zaplatí klient 1 200 korun.
Vůbec první záchytnou stanici u nás zřídil psychiatr a odborník na léčbu alkoholismu a jiných závislostí Jaroslav Skála 15. května roku 1951 v Praze u Apolináře. Jejím prvním klientem měl být už tři dny po jejím otevření ruský námořní inženýr.
Veronika Táchová
