Kardiochirurgové z pražské Všeobecné fakultní nemocnice [VFN] úspěšně operovali čtyřstého pacienta s chronickou tromboembolickou plicní hypertenzí. Unikátní operace pacientky ve věku 49 let se uskutečnila na II. chirurgické klinice kardiovaskulární chirurgie v Centru pro plicní hypertenzi VFN.
Aby pacientce lékaři odstranili krevní sraženiny z plicních cév a zprůchodnili je tak, museli ji nejprve připojit na mimotělní oběh. A pak při klíčové části operace [endarterektomie plícnice, pozn. red.] museli zastavit činnost jejího srdce i mimotělního oběhu. Cílem bylo přerušit tok kyslíku do jejího těla i mozku. Ale ani to by nestačilo, pokud by lékaři pacientce nezchladili tělesnou teplotu na 17 až 20 stupňů Celsia. Při normální tělesné teplotě kolem 37 stupňů by totiž po čtyřech minutách bez kyslíku došlo k poškození mozku. Naopak při zchlazení zůstane mozek nepoškozen bez kyslíku až 20 minut.
„Díky zchlazení můžeme zastavit krevní oběh a bezpečně zprůchodnit plicní tepny. Pokud bychom kompletně nezastavili cirkulaci včetně mimotělního oběhu, operační pole by se neustále plnilo krví,“ říká přednosta II. chirurgické kliniky kardiovaskulární chirurgie VFN a 1. LF UK Jaroslav Lindner.
Upřesňuje, že plíce mají ještě kolaterální cirkulaci, která bez přestání přivádí krev do plic i při zastaveném srdci. Nízká teplota navíc chrání mozek.
„Za normálních okolností při 37 stupních Celsia po čtyřech minutách bez kyslíku může dojít k poškození mozku. Při zchlazení pacienta na 20 stupňů vydrží zhruba dvacet minut. Za tu dobu musíme tepnu vyčistit. S chlazením a ohříváním nemocného trvá operace celkem šest až sedm hodin,“ dodává Jaroslav Lindner.
Ten osobně provedl všech 400 operací chronické tromboembolické plicní hypertenze v České republice. II. chirurgická klinika kardiovaskulární chirurgie VFN a 1. LF UK je jediné pracoviště v ČR, které provádí tyto unikátní chirurgické výkony. S operacemi tohoto typu lékaři ve VFN začali v roce 2004. Neoperují jen české pacienty. Léčbu běžně poskytují i nemocným takzvaně referovaným ze zahraničí, a to zejména ze Slovenska nebo Rumunska.
Co předcházelo operaci pacientky
Tromboembolická plicní hypertenze je relativně vzácná choroba, která vzniká jako chronický důsledek opakovaných plicních embolií. Ty způsobují krevní sraženiny uvolněné z dolních končetin nebo pánve do plicních tepen.
„U nemocných dochází k nedostatečnému rozpuštění krevních sraženin, které vytvoří překážku krevního toku. Jako následek vzniká vysoký tlak v plicních tepnách, zvětší se pravé srdce a následně dochází k selhávání zvětšené pravé srdeční komory. Díky operaci se tlak sníží, obnoví se opět průtok v plicních tepnách a odlehčí se pravému srdci. To se může zmenšit do normální velikosti a funkce,“ přibližuje průběh onemocnění Jaroslav Lindner.
Podobný vývoj onemocnění měla za sebou i devětačtyřicetiletá pacientka, která ve VFN podstoupila operaci letos na konci dubna. Žena prodělala rozsáhlou plicní embolii a po přechodném zlepšení se její zdravotní stav opět zhoršil. Začala být velmi unavená a dušná. Kardiolog následně odhalil tromboembolickou plicní hypertenzi. Díky operaci, která trvá šest až osm hodin, lékaři pacientce významně a dlouhodobě zlepšili prognózu, odstranili příznaky onemocnění a známky selhávání srdce. Při operaci měla pacientka 87 minut zastavené srdce a více než čtyři hodiny byla napojená na mimotělní oběh. Po týdnu od operace ji propustili z kardiochirurgické kliniky. Bez zásahu lékařů a léčby by přitom mohla během několika málo let zemřít na pravostranné srdeční selhání.
Unikátní operace tromboembolické plicní hypertenze vyžaduje týmovou mezioborovou spolupráci a v Evropě ji provádí jen několik pracovišť. Mezi ta největší patří centra v Paříži, Vídni, Bad Neuheimu v Německu a v Cambridge. A pak již zmíněná VFN, jejíž pracoviště pro diagnostiku a léčbu plicní hypertenze je vůbec největší v ČR. Jinak u nás fungují celkem tři specializovaná centra na léčbu plicní hypertenze. Kromě II. interní kliniky VFN, je to kardiologická klinika IKEM a I. interní klinika Fakultní nemocnice Olomouc.
Léčba tromboembolické plicní hypertenze ve VFN
„Dříve jsme pacientům [s plicní tromboembolickou plicní hypertenzí] jen ředili krev. Pak jsme teprve zavedli tento unikátní operační výkon,“ vysvětluje vedoucí lékař Centra pro plicní hypertenzi VFN Pavel Jansa.
Dodává, že chronická tromboembolická plicní hypertenze se rozvine do dvou let zhruba u čtyř procent nemocných, kteří přežili akutní plicní embolii. Ve VFN ročně diagnostikují okolo padesáti pacientů, z nichž zhruba třicet podstoupí operaci. Plicní hypertenzí, která se projevuje krevními sraženinami z plic, v nějaké formě trpí asi jedno procento populace.
Tromboembolická plicní hypertenze vzniká jako chronický důsledek opakovaných plicních embolií. Onemocnění dokáží zpomalit a zlepšit léky. Pro pacienty, kteří nejsou vhodní k operaci [cca 40 %], jsou těžce nemocní nebo mají periferní postižení, je využívaná takzvaná katetrizační metoda CTEPH. Což je balónková plicní angioplastika [BPA]. Pří ní se zavede do zúženého místa katétr s balónkem na konci. Jeho nafouknutím se tepna rozšíří a místo se vyztuží stentem.
„Výjimečnost našeho komplexního centra je v tom, že dokážeme ošetřit prakticky všechny s tímto onemocněním a nabídnout jim všechny typy léčby. V mnoha případech je nutné jednotlivé metody kombinovat, u většiny nemocných lze pak dosáhnout výrazného zlepšení, mnohdy kompletního vyléčení,“ uvedl Pavel Jansa.
–RED–
