Transfuzní oddělení tuzemských nemocnic upozorňují na kritický nedostatek plné krve. Čeho je naopak v ČR dostatek, je krevní plazma. Vysvětlení je prosté. Zatímco za darování plné krve dostane dárce na místě odběru krabičku sardinek, za darování krevní plazmy dostane bezmála tisíc korun a někde i oběd k tomu.
Tuzemské nemocnice zajistí zhruba 200 tisíc odběrů krevní plazmy za rok, dalších 500 tisíc jejích odběrů ročně provedou zdravotníci v plazmaferetických centrech. V České republice totiž fungují desítky odběrných míst farmaceutických společností, které odebírají krevní plazmu od lidí za finanční příspěvek. Ten se pohybuje od 500 korun výše za každý odběr. K odběru se mohou přitom dostavit co 14 dní. I proto se stalo darování krevní plazmy za finanční příspěvek pravidelnou součástí životů mnoha Čechů. Stejně jako se pro mnoho společností stal vývoz krevní plazmy zajímavým byznysem.
Některé ze společností dokonce motivují dárce dalším finančním příspěvkem za každého nově získaného dárce. Jiné dárcům přidají navíc i poukázku na oběd. Zde je třeba upozornit, že pokud dárce přijme finanční motivaci za odběr krevní plazmy, pak mu zaniká nárok na den pracovního volna, i odpočet tří tisíc korun od daňového základu za každý jeden odběr. Pro představu jde o čistý přeplatek na daních ve výši 450 korun, který si zaměstnanec uplatní v ročním zúčtování daní. OSVČ si slevu odečítají v daňovém přiznání.
Bezpříspěvkové vs. příspěvkové dárcovství
Akt darování krve je v legislativě České republiky uveden v několika obecně závazných právních předpisech. Darování krve a jejích složek je považováno za úkon ve veřejném zájmu, na který je nutno brát zvláštní zřetel.
Darování krve je sice bezplatné, ale ne tak docela. Dárce krve a jejích složek má nárok na pracovní volno v den darování, a to s náhradou mzdy. V případě, že mu krev nemohla být odebrána, pak má nárok na volno s náhradou mzdy po dobu cesty na a z darování krve. Dále si může odečíst tři tisíce korun od základu daně za každý odběr krve. To znamená, že za každý jeden odběr dostane od finančního úřadu zpátky na daních 450 korun.
Ještě vyšší částkou je motivován dárce kostní dřeně. Ten si za její odběr odečte 20 tisíc korun, což jsou tři tisíce korun čistého na daních. Při první registraci do dárců kostní dřeně si odečítá až osm tisíc korun od základu daně [přeplatek na dani ve výši 1 200 Kč].
Před odběrem a po odběru krve nabízí personál nemocnice obvykle černou kávu, čaj a rohlík. Proplaceno je mu i jízdné a parkovné. Podle dárců krve však koeficient výpočtu neodpovídá reálné ceně za dopravu. Dárce při odchodu většinou dostane balíček s plechovkou sardinek, paštikou, čokoládovou tyčinkou a džusíkem.
Darování krve podporují i zdravotní pojišťovny, které se snaží dárce motivovat příspěvky v různé formě. Například na pohybové aktivity, preventivní očkování, stomatologickou péči, brýlové čočky, rehabilitační služby, dentální hygienu, slevu na cestovní pojištění či vitamíny a potravinové doplňky.
Platit za darování plné krve či neplatit
Z výše uvedeného se pak nabízí otázka, jestli by nezvýšila počty dárců tolik potřebné a nedostatkové plné krve přímá finanční motivace, jak k tomu ostatně dochází u krevní plazmy v odběrových místech farmaceutických společností. Zástupci vedení Českého červené kříže [ČČK] argumentují etickými, právními i medicínskými důvody.
„Zájem na bezplatnosti dárcovství krve není jen morální. Důvodem, proč výhradně bezpříspěvkové dárcovství je hodno podpory a tito dárci též morálního ocenění, je především a hlavně zájem bezpečnosti transfúzního přípravku. Tedy zájem bezpečnosti příjemce –nemocného člověka, kterému má krev či jiný transfúzní přípravek navrátit zdraví či zachránit život,“ uvádí ČČK na svých webových stránkách k bezplatnému dárcovství.
Podle ČČK finanční motiv ohrožuje bezpečnost příjemce krve. Kvůli získání finančního obnosu za odběr se totiž dle něj zvyšuje riziko, že dárce zatají důležité informace o svém zdravotním stavu a svém chování. Což dokládá na příkladu vlny nákazy infekcí HIV v 80. letech minulého století. Ta byla podle ČČK způsobena hlavně dárci placenými.
„Mnohem vyšší incidence záchytu infekcí u dárců placených je skutečností i dnes,“ tvrdí.
S tímto tvrzením souhlasí i zástupci Společnosti pro transfuzní lékařství ČLS JEP.
„Důvody k podpoře bezplatného dárcovství jsou nejen etické a právní, kdy by krev neměla být předmětem nežádoucího obchodu, ale i medicínské. Pouze dárce, který není motivován přímou platbou a není tedy motivován některé informace zatajit, je považován za bezpečného,“ upozorňuje na svých stránkách.
Krev a plazma není jediné, co se v ČR „bezplatně“ daruje
Další, co lze v Česku darovat jsou spermie, kde se odměna šplhá až k devíti tisícům korun. Takzvaně darovat lze i vajíčko za zhruba 25 tisíc korun. Vajíčko mohou ženy darovat opakovaně, maximálně však šestkrát, není zde ale jednotná úprava pro odběrová zařízení. I když je dárcovství reprodukčních buněk v ČR prezentované jako dobrovolné, anonymní a bezplatné, tak dárkyním náleží dle zákona finanční kompenzace jako náhrada ušlého zisku a účelně vynaložených nákladů. Náhrada se v jednotlivých zařízeních liší, ale pohybuje se od 20 tisíc korun výše za každý odběr.
U spermií platí totéž. Poněkud nejednoznačný výklad zákona a praxe pak odráží například oznámení jedné z tuzemských nemocnic u takzvaného propuštění balení reprodukčních buněk k použití na léčbu neplodného páru: „Darování je oboustranně anonymní, dobrovolné a bezplatné. Finanční kompenzace pro dárce spermií je na našem pracovišti 10 000 korun a je splatná ode dne uvolnění darovaných kryokonzervovaných spermií.“
Veronika Táchová
