Belgie zažívá čtvrtou vlnu pandemie covidu-19. Tamní nemocnice opět bojují s náporem pacientů nakažených koronavirem a řeší problém, jak se postarat i o pacienty s necovidovou diagnózou.
Již několik týdnů po sobě, každý den v sedm hodin ráno, zasedá plánovací tým chirurgů bruselské nemocnice Universitair Ziekenhuis Brussel [UZ] a řeší stejný problém: Tím je určení, kteří pacienti se podrobí operaci a kteří nikoli. To za situace, kdy je polovina lůžek na intenzivní péči vyhrazena covid pozitivním pacientům. Co v takových chvílích vlastně rozhoduje?
„Pro zdravotníky je to často rozhodování o životě a smrti,“ říká v článku Belgian intensive care unit’s coronavirus ‘trial of survival’ listu Politico Jan Poelaert, lékař bruselské nemocnice, který v ní vede jednotku intenzivní péče [JIP].
Poukazuje na to, že všechny belgické nemocnice jsou přeplněné covidovými pacienty. A proto musely dočasně přerušit neodkladnou péči. Problémy však mají i s akutní necovidovou péčí.
„Devátého prosince bylo v Belgii na intenzivní péči už 827 pacientů. Ještě prvního září to bylo 193 pacientů,“ dodává lékař.
V Belgii dosud zemřelo na koronavirus více než 27 400 lidí. Kvůli čtvrté vlně covidu-19 odpovědné úřady za boj s pandemií již třetího prosince rozhodly o uzavření škol a zakázaly společenská setkávání. Své pocity při čtvrté vlně covidu Poelaert vyjadřuje jedním slovem holandského původu, jež zní „moedeloos“, čili malomyslnost. Což je, jak říká, horší než beznaděj.
„A pátá vlna omikronu je na obzoru,“ zoufá si.
Lékaři v Belgii stojí před těžkými rozhodnutími
Ranní rozhodování v bruselské nemocnici je dle něj velmi složité. Lůžka intenzivní péče plní covidoví pacienti, ale lůžka jsou přitom potřeba i pro urgentní případy, jako jsou krvácení do mozku, život ohrožující bakteriální infekce nebo infarkty.
„To komplikuje situaci pacientů čekajících na jiné urgentní zákroky. Například na výměnu chlopně, po které musí být umístěni na urgentní péči. Lékaři se přitom musí rozhodnout, který pacient bude mít přednost před ostatními. Přičemž platí, že rakovinové operace mají většinou přednost a postupuje se podle naplánovaného rozvrhu,“ přibližuje Poelaert.
„Pro všechny pacienty je současná situace pohroma. Jsou s tím velké problémy,“ doplňuje s tím, že některé operace byly již odloženy dvakrát i vícekrát.
Nemocnice musí dělat i různé přesuny personálu. Některé operační sály se zcela uzavřely. Jejich personál se přemístil na jednotku intenzivní péče. Došlo také ke zvýšení počtu intenzivních lůžek pro dospělé z 24 na 36. A i ta běžná lůžka se proměnila v lůžka JIP.
„Kdybychom sehnali 50 sester, mohla by se zavřená lůžka otevřít už zítra,“ říká ředitel nemocnice a šéf UZ Marc Noppen s tím, že co do personálu je situace v nemocnici ještě horší než v domovech pro seniory.
Nedostatek personálu je v zemi příčina uzavření 158 lůžek na jednotkách intenzivní péče z celkového počtu 2 000. Problémy v Belgii přitom nemají pouze jednotky intenzivní péče, ale také praktičtí lékaři.
„Pacienti navštěvují ordinace v pozdní fázi onemocnění a zahlcují systém zdravotní péče,“ říká prezident kolegia praktických lékařů ve frankofonní části Belgie Christophe Barbut.
Buď je covid-19, anebo se dohání zanedbaná péče
„Je to složité,“ říká sestra ZU s 36letou zkušeností na JIP Ronny Hertleer a dodává: „Pacienti, jejichž srdce a cévy jsou oslabeny virem, potřebují mimotělní membránové okysličování.“
Systém ECMO [mimotělní membránová oxygenace] dodává krvi kyslík a čistí ji od kysličníku uhličitého ještě předtím, než se pacientům ohřátá krev vrátí zpět do žilního oběhu. 13hodinová směna sestry je přerušována každé dvě hodiny kontrolou pacientů, léků a přístrojů, které je udržují při životě. Dvakrát za směnu ještě otočí pacienty na lůžku, aby odlehčila jejich žilám.
„Dost se tak zapotíte,“ říká.
Upozorňuje, že celkově je proti covidu-19 plně naočkováno 76 procent Belgičanů. Na jejím oddělení ale leží cca 75 procent pacientů bez očkování proti covidu.
„Když je napojujeme na ventilaci, tak se nám mnozí svěřují, proč se nenechali naočkovat. Mladší ženy se například bály, že jim očkování způsobí neplodnost. Jiní se o vakcíny nezajímali. Mnozí se pak omlouvají, že se očkovat nedali,“ upřesňuje.
Sestra Hertleerová je dle svých slov vyčerpaná. S covidem bojuje bezmála dva roky. Odsloužila první tři vlny pandemie, kdy nemocnice pracovala na hraně své kapacity. A když covid konečně polevil, společně s ostatními kolegy pak doháněla péči o pacienty s jiným onemocněním. A teď v prosinci se situace opakuje, když přišla čtvrtá vlna covidu-19.
Na adrenalinu žít nelze dlouhodobě
„Na adrenalinu není možné žít 20 měsíců,“ říká ředitel nemocnice Noppen, jehož hlavní úkol teď je, jak říká, „dodávat sílu a odvahu spolupracovníkům“.
Aby pomohl personálu, který je na „pokraji sil“, povolal psychology, psychiatry a traumaspecialisty. Soustředil je v nemocničním centru terapie přezdívaném Villa Resilience. V centru jsou vycvičené kočky a psi. I ti totiž pomáhají personálu zvládat dlouhotrvající stres.
A v jedné věci má Noppen docela jasno. Podle něj všichni v Belgii věděli, že se blíží čtvrtá vlna covidu-19, ale málokdo to chtěl brát na vědomí. Kritizuje příliš pozdně přijatá proticovidová opatření, která přišla až 3. prosince.
„Zahrnují povinnost nosit masku i pro děti od šesti let, uzavření škol a zákaz interiérových veřejných akcí pro více než 200 lidí, kteří navíc musí mít masku a sedět na místě. Jasně, že jsou to přísná omezení, ale srovnejte to s tím, v jakém režimu musíme teď pracovat s necovidovými pacienty,“ upozorňuje.
Podle něj přitom platí, že nová varianta omikron může změnit docela vše. Odvolává se na Evropské centrum pro prevenci nemocí [ECDC], které varovalo, že omikron vystřídá dlouho převládající delta mutaci během několika měsíců. Za podstatné pak považuje pokračovat v očkování proti covidu-19.
I v Belgii lidé odporují tlaku na očkování
Proočkovanost se v Belgii přitom liší region od regionu. Ve Flandrech je naočkováno 93 procent dospělé populace, v Bruselu pouhých 71 procent. Posilovací dávka se podává po celé zemi a dosud ji dostalo 2,5 milionu lidí.
Evropská léková agentura [EMA] minulý měsíc doporučila vakcínu BioNTech/Pfizer pro děti od 5 do 11 let. Belgický ministr zdravotnictví Frank Vandenbroucke pak již 3. prosince podepsal smlouvu na dodávku 336 000 dávek vakcíny do konce prosince.
Mezitím ale již v Bruselu demonstrovaly tisíce lidí například proti návrhu zákona, který by ukládal povinnost neočkovaným pracovníkům ve zdravotnictví nechat se nejpozději do 1. dubna 2022 naočkovat, jinak by přišli o zaměstnání. To paradoxně za situace, kdy je v Bruselu proti covidu naočkováno 98 procent zaměstnanců ve zdravotnictví.
„Zákon bude v parlamentu projednáván v lednu,“ uvedla Vandenbrouckova mluvčí France Dammelová.
Zástupci dvou odborových svazů zastupujících pracovníky ve zdravotnictví s návrhem zákona i tak nesouhlasí. Svazy CNE a SETCa-BBTK uvedly, že jsou převážně pro očkování, ale jeho povinná forma by jen dále zhoršila nedostatek pracovních sil v Belgii. Dodávají, že pokud se vláda domnívá, že je očkování důležité, mělo by být povinné pro všechny občany Belgie. Přičemž v zemi platí, že asi jen deset procent zaměstnanců ve zdravotnictví ještě není plně očkováno.
Michal Achremenko
