V poslední době čeří vody pozměňovací návrh zákona o veřejném zdravotním pojištění, který pacientské organizace [PO] definuje jen jako spolky. Jedni návrh vítají, jiní ho odmítají. ZdraveZpravy.cz požádaly o názor nezávislého experta Kateřinu Šveřepovou, vedoucí advokátku Advokátní kanceláře Císař, Češka, Smutný.
„Byť je účelem pozměňovacího návrhu zvýšení transparentnosti uvnitř pacientské veřejnosti, jeho schválení ve stávající nezměněné podobě může značně zkomplikovat fungování i zavedeným pacientským organizacím,“ myslí si Kateřina Šveřepová, která ve svém textu níže uvádí i proč.
—
Novela zákona o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, která míří do Poslanecké sněmovny PČR ke třetímu čtení, mimo jiné zavádí oprávnění pacientských organizací být součástí stanovení výše a podmínek úhrady léčivých přípravků určených k léčbě vzácného onemocnění.
K definování pacientské organizace dochází až v rámci pozměňovacího návrhu k zákonu o zdravotních službách, podle něhož by měl pacientskou organizací být z hlediska právní formy pouze zapsaný spolek. Přestože se na schůzi výboru pro zdravotnictví 13. května o tomto bodu vášnivě debatovalo, nedošlo ze strany výboru ke změně a ten přijal původně navrženou definici pacientských organizací.
Stanovení požadavku spolku jako jediné možné právní formy pro pacientskou organizaci nepovažuji za systémové. Nejsem si jistá, zda plně přispěje k deklarovanému účelu. Forma spolku sama o sobě nutně nezaručí, že pacientské organizace budou skutečně výlučně a objektivně reprezentovat zájmy pacientů.
Právní forma spolku není garancí transparentnosti
Zákonodárce volí právní formu spolku pravděpodobně proto, že dle zákona je hlavní činností spolku pouze uspokojování a ochrana těch zájmů, k jejichž naplňování je spolek založen. Podnikání nebo jiná výdělečná činnost hlavní činností spolku být nemůže. Právní forma spolku ovšem není garancí demokratičnosti, transparentnosti ani reprezentativnosti. Existují totiž spolky, kde je jediný, nevolený orgán s výlučnou rozhodovací povinností. Nebo existují spolky s různými druhy členství. V těch například pouze členové s vyšším druhem členství mohou volit řídící orgány a být voleni za jeho členy. Řadoví členové nemají možnost se členem řídícího orgánu stát. Nemají možnost do činnosti spolku ani zasáhnout.
Spolky dále nemají povinnost zřizovat webové stránky či vytvářet a uveřejňovat v rejstříku výroční zprávy o své činnosti. Transparentnost rozhodovací činnosti je tak [alespoň formálně] vyšší v případě ústavů a o.p.s. než u spolků.
Zde lze tedy ocenit, že pozměňovací návrh upravuje požadavky spolku nad rámec zákonné úpravy dle občanského zákoníku. Odst. 3 § 113f zákona o zdravotních službách poslaneckého pozměňovacího návrhu alespoň částečně řeší tento problém tím, že ukládá spolku-pacientské organizaci jako podmínku registrace povinnost uveřejňování účetní závěrky a zdrojů financování na svých webových stránkách.
Avšak i přesto právní forma sama o sobě ovšem nemůže zajistit, aby pacientské organizace plnily stanovený úkol a nezaujatě hájily zájmy pacientů. K tomu může přispět hlavně požadavek, aby princip demokratického, transparentního a reprezentativního fungování byl reálně promítnut do jejich zakládacích dokumentů a vnitřních pravidel fungování pacientských organizací. To by mělo být jediné kritérium.
Změnit se ve spolek nejde lusknutím prstu
Pokud by přesto ke sjednocení právní formy mělo dojít, mělo by nové pravidlo dopadnout výlučně na pacientské organizace vznikající po přijetí zákona. Těm stávajícím by měla být přechodně umožněna registrace ve stávající formě. Proces transformace do nové právní formy je bohužel skutečně administrativně i finančně velmi náročný a činnost pacientských organizací by výrazně zatížil a omezil. Proces převedení činnosti z ústavu/o.p.s. na nově vznikající spolek-pacientskou organizaci by ve většině případů bylo nejspíš možno zvládnout paralelně a tak, aby činnost pacientské organizace plynule pokračovala.
Například nejprve by se založil spolek. Na něj by se převedly dlouhodobé darovací smlouvy a další smluvní vztahy [nutný souhlas druhé smluvní strany], případně finanční prostředky za účelem zajištění činnosti pacientské organizace. Dosavadní klienti-pacienti by jako budoucí členové byli osloveni s nabídkou členství atd. Po nějakou dobu by paralelně fungoval ústav/o.p.s. i spolek. Tento proces je ale finančně i časově nákladný. Což není zcela adekvátní k přínosu a pro řadu pacientských organizací by nebylo možné je vynaložit.
Pozměňovací návrh počítá s tím, že členy pacientské organizace budou zpravidla osoby s určitým onemocněním nebo zdravotním postižením, jejich osoby blízké nebo jejich zástupci. Návrh také požaduje pro zapsání spolku do seznamu pacientských organizací informaci ohledně poměru těchto osob vůči jiným členům spolku. Není ovšem zřejmé, jaký poměr bude dle Ministerstva zdravotnictví ČR dostačující k naplnění požadavku náplně spolku. Mnoho pacientů nemusí mít totiž zájem být členem jakékoli právnické osoby. Vyhovuje jim pouze využívání podpory a služeb pacientské organizace bez většího zapojení.
Problém návrhu zákona i pozměňovací návrhu je u dětí
Návrh zákona ani pozměňovací návrh se vůbec nezabývají otázkou členství ve spolcích, které sdružují převážně dětské pacienty. Zákon neupravuje spodní věkovou hranici pro členství ve spolku. Může jím být tedy i dítě, neurčí-li stanovy spolku jinak. To ovšem může přinést mnoho praktických obtíží. Problematický může být zejména výkon hlasovacích práv a hranice připuštění samostatného rozhodování dětských členů. V případě členů-dětí bude nutné ve stanových podrobněji upravit, kdy lze připustit při rozhodování o činnosti spolku samostatné rozhodování nezletilých členů spolku. A také bude třeba upravit, kdy [v případě zásadnějších otázek] bude dána povinnost nezletilých členů být zastoupený zástupcem [zpravidla rodičem].
Dle definice spolku mohou ovšem členy spolku být i osoby blízké pacientů. V případě, kdy bude členem spolku dítě i jeho rodič a v hlasování o určité věci by pacient musel být zastoupen, se fakticky hlas rodiče zdvojnásobí. To proti těm dětským pacientům, jejichž rodič člen spolku není. Stejně tak je možné, že se u zásadních hlasování bude lišit vůle rodiče a dítěte, který je rodičem zastoupen. Na stanovy pacientských organizací tak budou kladeny poměrně vysoké nároky, aby bylo nastavení jejich vnitřních poměrů spravedlivé a vyvážené.
—
Pozměňovací návrh také upravuje v § 113f odst. 3 písm. d) povinnost spolku provozovat činnost v oblasti pomoci pacientské veřejnosti a ochrany jejich práv a zájmů po dobu nejméně 12 měsíců bezprostředně předcházejících datu podání žádosti. Není zde ovšem zřejmé, zda se do této doby počítá pouze činnost jako zapsaný spolek, či zda se do tohoto časového úseku počítá i činnost pacientské organizace, která byla nucena svoji formu měnit, nicméně fakticky se pomoci pacientům věnovala již dlouhou dobu.
Autor: Kateřina Šveřepová, vedoucí advokátka AK Císař, Češka, Smutný.
—
Mgr. Kateřina Šveřepová krátce po absolvování Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze odjela na semestrální studijní pobyt do Washingtonu, D. C. Advokátkou se stala v roce 2015 a od roku 2016 vede právní tým AKCCS. Specializuje se mimo jiné na problematiku hromadných žalob. Zabývá se právním poradenstvím pro neziskové subjekty, které potřebují poradit s charitativní činností a CSR aktivitami. Stará se zejména o klienty z oblasti dopravy, energetiky a finančních služeb.
