Od roku 2010 se v ČR přestali očkovat novorozenci proti tuberkulóze [TBC]. Důvod zrušení vakcinace dětí v zemi byl a podle odborníků stále je příznivá epidemiologická situace. Tuberkulóza je u nás ročně potvrzena zhruba u pěti set případů. I přesto lékaři některým jedincům očkování proti TBC doporučují.
S celoplošným očkováním proti tuberkulóze se v České republice začalo v roce 1953 a během následujících několika let se počet nemocných TBC až stonásobně snížil. Díky každoročnímu poklesu počtu nemocných v zemi se tak přestalo od počátku roku 2010 proti TBC plošně očkovat. A na situaci to zatím nic nezměnilo. Trend nemocnosti tuberkulózou se nijak výrazně nemění. Ročně je u nás potvrzeno zhruba 500 případů nákazy tuberkulózou. Očkovaní jsou tak u nás pouze děti ve vyšším riziku onemocnění tuberkulózou.
„Incidence tuberkulózy v České republice je na historickém minimu. Patříme mezi státy s velmi nízkou incidencí TBC. Počet případů onemocnění dětí a dorostu nepřesahuje ani po zrušení kalmetizace deset dětí za rok,“ říká Karolína Doležalová z Dětské plicní ambulance Thomayerovy nemocnice v Praze.
S jejími slovy souhlasí i Milan Trojánek z Kliniky infekčních, parazitárních a tropických nemocí Nemocnice Na Bulovce [NNB].
„U každého očkování je vždy třeba zvážit pro a proti. Epidemiologická situace v případě tuberkulózy je v současné době dobrá a jednoznačně se nezhoršuje.“
Vakcinace dětí v riziku nákazy TBC
Světová zdravotnická organizace [WHO] doporučuje očkovat proti TBC [kalmetizace] co nejdříve po narození, nejpozději pak do jednoho roku věku dítěte a pouze jednou dávkou vakcíny. U dětí starších šesti týdnů se provádí nejprve takzvaný tuberkulinový test. Očkují se pak děti s jeho negativním výsledkem.
V praxi je u nás většina dětí ve vyšším riziku nákazy očkována do jednoho měsíce po jejich převzetí do péče registrujícího pediatra. Dětský lékař totiž posoudí celkový zdravotní stav dítěte a vhodnost dítě BCG vakcínou [vakcína proti TBC] oočkovat. Teprve pak dítě odešle na pracoviště kalmetizace, kde je očkování provedeno. Reakce na BCG vakcínu jsou v praxi obvyklé, ale podle odborníků nejsou nijak dramatické. V případě nejistoty, je ale vždy nutné vyhledat lékaře.
„Častou reakcí po očkování BCG vakcínou je tvrdý vřídek v místě vpichu, který může zhnisat. Většinou se zhojí sám a může zanechat malou jizvu. Pokud se nezhojí sám, ošetří ho specializovaný lékař vypuštěním hnisavého obsahu při jedné až dvou ambulantních návštěvách,“ vysvětluje Karolína Doležalová.
Dodává, že již méně častou reakcí může být mírné zvětšení spádových mízních uzlin. Vzácné jsou pak komplikace kostní nebo celkové, se kterými se však lékaři nesetkávají, když je očkování odloženo z novorozeneckého do kojeneckého věku.
Úhrada za BCG vakcínu
Pokud lékař z novorozeneckého oddělení nebo ošetřující dětský lékař usoudí, že je dítě ve vyšším riziku nákazy TBC, pak je očkování plně hrazeno z veřejného zdravotního pojištění. V opačném případě nikoli. V případě, že očkování proti TBC žádá zákonný zástupce dítěte, pak hradí veškeré náklady. Tedy vakcínu, její aplikaci a další materiál z vlastních prostředků. Pozor, revakcinaci proti TBC nedoporučuje ani WHO, ani národní odborná společnost [ČPFS ČLS JEP], a proto se neprovádí. A to ani na žádost zákonných zástupců.
Tuberkulóza a co ji způsobuje
Původcem tuberkulózy je mykobakterie. Ta se šíří především kapénkovou infekcí od nemocné osoby. Nejčastěji při kašli, smrkání, kýchnutí od osoby, která je nemocná aktivní tuberkulózou. K přenosu bakterie je však nutný delší a spíše opakovaný kontakt s nemocnou osobou. Velmi vzácně mohou být zdrojem nákazy i zvířata. Tuberkulóza může vzniknout i při konzumaci mléčných výrobků. Tedy těch, které neprošly pasterizací, například pitím syrového mléka od krávy s tuberkulózou vemene. Z důvodu prevence před tímto způsobem šíření nákazy je u nás od roku 1934 zavedena povinná pasterizace veškerého mléka směřujícího k veřejnosti. Mykobakterie [původce TBC] nemají rády horké teploty a sluneční svit. Teploty nad 60 stupňů Celsia je spolehlivě ničí.
Latentní vs. aktivní tuberkulóza
Přítomnost mykobakterie v těle vyvolá buď latentní [němou] infekci nebo se rozvine v aktivní onemocnění TBC. Lidé s latentní TBC nemusí aktivní tuberkulózou nikdy onemocnět. Necítí se nemocní, nemají příznaky a nešíří bakterie na další osoby. Jejich kožní test je však pozitivní. Zhruba deset procent takto infikovaných osob přejde do stavu aktivní tuberkulózy. Ve vyšším riziku rozvinutí nemoci jsou v tomto případě lidé s oslabenou imunitou. Oproti tomu aktivní tuberkulóza je velmi závažné infekční onemocnění, které postihuje nejenom plíce, ale i další orgány. Příznaky takového onemocnění jsou kašel trvající nad 3 týdny, vykašlávání krve, bolest na hrudi, celková slabost, únava, zvýšená teplota, noční pocení, zimnice a výrazný úbytek na váze.
Kdo rozhoduje o očkování
O tom, zda novorozence naočkovat proti TBC, rozhoduje primárně lékař novorozeneckého oddělení podle informací, které získá od rodičů dítěte. V praxi většinou z dotazníkového šetření, které matky v porodnicích vyplňují. Pádný důvod k očkování je i fakt, že dítě bylo v kontaktu s nemocným tuberkulózou. Další důvod očkování novorozence nastává především v případě, že jeden nebo oba z rodičů dítěte nebo jiný člen domácnosti měl, má nebo v minulosti prodělal aktivní tuberkulózu. K očkování pak může vést skutečnost, že jeden nebo oba rodiče nebo osoba žijící s nimi v jedné domácnosti pobývali déle než tři měsíce v zemi s vyšším výskytem tuberkulózy. To znamená v zemi, ve které připadá minimálně 40 nemocných na 100 tisíc obyvatel.
Země s vyšším rizikem nákazy TBC dle MZ ČR, k 1.1. 2019
- Evropa: Litva, Moldávie, Rumunsko, Rusko a Ukrajina.
- Asie: všechny asijské státy kromě Bahrajnu, Íránu, Izraele, Japonska, Jordánska, Kataru, Kuvajtu, Libanonu, Malediv, Ománu, Saudské Arábie, Spojených arabských emirátů, Sýrie a Turecka.
- Afrika: všechny africké státy kromě Egypta, Komor, Libye, Mauricia, Seychel a Tuniska.
- Amerika: Bolívie, Brazílie, Dominikánská republika, Ekvádor, Guyana, Haiti, Nikaragua, Panama, Paraguay, Peru, Salvador a Venezuela.
- Austrálie a Oceánie: Fidži, Kiribati, Marshallovy ostrovy, Mikronésie, Nauru, Palau, Papua-Nová Guinea, Šalamounovy ostrovy, Tuvalu a Vanuatu.
Novodobá historie nemocnosti tuberkulózou
V roce 1918 u nás byla úmrtnost na tuberkulózu 360 osob na 100 tisíc obyvatel. V Praze byla nemocnost výrazně vyšší. Ještě v roce 1940 umíralo na následky tuberkulózy v tehdejším Československu 140 lidí ze 100 tisíc obyvatel. V březnu roku 1948 bylo uzákoněno povinné hlášení tuberkulózy a to proto, aby bylo možné zjistit rozsah tuberkulózní epidemie v populaci. Zavedením povinné kalmetizace v roce 1953 výrazně ubylo závažných forem tuberkulózy u dětí, na které dříve umíraly [Zdroj: Tuberkulóza, Jiří Homolka]. Pro srovnání ale například ještě v roce 1958 u nás tuberkulózou onemocnělo bezmála 20 tisíc osob.
Veronika Táchová
