„Než praskne žárovka, někdy chvilku bliká. V srdci je to podobné,“ říká k závěrům studie o krátkém obnovení srdeční aktivity při umírání přednostka Kliniky paliativní medicíny 1. lékařské fakulty UK [1. LF UK] a Všeobecné fakultní nemocnice [VFN] Kateřina Rusinová.
Výsledky mezinárodní studie, do níž se zapojili i čeští lékaři z 1. LF UK a VFN v Praze, ukazují, že umírání není vždy přímočaré. Srdeční aktivita se totiž při umírání i několikrát zastaví a znovu rozběhne, než definitivně ustane. Podle vědeckých pracovníků je porozumění tomuto procesu mimořádně důležité především pro transplantační medicínu.
„Okamžik smrti je z biologického pohledu proces. Z právního a etického hlediska však smrt za proces považovat nelze, a proto na základě celospolečenské dohody pracujeme se smrtí jako s okamžikem,“ vysvětluje Kateřina Rusinová.
Okamžikem přesného určení nastalé smrti se zabývali vědečtí pracovníci v mezinárodní studii DePPaRT, při které spolupracovali lékaři z jednotek intenzivní péče v Kanadě, Holandsku a České republiky.
Obnovená srdeční aktivita při umírání
Odborníci se dohodli s více než 600 rodinami, aby jim dovolili sledovat životní funkce jejich blízkých při jejich umírání. Výsledky studie o umírání ukázaly, že srdeční aktivita umírajícího se po zastavení na chvíli zase obnoví a to i opakovaně.
„Nejdelší prodleva mezi srdeční zástavou a krátkodobým znovuobnovením činnosti srdce byly čtyři minuty a dvacet sekund,“ uvádí tisková zpráva 1. LF UK.
Lékaři však zároveň upozorňují, že se nikdy nestalo, aby se krevní oběh obnovil trvale, či že by pacient opětovně nabyl vědomí. Výsledky studie tak potvrzují současnou praxi, kdy se po zástavě srdce čeká pět minut, než ohledávající lékař stanoví přesný čas úmrtí. Získaná data nyní pomohou lékařům i právníkům formulovat zásady pro dárcovství orgánů.
„Studie DePPaRT poskytne nyní lékařům podklady pro to, aby stanovení přesného okamžiku smrti bylo založeno na širokém vědeckém výzkumu,“ uvádí zpráva s tím, že příbuzní potenciálního dárce musí mít vždy absolutní jistotu, že smrt nastala nevratně a zahájení dárcovského procesu je bezpečné.
V transplantologii se z praktických důvodů uvažuje o případném dárcovství s předstihem. Tedy dříve, než pacient skutečně zemře. Zjišťuje se například krevní skupina dárce a příjemce orgánu, jejich tělesná hmotnost aj.
Péče o potenciálního dárce orgánů
O pacienta pečují lékaři a ostatní zdravotníci vždy tak, aby se uzdravil. Pokud se ale ukáže, že jeho zdravotní stav je se životem neslučitelný a jeho orgány pomůžou jinému pacientovi, pokračují v takzvané péči o potenciálního dárce orgánů. A ta se bez komunikace s blízkými a rodinou pacienta nikdy neobejde.
„Je důležité rodinu s touto informací seznámit a společně probrat možnost zařazení jejich blízkého do dárcovského programu. Dialogu s rodinou se účastní ošetřující lékař a paliatr,“ vysvětluje Rusinová.
Ze svých i zkušeností kolegů pak dodává, že blízcí pacienta obvykle potřebují čas, aby se se situací vyrovnali a dokázali se v ní zorientovat. V naprosté většině případů pak nakonec odběr orgánu podpoří.
„Vnímají to jako smysluplnou a správnou věc, přestože první reakce může být někdy negativní,“ říká.
Vloni u nás zemřelo 81 čekatelů na transplantaci
Koncem loňského roku v Česku čekalo na náhradní orgán celkem 1 103 pacientů, 81 z nich zemřelo dříve, než mohli podstoupit transplantaci. Lékaři se v oboru transplantologie shodují v tom, že hlavním limitem v dárcovství orgánů je jejich nedostatek.
–RED–
