Za nemoc z povolání u nás covid-19 loni úřady uznaly 150 nakaženým, většinou zdravotníkům. Koronavirem se ale na pracovišti nejspíš nakazilo téměř 65 tisíc osob. Covid-19 se za nemoc z povolání uznává za přesně stanovených podmínek.
Nákaza koronavirem se od loňského března do konce roku 2020 v Česku prokázala u 732 202 osob. Z toho o pravděpodobnou pracovní nákazu šlo ve 64 587 případech [9 %]. K nákazám v zaměstnání docházelo nejčastěji u zdravotních sester, ošetřovatelů, záchranářů, učitelů a sociálních pracovníků. Přenos se ale potvrdil například i u strojníků a úředníků.
Uvedl to přednosta Ústavu hygieny a epidemiologie 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy [1. LF UK] prof. Milan Tuček. Ve svých zjištěních vycházel z registru infekčních nemocí [Informační systém infekčních nemocí, zkr. ISIN], který spravuje Ústav zdravotnických informací a statistiky [ÚZIS].
Lidí nakažených v zaměstnání bude více
Milan Tuček tvrdí, že osob, které se nakazily v zaměstnání, bude ještě více. Podle něj se minimálně dalších 184 384 [25 %] lidí nakazilo v důsledku rizikového kontaktu v práci. Avšak přímou nákazu v těchto případech nelze s jistotou prokázat.
„Mimopracovní nákazy převážily, ale celkově zhruba třetina nakažených osob se mohla covidem nakazit v zaměstnání. Riziko, že se v práci nakazíte, bylo tedy značné,“ upozornil Tuček s dodatkem, že dodržovat ochranná opatření na pracovišti dává nepochybně smysl.
I když pravděpodobnost nákazy u těchto osob přímo v zaměstnání je velmi vysoká, neznamená to, jak upozorňuje profesor Tuček, že jim lze uznat covid za nemoc z povolání.
„Pouhá“ nákaza v práci k nemoci z povolání nestačí
Podle české legislativy se covid-19 za nemoc z povolání uznává za přesně vymezených podmínek. V loňském roce se tomu stalo u 150 osob s covidem-19, většinou pracovníků ve zdravotnictví. Důvodů tak malého počtu uznaných nemocí z povolání z tak vysokých pravděpodobných nákaz na pracovišti je více. Lidé podle něj o této možnosti ani nevěděli. Anebo si neuvědomili, že ji mohou využít a nárokovat tak odškodné. Navíc „pouhá“ nákaza na pracovišti k uznání covidu-19 za nemoc z povolání nestačí.
„Pro uznání zvýšeného rizika nákazy nepostačuje samotný fakt, že pracujete v nemocnici,“ upozorňuje Tuček.
Podle něj je třeba doložit zdravotnickou dokumentaci o průběhu onemocnění a laboratorní výsledky. Dále potvrzení o zvýšeném riziku přenosu nákazy na pracovišti a další podklady. Prakticky se covid-19 jako nemoc z povolání uznává hlavně u zdravotníků v přímém kontaktu s covid pozitivními pacienty. A také u pracovníků s infekčním materiálem.
Covid-19 je nemoc z povolání jen při vyšším riziku
K nákaze covidem-19 jako nemoci z povolání tedy musí dojít vždy při práci, u níž hygienické šetření uznalo vyšší riziko nakažení. Covid-19 se pak uznává jako nemoc z povolání přenosná, kterou upravuje kapitola V, položka 1 případně 3 Seznamu nemocí z povolání. Jejich přesný výčet je v příloze nařízení vlády s odkazem zde.
„Pro naplnění pojmu nemoci z povolání musí být splněny podmínky uvedené v Seznamu nemocí z povolání. Tzv. klinická podmínka, kdy musí být splněna diagnostická kritéria včetně tíže onemocnění, tj. u nemocí přenosných dle kapitoly V se musí jednat o klinicky manifestní infekční onemocnění s příslušným laboratorním nálezem,“ popisuje na svých stránkách Ministerstvo zdravotnictví ČR [MZ ČR].
Hygienickou podmínkou se pak podle úřadu míní, že jde o práci, u které se dle Seznamu nemocí z povolání prokázalo skutečné riziko nákazy.
Nemoc z povolání posoudí lékař z pracovního lékařství
Nemoc z povolání zprvu na doporučení ošetřujícího lékaře posuzuje a uznává lékař z oboru pracovní lékařství. Oprávnění k tomu získávají od MZ ČR. Podmínky nároku pak navíc prověřují orgány ochrany veřejného zdraví, tedy krajské hygienické stanice.
Žádost k prošetření nemoci z povolání podává ošetřující lékař. Oprávněn je k tomu ale i sám zaměstnavatel, pokud na ni má podezření. Podnět k posouzení může podat i sama osoba vždy při podezření, že jí v práci vznikla nemoc z povolání.
„Žádost o posouzení možné nemoci z povolání lze podat i zpětně,“ upozorňuje MZ ČR.
Podle něj hlásí nemoci z povolání [přenosné i parazitární] nejčastěji osoby v oboru zdravotní a sociální péče. A nejinak je tomu i u onemocnění covid-19. Podle Milana Tučka žádostí o uznání covidu-19 za nemoc z povolání v letošním roce ve srovnání s tím loňským rokem přibývá. V jednotlivých krajích už ministerstvem pověřená zdravotnická pracoviště, obvykle ve fakultních nemocnicích, registrují stovky žádostí.
Odškodnění za nemoc z povolání
Odškodnění za uznanou nemoc z povolání vyplatí zaměstnanci pojišťovna, se kterou má jeho zaměstnavatel povinně sjednáno pojištění odpovědnosti. Z pojistného plnění se pak poškozenému zaměstnanci dorovnává rozdíl mezi předchozím příjmem a vyplácenou nemocenskou dávkou. Stejně jako snížení platu při přeřazení na jinou pracovní pozici či při uznání invalidního důchodu jakéhokoli stupně. Součástí odškodnění za nemoc z povolání je vyrovnání za ztížené společenské postavení a bolestné, to se vyplácí jednorázově. Zaměstnanec s uznanou nemocí z povolání může žádat i o proplacení nákladů spojených s léčbou nemoci.
Závěrem stojí za upozornění, že poskytnutá náhrada za snížený příjem kvůli nemoci z povolání podléhá dani z příjmů. Oproti tomu bolestné či vyrovnání za ztížené společenské uplatnění se nedaní.
Veronika Táchová
