Pacientům s vážnou duševní poruchou dokáže pomoci mnohými zavrhovaná elektrokonvulzivní terapie, laicky řečeno léčba elektrošoky. Lékaři ji doporučují při těžkých depresích a pacientům, kteří nereagují na antidepresiva.
Při elektrokonvulzivní terapii [ECT] lékař pacientovi velmi krátkým elektrickým impulzem do mozku vyvolá kratší epileptický záchvat. Zákrok funguje rychle a jeho účinnost lékaři odhadují až na 90 procent.
„ECT probíhá v krátkodobé celkové anestezii a v myorelaxaci 3x týdně. Celkem bývá do 10 až 12 aplikací. K podstatnému zlepšení psychického stavu dochází po 3 až pěti aplikacích,“ popisuje primář psychiatrického oddělení Pardubické nemocnice Jan Kolomazník.
Pacienta zdravotníci před podáním léčby elektrošoky nejprve uspí. Nic tedy necítí a nic ho nebolí. Léčbu podle Kolomazníka podstupují pacienti všech věkových kategorií, včetně dětí, seniorů a těhotných žen. Upozorňuje, že konkrétně u lidí s těžkými depresemi je elektrokonvulzivní léčba často šetrnější než užívání vyšších dávek psychofarmak.
„Tato léčba je indikována především u těžkých depresí. U těch, co nereagují na léčbu antidepresivy. Používá se i u některých typů schizofrenie a u maligního neuroleptického syndromu,“ upřesňuje primář.
Nežádoucí účinky spojené s léčbou elektrošoky jsou dnes podle něj jen nezávažné. Jmenuje například mírné bolesti hlavy a mírné poruchy novopaměti.
„Oboje je navíc krátkodobé. Léčbu lze aplikovat i ambulantním pacientům bez nutnosti hospitalizace,“ říká Kolomazník.
Léčba elektrošoky jen pod dohledem lékařů
Léčbu elektrošoky provádí odborníci ve speciální prostorné místnosti s rozvodem kyslíku a speciálně upraveným lůžkem [viz úvodní foto, zdroj: Pardubická nemocnice]. Elektrokonvulzivní přístroj zvládne současně i monitoring EEG a EKG. Zdravotnický výkon provádí jen proškolený personál, upozorňuje Kolomazník. O pacienta se stará tým odborníků, konkrétně psychiatr, psychiatrická sestra, anesteziolog i anesteziologická sestra.
Před samotným zákrokem pacienta ještě vyšetří internista a anesteziolog. Zhodnotí jeho výsledky EKG, zrentgenují srdce a plíce a posoudí celkový tělesný stav pacienta. Elektrošoky lékaři ordinují vždy v ranních hodinách, pacienti před zákrokem nejedí a nepijí.
Po výkonu pak odpočívají v jiné místnosti, kde se podle Kolomazníka krátce prospí a ještě v dopoledních hodinách odcházejí na oddělení. Možnost řízení auta podle lékaře závisí na psychickém stavu každého pacienta a také dávkách užívaných psychofarmak.
„K této léčbě má veřejnost ještě často negativní postoje. Ten můj je naopak pozitivní, protože mám za 35 let praxe klinickou zkušenost s tím, jak dobře dokáže pomoci závažně duševně nemocným,“ říká rozhodně Kolomazník.
Léčba elektrošoky ale není vhodná pro každého pacienta s duševním onemocněním. Lékaři ji nepředepíší pacientům se zvýšeným nitrolebním tlakem, akutní mozkovou příhodou nebo po prodělaném infarktu myokardu v nedávné době. Kontraindikací zákroku je dále aneurysma [rozšíření] velkých cév. Rizika a přínosy terapie pro zdravotní stav pacienta pak lékaři zvažují u některých srdečních, plicních a neurologických onemocnění.
První elektrošokový přístroj se v Česku spustil roku 1942
Vůbec poprvé lékaři použili metodu ECR v Itálii v roce 1938 a výsledek nebyl prý vůbec špatný. Později se ale léčba elektrošoky podle Kolomazníka nadužívala, navíc při špatných indikacích. Konkrétně se jí léčili pacienti s poruchou osobnosti. To vedlo k velké kritice a omezení takové metody. Postupně se k ECR začali psychiatři vracet v 80. letech minulého století, ovšem už s daleko větší rozvážností.
„K této léčebné metodě se vracíme proto, že někteří pacienti na léky dostatečně nereagují nebo mají po psychofarmacích nežádoucí účinky,“ říká Kolomazník.
Připomíná konstrukci vůbec prvního elektrošokového přístroje v Česku v Pardubicích ve válečném roce 1942. A dodává, že původní účel přístrojů se odhadoval na léčbu schizofrenie. Současná medicína ale podle něj doporučuje léčbu elektrošoky hlavně u pacientů s vážnou depresivní poruchou.
–VRN–