Šest desítek terénních epidemiologů a hygieniků z krajských hygienických stanic [KHS] a některých zdravotnických institucí zaslalo otevřený dopis vládě a poslancům, v němž se vyjadřují k systému Chytré karantény. Zdravezpravy.cz jej publikují v plném znění [viz níže].
[Otevřený dopis epidemiologů a hygieniků byl zaslán předsedkyni Výboru pro zdravotnictví PS PČR, předsedovi Výboru pro zdravotnictví a sociální politiku Senátu ČR, ministrovi zdravotnictví a jeho náměstkovi pro zdravotní péči. Dále ministrovi vnitra, pověřené hlavní hygieničce ČR, prezidentovi České lékařské komory, řediteli Ústavu zdravotnických informací a statistiky a řediteli Státního zdravotního ústavu. Otevřený dopis epidemiologů a hygieniků jim byl zaslán minulý týden 23.4.]
—
V souvislosti s postupným zaváděním do praxe tzv. Chytré karantény cítíme potřebu i stavovskou povinnost vyjádřit se a uvést na pravou míru mediální obraz o epidemiologické práci, který doprovází nasazování tohoto pro krizové situace vhodného nástroje. Zkreslený mediální obraz bohužel přejímaný i některými politiky a pochopitelně veřejností staví epidemiology a hygieniky do pozice „zadržovatelů pokroku“, se kterou nemůžeme souhlasit. Nemůžeme tuto pozici přijmout, protože je nepravdivá, protože po několika měsících vyčerpávajícího boje přináší právě vysoce sofistikovaná práce epidemiologů a hygieniků, nikoliv tedy “chytrá karanténa”, první úspěchy, bez ohledu na to, že někde byla dělána s tužkou a papírem a někde elektronickými nástroji či programy. Podstata naší práce je, byla a bude vždy stejná, založená na lékařské a zdravotnické odbornosti nikoliv principiálně na technické podpoře. O to víc nás mrzí výše zmíněné názory, reprezentované například vyjádřením pana Daniela Münicha, člena Národní ekonomické rady vlády.
Epidemiologie a hygiena jsou samostatným lékařským oborem, který se zabývá komplexním studiem výskytu nemocí a poruch zdraví v lidské populaci a studiem faktorů, které tento výskyt podmiňují nebo ovlivňují. Výsledky své činnosti realizuje v návrzích na objektivně podložená opatření vedoucí k ochraně a zlepšení zdravotního stavu populace. V podmínkách nastavených legislativou v ČR se na jejich realizaci podílí a kontroluje jejich účinnost. Úlohou epidemiologů v celém systému ochrany veřejného zdraví je poskytnout alternativy opatření s jejich očekávaným účinkem a možnými dopady. O uplatnění konkrétního opatření v širších souvislostech musí rozhodnout ten, kdo bere na sebe odpovědnost za všechny dopady na obyvatelstvo, tedy vláda nebo jiná autorita.
—
Epidemiologové průběžně monitorují epidemiologickou situaci všech infekčních nemocí. Situaci spojenou s koronavirem [SARS-CoV-2] sledují od konce roku 2019. Tedy od doby, kdy se objevila první zpráva o neznámé nemoci ve Wu-chanu a na riziko šíření infekce čeští epidemiologové bezprostředně upozorňovali.
Při výskytu každé infekční choroby je hlavním cílem práce epidemiologů provést neprodleně opatření, která jsou zaměřena na zabránění dalšímu šíření infekce v populaci. Stejný princip byl a je aplikován rovněž u onemocnění covid-19. Ve světle výše uvedeného, epidemiologové standardně v co nejkratším čase vyhledávají a od objevení se prvních případů onemocnění covid-19 v ČR vyhledávali nemocné a prováděli epidemiologická šetření, včetně vyhledání úzkých potenciálně infekčních kontaktů a jejich cíleného testování. Toto se standardně děje nepřetržitě a ve většině případů v řádu několika hodin od identifikace nemocné osoby.
Protiepidemická opatření nařízená epidemiology krajských hygienických stanic se od samého počátku epidemie zaměřovala na izolaci nemocných. A to podle posouzení jejich zdravotního stavu specialistou v oboru infekčního lékařství v nemocnici nebo v místě bydliště. Dále se prováděla a stále provádí domácí karanténa úzkých kontaktů. Tedy osob, které byly vystaveny, exponovány, viru. Karanténou se dle platné legislativy ČR rozumí oddělení zdravé fyzické osoby, která byla během inkubační doby ve styku s infekčním onemocněním nebo pobývala v ohnisku nákazy, od ostatních fyzických osob s cílem zabránit přenosu infekčního onemocnění v období, kdy by se toto onemocnění mohlo šířit. Při posuzování rizikové expozice epidemiologové vychází z doporučení založených na důkazech zejména z WHO a ECDC.
V začátku reakce na rozvíjející se epidemii byla činnost epidemiologů v části vyšetřování úzkých kontaktů limitována pouze dostupností testovacích kapacit. V současnosti je [podle epidemiologů a hygieniků] laboratorní a odběrová kapacita dostatečná na široké, cílené šetření a diagnostiku.
—
Klíčem odpovědi na tuto epidemii je epidemiologické šetření, cílené vyhledávání jednotlivých nemocných, tedy zdrojů nákazy a jejich kontaktů. Šetření jsou prováděna kvalifikovanými odborníky-epidemiology, jejich každodenní práce s pomocí plošných restriktivních opatření vedla k rychlému poklesu počtu nemocných v ČR. Naprostá většina nemocných je dnes izolována do 24 hodin po vyslovení podezření na onemocnění, obdobně rychle jsou podchyceny epidemiologicky významné úzké kontakty nemocných.
“Chytrá karanténa” neučí epidemiology provádět epidemiologické šetření, protože je to jejich denní rutinní činnost, kterou na pozadí celé události bez světel reflektorů neúnavně a nepřetržitě provádějí. Nemůže ani nahradit epidemiologickou činnost založenou na dlouhodobé zkušenosti a vědeckých poznatcích prováděnou kvalifikovanými odborníky. Jinými slovy epidemiologové karantény dělají chytře už po mnoho let! Cíleně, fundovaně, rychle a efektivně. V současné době platná opatření u osob, které byly v kontaktu s nemocným, ani neumožňují jiný postup než uvalení karantény na 14 dní. Navyšování kontaktů bez řádného epidemiologického posouzení povede naopak ke zvýšení počtu osob, které nemohou chodit do práce a ke zhoršování ekonomického dopadu epidemie.
Každý případ je nemocný člověk, originál, který nelze napasovat do jednoduchého algoritmu. Pracujeme s nemocnými lidmi a jejich kontakty, s lidmi z okolí nemocných, z jejich rodin, ze zaměstnání. Jsou to všichni lidé, kteří mají obavy o své zdraví, kladou otázky, potřebují vysvětlit, poradit a pomoci. Nejsou to položky ve skladovém hospodářství, které lze jednoduše vyřídit. Navíc z recentních zkušeností víme, že v zapojených krajích nevede systém k urychlení vyhledávání nemocných a jejich kontaktů. Nástroje “Chytré karantény” mohou pomoci jen v situaci, kdy budou v České republice denně přibývat stovky a stovky nemocných, kdy nejde o kvalitu, ale o kvantitu šetření. Při současných počtech případů naopak systém snižuje kvalitu epidemiologického šetření a ve svém důsledku i zhoršuje související dopady epidemie.
—
Závěrem považujeme opět za nutné zdůraznit, že zejména díky včasným protiepidemickým opatřením prováděným epidemiology a hygieniky za podpory ostatních pracovníků všech hygienických stanic po celé České republice, epidemiologů ministerstva zdravotnictví, laboratorních pracovníků a díky včasným restriktivním opatřením zavedených státem se výskyt a šíření onemocnění Covid-19 daří dosud úspěšně kontrolovat. Je přinejmenším riskantní v současné situaci nahrazovat fungující systém systémem jiným a to bez znalostí skutečných souvislostí a potřeb profesionálů v ochraně veřejného zdraví, které si navíc stát právě pro tyto situace hromadného výskytu infekčních i neinfekčních nemocí dlouhodobě připravuje a vzdělává.
—
Podepsaní epidemiologové [řazení abecedně]:
- Mgr. Šárka Bartošová, KHS Olomouckého kraje
- MUDr. Hana Bendíková, KHS Jihočeského kraje
- MUDr. Eva Beranová, KHS Královéhradeckého kraje
- Mgr. Eva Bernardová, KHS Olomouckého kraje
- Bc. Andrea Bobková, KHS Středočeského kraje
- MUDr. Radka Boháčová, KHS Jihomoravského kraje
- MUDr. Blažena Braunsteinová, KHS Moravskoslezského kraje
- Bc. Lada Cinegrová, KHS Olomouckého kraje
- MUDr. Renata Ciupek, KHS Jihomoravského kraje
- MUDr. Jana Diblíková, KHS Olomouckého kraje RNDr. Lenka Duchajová, KHS Středočeského kraje MUDr. Eva Čehovská, KHS Olomouckého kraje MUDr. Alena Dvořáková, KHS kraje Vysočina
- MUDr. Petra Eclerová, KHS Jihomoravského kraje
- Ing. Jarmila Felklová, KHS Olomouckého kraje
- MUDr. Růžena Halířová, KHS Olomouckého kraje
- Mgr. Barbora Hanáková, KHS Olomouckého kraje
- MUDr. Jaroslav Harman, KHS Libereckého kraje
- MUDr. Monika Hausenblasová, KHS Libereckého kraje
- MUDr. Marie Hiršová, KHS Jihomoravského kraje
- MUDr. Kateřina Horáková, KHS Olomouckého kraje
- Mgr. Kateřina Jančová, KHS Olomouckého kraje
- MUDr. Peter Juráš, KHS Jihomoravského kraje
- MUDr. Eva Kavalírová, KHS Středočeského kraje
- MUDr. Renata Karpíšková, KHS Středočeského kraje
- MUDr. Hana Knížová, KHS Libereckého kraje
- MUDr. Petr Kopřivík, KHS Moravskoslezského kraje
- Mgr. Martina Králová, KHS Středočeského kraje
- Ing. Zdeňka Kroupová, KHS Středočeského kraje
- MUDr. Eva Kučerová, KHS Olomouckého kraje
- MUDr. Jitka Luňáčková, KHS Jihočeského kraje
- MUDr. Irena Martinková, KHS Moravskoslezského kraje
-
MUDr. Renée Mašová, KHS kraje Vysočina MUDr. Radka Moravcová, KHS Jihočeského kraje MUDr. Ivana Morávková, KHS Plzeňského kraje MUDr. Markéta Mrázková, KHS Olomouckého kraje Ing. Miriam Obdržálková, KHS Olomouckého kraje MUDr. Hana Pavlasová, KHS kraje Vysočina
- Prof. MUDr. Petr Pazdiora, CSc., KHS Plzeňského kraje
- PhDr. Šárka Pekařová, KHS Olomouckého kraje
- PhDr. Hana Plachá, KHS Ústeckého kraje
- MUDr. Eva Poláčková, KHS Ústeckého kraje
- Mgr. Šárka Poloprutská, KHS Libereckého kraje
- MUDr. Jana Prattingerová, KHS Libereckého kraje
- MUDr. Vladimír Príkazský, CSc., Státní zdravotní ústav, Praha Ing. Prokopová Martina, MBA
- MUDr. Jitka Průchová, KHS Plzeňského kraje
- MUDr. Lilian Rumlová, KHS Středočeského kraje
- MUDr. Ivana Šafránková, KHS Jihomoravského kraje
- MUDr. Lenka Šimůnková, KHS Ústeckého kraje
- MUDr. Andrea Škurková, KHS Olomouckého kraje
- Ing. Leona Špičková, KHS Olomouckého kraje
- MUDr. Olga Štorkánová, KHS Ústeckého kraje
- MUDr. Alena Tatarová, KHS Středočeského kraje
- Mgr. Jindra Taterová, KHS Středočeského kraje
- MUDr. Simona Tichá, KHS Středočeského kraje
- MUDr. František Ulman, KHS Královéhradeckého kraje
- MUDr. Dana Vránová, KHS Olomouckého kraje
- MUDr. Gabriela Žampachová, KHS Jihočeského kraje
Souhlasím s otevřeným dopisem a podepíšu ho
Šetřím pracovní anamnézy u chorob z povolání