Když v pečovatelském domě ve francouzském Landes v červnu zemřeli dva lidé na covid-19, ukázalo se, že jen 60 % personálu bylo proti infekci oočkováno. Povinné očkování zdravotníků a sociálních pracovníků se tak stalo hodně horké téma.
Francouzský ministr zdravotnictví Olivier Véran obvinil z nákazy nenaočkovaný personál, byť pro to neměl jediný důkaz. Případ však otevřel širší debatu: Jak naložit se zdravotníky a sociálními pracovníky, kteří se proti covidu-19 odmítli očkovat. A také, zda je vůbec vhodné jim očkování nařídit. Diskuze pak nabrala na obrátkách poté, kdy i Francie potvrdila, že zatímco se v zemi rychle šíří delta mutace viru, tempo očkování zpomaluje. Otázku, zda povinně očkovat zdravotníky a sociální pracovníky ale neřeší jen Francie, otazník zůstává na stole prakticky ve všech unijních zemích, včetně Česka.
První země, která schválila povinné očkování pracovníků ve zdravotnictví a sociálních službách, byla Itálie. Ta ho zavedla již letos v březnu. Odmítačům očkování pracujících v těchto oborech pohrozila okamžitým propuštěním ze zaměstnaneckého poměru bez odstupného. V červnu povinné očkování v sociálních službách zavedla také Anglie. Záměr zavést povinné očkování zdravotníků a ošetřovatelů od září oznámila i Francie a Řecko. K povinnému očkování se schyluje přitom i v Belgii, kde o něm právě jedná tamější vláda. V Česku se o něm, jak je zdejším dobrým zvykem, prozatím hlavně mluví.
Zdravotníci ztratili důvěru ve své vlády
Aby ne, nekompromisní přístup jmenovaných vlád vyvolává i ostrou reakci. Odpůrci povinného očkování řeší, zda mají jejich vlády vůbec právo kohokoli nutit do očkování. Zda nedochází k porušování lidských práv. Názory na to se různí mezi zdravotníky i sociálními pracovníky.
„Část personálu říká, že se tím svinstvem nechat naočkovat nechce,“ stěžuje si listu Politico sestra v pařížské nemocnici Cochin Rolanda Marielová, která s očkováním proti covidu a to i tím povinným nemá problém. Odpor proti povinnému očkování si vysvětluje nedůvěrou ve francouzskou vládu a ministerstvo zdravotnictví.
„Ale pravda je, že ani já nevěřím našim politikům a vedoucím,“ dodává.
Její kolegyně Mariela ji doplňuje: „Během krize covidu-19 jsme vyčerpali svoji veškerou vnitřní energii. Podpora ze strany vlády byla nedostatečná. Byl nedostatek roušek i systematického testování, což důvěru v očkování oslabuje.“
Odpor k povinnému očkování tak vysvětluje stejně jako její kolegyně nedůvěrou v politiky a instituce, přepracovaností a pocitem křivdy, když zdravotníci zůstali bez podpory.
Povinné očkování naráží na odpor i v Itálii. Neapolský koroner a sekretář unie zdravotníků FISI Pasquale Sacco říká: „Vakcíny mRNA mohou vyvolat vážné dlouhodobé důsledky, včetně autoimunních nemocí, depresí a rakoviny“.
Podle něj technologie mRNA není bezpečná. Přirovnává ji k technologii u vakcín proti HIV, které byly pozastaveny, když se ukázalo, že během tří následujících let se po jejich užití zdvojnásobil výskyt nádorů.
„Itálie se chová jako diktátor. Všichni v nemocnicích, od uklízeček až po účetního, měli být povinně očkováni. Vláda s námi jedná jako s užitečnými idioty,“ rozčiluje se dál.
Tvrdí, že mnoho z jeho kolegů, kteří se nenechali naočkovat, bylo suspendováno, včetně sester a pečovatelů, kterým jejich vedoucí snížily mzdy.
„Očekávám to samé i u sebe, ale vím, že historie nám dá za pravdu,“ dodává.
Jsou tu ale i hlasy pro povinné očkování zdravotníků
Stejně jako je mezi zdravotníky a sociálními pracovníky mnoho odpůrců povinného očkování, najdou se mezi nimi i jeho příznivci. Například v již zmíněné Francii většina odborů, které reprezentují pracovníky ve zdravotnictví, povinné očkování podporuje.
„Nemáme na vybranou. Když přijde pacient s problémy se srdcem do nemocnice a tam se nakazí covidem-19, mohou být následky velmi vážné,“ říká praktický lékař a hlava unie lékařů Les Généralistes CSMF Luc Duquesnel.
Argumentuje zkušeností z praxe. Konkrétně nuceným uzavřením koronární jednotky nemocnice v západní Francii právě kvůli nenaočkovanému personálu. Lékaře a sestry zdecimoval covid-19 natolik, že se nemocnice zavřela. Což podle něj pocítili hlavně pacienti.
Podobně to vidí Peter English z Britské lékařské asociace a univerzity v Nottinghamu. Říká, že očkování, včetně toho povinného, je u zdravotníků a sociálních pracovníků rozumné.
„Zdravotníci musí být očkovaní a tím pádem imunní proti žloutence typu B, neštovicím, spalničkám a zarděnkám. A proti tomuto povinnému očkování zatím nikdo neprotestoval. Navíc většina organizací nechává na jednotlivcích, zda si zvolí očkování nebo snížení platu,“ upřesňuje lékař.
Stejně hovoří i předsedkyně Bulharské Asociace lékařů Ivana Madzharová: „Já osobně hlasuji pro naprosté a úplně proočkování zdravotníků i sociálních pracovníků.“
Nutno ale dodat, že v její zemi se o povinném očkování prozatím ani neuvažuje. Zájem o něj pak podle průzkumu nemá [netýká se samotného očkování, pozn. red.] 65 procent lékařů a 30 procent sester.
Postihy odmítačů očkování jsou přísné
Vlády se snaží vynutit si poslušnost na zdravotnících a sociálních pracovnících různě. Ve Velké Británii mají být nenaočkovaní sociální pracovníci propuštěni a nesmějí se ke své profesi již vrátit. Italští zdravotníci, kteří se očkování brání, si musejí najít jiné místo bez nároku na odstupné. Tyto postihy avšak znovu přilévají olej do ohně. A nejen to. Mnohde komplikují už tak personálně napjatou situaci poskytovatelů zdravotních a sociálních služeb.
„Ty postihy jsou neetické zejména u málo placených domácích pečovatelů, kteří si nemohou dovolit ztratit zaměstnání,“ tvrdí například ředitel největšího britského poskytovatele domácí péče Four Seasons Health Care Group Jeremy Richardson.
„Rozhodně to nepodporuji. Dojde-li k těmto postihům, budou porušena lidská práva,“ říká s tím, že to ale neznamená, že by byl proti samotnému očkování.
Pro něj argumentuje úspěšností britské očkovací kampaně: „Ta významně snížila úmrtnost klientů jeho společnosti. Aktuálně jsme nejníže za posledních 18 měsíců. I když počty infikovaných rostou.“
O povinném očkování se vedou i soudní spory
Povinné očkování zdravotníků a sociálních pracovníků zaměstnává už i soudy. V Itálii přes tři tisíce zdravotníků vzneslo žalobu na místní zdravotnické orgány v Brescii, Milánu a Parmě. Podle nich povinné očkování odporuje italské ústavě a Evropské konvenci o lidských právech. Ta totiž zaručuje právo odmítnout podle rozhodnutí soudu zdravotní ošetření.
„To není bitva proti očkování. Mí klienti obecně proti očkování nejsou. Ale je to skok do tmy, protože bezpečnost a účinnost vakcín zatím nikdo nemůže zaručit,“ uvedl právní zástupce zdravotníků Daniel Granara.
Vakcíny podle něj bezpečné nejsou, protože jejich klinická hodnocení byla provedena v rekordně krátkém čase.
„Nic nevíme ani o střednědobých, ani dlouhodobých důsledcích. Ve svobodné zemi musí být svoboda výběru,“ dodal.
Ale soudy, zdá se, stojí za rozhodnutím povinného očkování. Ty italské na základě postoje evropského soudu například již schválily zavedení povinného očkování dětí proti vybraným nemocem [nikoli covidu-19, pozn. red.]. Nedávno italský regionální soud odmítl stížnost rodičů neočkovaného pětiletého syna, kterého kvůli tomu nevzali do školky. A ještě: V roce 2018 Ústavní soud v Římě rozhodl, že povinné očkování ústavě vyhovuje, pokud nehrozí poškození zdraví. V dubnu tohoto roku pak Evropský soud pro lidská práva rovněž podpořil povinné očkování jako „urgentní sociální potřebu“.
Důvěra v očkování mezi zdravotníky
Bez zajímavosti v souvislosti s povinným očkováním není ani výzkum na téma bezpečnost očkování mezi zdravotníky. Z něj vyplynulo, že ti východoevropští jsou spíše méně důvěřiví a více skeptičtí než zdravotníci v západní Evropě, ovšem s výjimkou Francie. Vůbec nejnižší důvěra ve vakcíny mezi praktickými lékaři je v Bulharsku, Chorvatsku a Rumunsku. Některé obavy se týkají povahy mRNA vakcín a vedlejších účinků na těhotné ženy.
Nutno dodat, že v zemích východní Evropy panuje obecně nedůvěra v očkování. Tak například: Jen 18 procent bulharských praktických lékařů pacientům doporučuje vakcínu proti chřipce. 30 procent lékařů v Česku, na Slovensku a v Bulharsku jim zase vůbec nedoporučilo vakcínu proti HPV, která snižuje riziko vzniku rakoviny děložního čípku.
Studie z roku 2015 zjistila, že hlavní důvod přetrvávající nedůvěry zdravotníků jsou obavy z vedlejších účinků nových vakcín a jejich nízké účinnosti. V některých zemích, včetně Francie a Řecka, závěry studie uvádí, že obavy pramení z nedůvěry ve státní úřady a velké farmaceutické firmy.
„Někteří praktičtí lékaři vakcínám nedůvěřují, když vidí, jak je farmaceutické společnosti vehementně prosazují,“ vysvětluje spoluautorka výzkumu Emilie Karafillakisová.
Podle ní důvěra ve vakcíny „je spíše nižší“ mezi sestrami, porodními sestřičkami a pečovateli a naopak vyšší mezi doktory. Avšak v každé zemi je to jinak.
„Ve Švédsku, kde očkují hlavně sestry, je důvěra ve vakcíny vyšší,“ dodává.
Švédský přístup k vakcinaci vůbec hodnotí jako hodný následování. Totiž, když vás očkuje milá sestra, zvyšuje to všeobecnou důvěru. Důležitý faktor je i dobré proškolení personálu.
„Pokud není poučen o vakcínách a o komunikaci s pacientem o přínosech a rizicích očkování dostatečně, jeho důvěryhodnost u lidí klesá. Ať už jsou to zdravotníci či nejsou,“ uzavírá.
Michal Achremenko
