„Síť screeningových center u nás je hotová, tady už není co vymýšlet,“ říká v podcastu ZdraveZpravy.cz mamodiagnostik Jan Daneš k dostupnosti preventivních vyšetření mamografem pro ženy od 45 let věku v Česku.
Nyní je podle něj naopak třeba zvýšit zájem o prevenci karcinomu prsu mezi ženami. S čímž souvisí i zlepšení organizace screeningových center, komunikace se zdravotníky i využití přístrojů v mamografii.
Preventivní vyšetření prsu mamografem u nás pravidelně navštěvuje kolem 62 procent žen starších 45 let. V severských zemích, Velké Británii a třeba i Nizozemsku je to mnohem více. Účast na vyšetření mamografem se v nich pohybuje kolem 80 až 90 procent. Otázka je, proč se o toto vyšetření stejně tolik nezajímají české ženy, zvlášť když je plně hrazeno ze zdravotního pojištění.
„Ženy s vysokou účastí na screeningu dostanou pozvánky, jsou pozvány na určitou hodinu do určitého centra a s tou pozvánkou tam prostě jdou,“ vysvětluje zakladatel českého screeningového programu profesor Jan Daneš.
V Česku zvou k prohlídkám zdravotní pojišťovny, ale ženy musí mít pokaždé žádanku od svého gynekologa nebo praktického lékaře. Teprve pak se objednají na samotné vyšetření.
Na hrazený screening prsu vždy jen s žádankou
Každý systém oslovování pacientek k účasti na vyšetření má podle Jana Daneše výhody a nevýhody. V České republice podle něj může být tou nevýhodu právě nutnost žádanky k vyšetření, kterou vypisuje gynekolog či praktický lékař. Bez ní pacientku mamografické centrum takzvaně na zdravotní pojišťovnu nevyšetří.
„Nevýhoda je nižší účast, protože ne každý praktik posílá a v současné době musí mít pacientka k vyšetření vždy žádanku,“ říká.
Což ve světě jinde není. Tam je žena k vyšetření pozvána, jde do centra a zdravotník ji v pravidelných termínech vyšetří. A žádanka je u nás nutná i v případě, že si na prevenci pacientku pozve samo zařízení, které pravidelně navštěvuje. Stejně jako když dostane zvací dopis od zdravotní pojišťovny.
„I s tím dopisem musejí jít ženy pro žádanku k praktikovi nebo gynekologovi,“ potvrzuje Jan Daneš s tím, že i to u nás může stát za nižší účastí na screeningu karcinomu prsu.
Screeningu neprospívají ani falešné zprávy o mamografii
Od návštěvy screeningu některé ženy podle Daneše odrazují falešné zprávy o tom, že mamografie poškodí jejich zdraví a stlačení prsu vyvolá rakovinu prsu.
„My víme, že je to nesmysl, ale ony tomu věří,“ říká.
Upozorňuje přitom, že takové zprávy jsou vázány většinou na komerční zájmy společností, které nabízející alternativní metody vyšetření. Snaží se podle něj ženy vyšetřovat nezavedenými postupy, například s využitím elektrické impedanční termografie aj.
„Není tady žádný důkaz, že by fungovaly. A my víme, že zpravidla malý karcinom nezachytí,“ říká.
Mamografické přístroje v Česku jedou na 60 procent
Objednávací doby na mamografická vyšetření v některých regionech překračují i dva měsíce. Přesto by podle Jana Daneše zvýšenou 80 až 90% účast žen na vyšetřeních stávající síť mamografických center zvládla.
„Je třeba si uvědomit, že může dojít k určité redistribuci pacientek. Jsou tady přeplněná centra, která nestíhají, ale i taková, která mají objednávací dobu dva dny,“ říká s tím, že mamografické přístroje v Česku běží na 60 procent jejich kapacity.
Navíc dodává, že privátní zařízení jsou mnohem flexibilnější. Ve srovnání s nemocnicemi například tolik neřeší práci přesčas.
„Při vyšším zájmu o vyšetření zaplatí provozovatel zdravotníkům soukromého screeningového centra práci ve večerních hodinách, nebo o víkendu. V těch nemocničních screeningových centrech tomu tak často není,“ vysvětluje Jan Daneš v podcastu ZdraveZpravy.cz, v němž se vyjadřuje i k využití přístrojů v Česku.
Podle něj jsou u nás dokonce regiony, kde je přístrojového vybavení nadbytek: „Není to problém kapacity, ale insuficience těch screeningových center, na jednom mamografickém přístroji můžete dělat 15 tisíc vyšetření a dělá se třeba sedm tisíc,“ říká.
Za dobrý krok pak považuje úhradu screeningových vyšetření od zdravotních pojišťoven podle výkonu.
„Čím více vyšetření udělám, tím více dostanu peněz,“ říká s tím, že celý systém je pak mnohem pružnější.
Především soukromá zařízení jsou tak dostatečně motivována. Rychleji obnovují přístroje, lépe zaplatí zdravotní personál. K rozšíření stávající sítě screeningových center už u nás podle něj nedojde.
Jan Daneš: Systém screening center je u nás kvalitní
Screeningová centra jsou v Česku navázána na síť onkologických center. A podle Jana Daneše je jejich spolupráce nastavena dobře.
„Myslím si, že síť screeningových center u nás je hotová, tady už není co vymýšlet,“ říká.
V době po covidu-19 se ale podle něj o něco zhoršil servis onkologických center, se kterými jsou právě mamografická screeningová centra v úzkém kontaktu. Stává se tak, že pacientku v zařízení nevezmou třeba kvůli tomu, že nespadá do jeho místní působnosti.
„Nakonec tu pacientku někdo vezme, není tady velké prodlení […]. Myslím, že se to v poslední době zhoršilo,“ říká.
V podcastu ZdraveZpravy.cz se vyjadřuje i k vybudování velkého onkologického centra ve Fakultní nemocnici Královské Vinohrady. Podle jeho názoru není úplně třeba. Potřeba jsou u nás naopak onkologové a zdravotní sestry.
„Já osobně bych ty peníze dal na zlepšení kvality těch stávajících center a zamyslel bych se nad tématem ambulantních onkologů,“ říká svůj názor.
Právě ti by podle něj totiž v budoucnu mohli převzít do péče určitou část pacientů. Přes všechno zmíněné profesor Daneš zdůrazňuje, že zdravotní péče v Česku je na velmi vysoké úrovni.
Veronika Táchová
—
prof. MUDr. Jan Daneš, CSc. [* 13. dubna 1955 Praha] je český lékař a vysokoškolský profesor, odborník v oboru radiologie a mamodiagnostiky. Založil a spolu s několika kolegy řídí preventivní screeningový program karcinomu prsu. Vyučuje na 1. LF UK v Praze. Je ředitel Mamodiagnostického centra v Berouně a v Praze 5 – Waltrovka.
Jeho otcem byl dramaturg, režisér a publicista Ladislav Daneš. Po absolvování gymnázia v Praze 3 Na Pražačce se hlásil na studium medicíny, kam byl z politických důvodů přijat až na třetí pokus. Mezitím pracoval jako sanitář, zřízenec nebo uklízeč. V roce 1983 úspěšně absolvoval v oboru Všeobecné lékařství na 1. LF UK v Praze. Atestaci 1. stupně v oboru radiodiagnostika získal v roce 1986, o pět let později atestaci 2. stupně. V roce 1997 získal titul docent a od roku 2007 je profesorem na UK v Praze.
Působí jako člen výboru Radiologické společnosti ČLS JEP, místopředseda Asociace mamodiagnostiků ČR a výkonný místopředseda Komise pro screening nádorů prsu a odborný garant mamografického preventivního programu Ministerstva zdravotnictví ČR. Je členem Vědecké rady 1. LF UK v Praze.
Působí také v zahraničí. Jako expert Evropské komise [člen Guidelines Development Group, GDG] se podílí na projektu European Commission Initiative on Breast Cancer [ECIBC], jehož úkolem je příprava nových evropských doporučení týkajících se diagnostiky a screeningu. V roce 2020 byl vyznamenán stříbrnou medailí UK za významné dílo v oboru radiodiagnostiky a dlouholetou vědeckou a pedagogickou činnost na Univerzitě Karlově.
