Jaromír Mašek byl po čtrnácti letech takřka ze dne na den odvolán z funkce ředitele Psychiatrické nemocnice Havlíčkův Brod [PNHB]. Podle ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha [za ANO] byl málo zapálený pro reformu psychiatrické péče ministerstva.
Zdravezpravy.cz se zeptaly přímo Jaromíra Maška, jak to bylo s jeho odvoláním i na to, jaká je podle něj reforma psychiatrie.
Celkem bleskově jste byl odvolán z funkce ředitele PNHB. Čím si to vysvětlujete?
Odlišností svých názorů na posloupnost jednotlivých kroků reformy psychiatrie. Tedy odlišností mých názorů od názorů pana ministra, respektive jeho týmu, který v České republice řídí reformu psychiatrie.
Ministr snesl mnoho věcných argumentů, proč vás odvolal. A to ve zprávě o vašem odvolání stejně jako v dopise zaměstnancům PNHB, kteří se za vás postavili.
Důvody uvedené ministerstvem zdravotnictví v jeho tiskové zprávě ze 14. února považuji za zástupné. A to i proto, že jsem se je dozvěděl až na jednání s panem ministrem o mém odvolání. To znamená, že jsem nedostal prostor, abych mohl obhájit věci, za které jsem byl odvolán. Vysvětlit je nebo je třeba i řešit.
Byly podle vás názory, které jste vyjadřoval, skutečně neslučitelné s vaším dalším setrváním ve funkci ředitele PNHB?
Podle mínění pana ministra určitě. Podle mě nikoli, to bych na svoji funkci rezignoval sám.
Z vašeho případu by se mohlo zdát, že v Česku znovu posílila dlouhodobě zakořeněná tendence, kdy se pro odlišné názory vyhazuje z práce. Jak to vidíte?
To je spíše obecně otázka manažerského přístupu pana ministra k přímo řízeným organizacím ministerstva zdravotnictví. A tu mi nepřísluší hodnotit.
Co si myslíte o tom, že Psychiatrická společnost v tiskové zprávě o vašem odvolání bleskurychle podpoří ministra v jeho rozhodnutí?
Mám informace, že tento údaj v tiskové zprávě ministerstva zdravotnictví nebyl pravdivý, ale to se musíte obrátit přímo na Výbor Psychiatrické společnosti ČLS JEP.
[Pozn. red.: Výbor PS ČLS JEP v této věci na dotaz Zdravezpravy.cz odpověděl v rámci svého stanoviska na přímou otázku, zda se vyjádřil pro tiskovou zprávu MZ ČR ve věci odvolání Jaromíra Maška takto: „PS nebyla v této věci konzultována a její předseda, ani výbor, se k osobě pana ředitele nikdy veřejně nevyjadřovali.“]
Reforma psychiatrie: Role tajemnice Dity Protopopové
Média spekulují o tom, že se ve vašem odvolání angažovala tajemnice Rady vlády pro duševní zdraví Dita Protopopová? Je to pravda?
To fakt netuším, byla by to ode mne čirá spekulace a do toho se pouštět nechci…
[Pozn. red.: Dita Protopopová v roce 2017 neúspěšně kandidovala za hnutí ANO do Sněmovny. Před lety se navíc jako lékařka starala o Andreje Babiše mladšího, který figuroval v kauze Čapí hnízdo. Byla to ona, která vypracovala zprávu o zdravotní způsobilosti premiérova syna, díky které neměl být Babiš ml. stíhán v kauze svého otce.]
Rozcházíte se s jejími názory na reformu?
Těžko říci, zřejmě ano, když jsem byl nakonec odvolán z funkce ředitele. A ona je dnes ve své funkci faktickým lídrem reformy psychiatrie. Nikdy jsme se o tom spolu mezi čtyřma očima ale podrobněji nebavili.
Jak hodnotíte to, že se stala vládní tajemnicí Rady vlády pro duševní zdraví, jíž vede premiér, zrovna lékařka, která se angažovala v premiérově kauze Čapí Hnízdo?
Nedokážu to komentovat, nemám k tomu dostatek informací, ale nedávno kolem ní bylo mediálně docela rušno. A to nikoli v pozitivním duchu. Pokud by ty nedávné mediální informace byly pravdivé, tím myslím zprávy ohledně premiérova syna a Krymu, což nedokážu posoudit, tak bych jako problematickou spíše viděl její morální nedůvěryhodnost.
[Pozn. red.: Zdravezpravy.cz se ve věci odvolání Jaromíra Maška obrátily i na Ditu Protopopovou. Zaslaly ji k dané věci otázky, tak na ně ale nereagovala, neodpověděla na ně. Ty stejné otázky následně ZdraveZpravy.cz zaslaly na Ministerstvo zdravotnictví ČR [MZ ČR], kde je Dita Protopopová jako tajemnice Rady vlády pro duševní zdraví zaměstnána, ale ani to na zaslané otázky zatím neodpovědělo.]
O centrech duševního zdraví
Pro ZdraveZpravy.cz jste uvedl, že vám u reformy psychiatrické péče chybí právní rámec? Co přesně vám v reformě chybí z hlediska legislativy?
Nové typy služeb, jež jsou tradované v nejrůznějších strategických materiálech reformy, jako je například multidisciplinární tým či centra duševního zdraví nemají žádnou skutečnou právní subjektivitu. To ve smyslu jejich ukotvení v legislativě, v zákonu o zdravotních službách, v zákonu o sociálních službách. Což je důležité pro jejich dlouhodobou provozní i ekonomickou udržitelnost. A vlastně i pro jejich rozjezd, který je zpočátku financován dotacemi z fondů EU.
Reforma se teprve rozjíždí, vše se dá dohnat. V čem konkrétně je tedy problém?
Problém je v tom, že je obtížné motivovat zdravotnické odborníky s vysokoškolským a specializačním vzděláním pro obor psychiatrie – to jsou v současné době nejen lékaři a psychologové, ale i všeobecné sestry se specializací pro ošetřovatelskou péči v psychiatrii – k tomu, aby odešli z psychiatrické nemocnice pracovat do nových služeb. Tedy služeb, které mají charakter „projektů“ nebo „pilotů“. Navíc služeb, jejichž financování je zajištěno na omezenou dobu. Nejčastěji na 18 měsíců a bez spolehlivé záruky budoucího financování. A tedy i bez spolehlivé záruky další profesní budoucnosti těchto zdravotníků.
Nabízí se otázka, zda je zrovna toto váš problém… Proč vám to vadí?
Vadí mi to z toho důvodu, že pokud tyto nové služby nakonec skutečně vzniknou, mohou po skončení dotovaného provozu skončit svoji činnost bez náhrady. A to povede k tomu, že se jejich klientela následně vrátí buď do dřívější služby, ze které předtím odešla, nebo nebude mít k dispozici službu žádnou. A i kdyby se nové služby po dotovaném provozu své činnosti udržely, tak bez jasného legislativního rámce pro poskytovatele i pro plátce nebudou závazně stanovena kritéria jejich kvality. A ani způsob jejich financování. Což může poškodit zdraví jejich klientů. A i způsobit ekonomickou nestabilitu po skončení dotovaného provozu.
Služby center duševního zdraví budou po ukončení podpory z EU hradit zdravotní pojišťovny. To deklarovalo ministerstvo i pojišťovny. To vám nestačí?
Ano, zdravotní část služeb center duševního zdraví mají hradit zdravotní pojišťovny na základě smluv s poskytovateli. Financování sociální části služeb center duševního zdraví mají zajistit kraje.
Tak vidíte, proč tedy hovoříte o destabilizaci systému?
Problém je v tom, že se zdravotními pojišťovnami byly uzavřeny příslušné smlouvy, ale ty stanoví financování zdravotních služeb center duševního zdraví pouze do poloviny roku 2021. A nejen to. Mnoho nových zdravotních výkonů spojených s provozem center duševního zdraví není obsažena v Seznamu zdravotních výkonů s bodovými hodnotami, příloha vyhlášky č. 134/1998 Sb. Je tam tedy poměrně velký prostor pro libovůli zdravotních pojišťoven ve vztahu k poskytovatelům zdravotních služeb center duševního zdraví.
Reforma psychiatrie: Teoretický koncept je málo
Je podle vás myšlenka center duševního zdraví, jak ji prosazuje ministerstvo zdravotnictví, vůbec správná?
Jako teoretický koncept určitě ano, pokud by v něm rozhodující roli hráli odborně způsobilí zdravotničtí pracovníci. Pro jejich zdárné fungování by se ale toho muselo hodně odpracovat právě v té legislativní oblasti. To proto, že v České republice nemáme vůbec právně ošetřeny služby na zdravotně sociálním pomezí pro klientelu typu chronicky duševně nemocných osob nebo třeba i seniorů s demencí.
Mohl byste to rozvést?
Typický příklad je domov důchodců, kde spolu u jednoho klienta zároveň musí spolupracovat jak zdravotničtí pracovníci, jako třeba všeobecné sestry nebo fyzioterapeuti, tak i pracovníci v sociálních službách. Jako jsou pečovatelé a sociální pracovníci. Ideálně, samozřejmě, musí být k dispozici i praktický lékař a ambulantní psychiatr. V současné době tyto služby stále fungují vedle sebe, protože legislativa nedovoluje žádný jejich významnější průnik. Jejich užší spolupráce běží na víceméně neformální bázi. A například způsob vzájemného sdílení citlivých osobních údajů o klientech může být i za hranou současné legislativy…
…dobře, v čem je v tomto případě problém u center duševního zdraví?
Problém je v tom, že je naivní a nezodpovědná představa, že bez nutných obecných změn legislativy projekty typu center duševního zdraví dokáží dlouhodobě personálně i ekonomicky udržitelně uskutečňovat zdravotně-sociální model péče o jednu poměrně malou a hodně specifickou část klientely na zdravotně-sociálním pomezí. A to navíc jako spolehlivá a systémová alternativa současného modelu péče. Za nedomyšlený považuji především koncept multidisciplinarity. A to ve smyslu těsné spolupráce poskytovatelů zdravotních služeb a poskytovatelů sociálních služeb v komunitní péči.
A to tedy platí i pro centra duševního zdraví…
Ano, to platí pro činnosti center duševního zdraví, která by dle reformy měla být alternativou následné lůžkové péče v psychiatrických nemocnicích. I náhradou pobytových sociálních služeb v domovech se zvláštním režimem pro osoby se závažným chronický duševním onemocněním. Problém je v tom, že v tomto případě narážíme na mnoho problémů od organizačního uspořádání péče od více poskytovatelů jednomu klientovi ve stejném čase a na stejném místě, přes právní ošetření péče na zdravotně-sociálním pomezí, po způsob financování i odpovědnosti za kvalitu a bezpečí poskytovaných služeb.
Co z toho považujete za nejproblematičtější?
To, že je reforma psychiatrie administrována jako projektová záležitost za účelem čerpání peněz z fondů EU. Dlouhodobě chybí legislativa pro ukotvení těch proklamovaných změn psychiatrické péče. Ono připravit a prosadit změny zákonů je samozřejmě mnohem pracnější a komplikovanější než napsat strategii nebo akční plán a plnění jeho dílčích aktivit a navázat na dotační tituly z fondů EU. Jenomže je tam právě to riziko, že po skončení projektů z těch nových služeb nezbude nic. V péči o osoby se závažným chronickým duševním onemocněním ale nelze takto nezodpovědně postupovat.
Psychiatři nejsou k mání
Zmínil jste i personální problémy. Na Zdravezpravy.cz často informujeme, že nejsou lékaři, že nejsou sestry, že nejsou sanitáři, že nejsou třeba ani kuchaři do nemocniční kuchyně. Řekněte, jsou psychiatři do center duševního zdraví?
V současné době do jakéhokoli centra duševního zdraví může přejít pouze odborný zdravotnický personál z jiné formy péče. Většinou z ústavní nebo z ambulantní. A to znamená, že pokud přejde, potom ale zase bude chybět tam. Jinde ti odborníci totiž nejsou. Totiž, my nemáme k dispozici harfičku jako pan Čepek ve filmu Tři veteráni, abychom si tu armádu zdravotníků „nabrnkali“.
Co jako obor máte, pokud nemáte „harfičku“?
Odborníky musíme dlouhodobě vzdělávat i vychovávat. Zároveň dělat vše, aby práce ve zdravotnictví byla finančně atraktivní i odborně naplňující a aby ji ti, kdo si ji vyvolí, považovali za své poslání. Musím neskromně konstatovat, že to se nám v Havlíčkově Brodě dlouhodobě dařilo.
Vraťme se k té personální situaci. Jak jste to řešili v Havlíčkově Brodě, kde centrum duševního zdraví již vzniklo.
Odpovím vám pomoci modelového příkladu. Rozhodně jsme to činit nechtěli, ačkoli i takové nápady v rámci reformy byly, totiž, že by naše nemocnice založila centrum duševního zdraví pro děti v okrese Havlíčkův Brod. Když bychom to udělali, v praxi by to znamenalo, že bychom museli zavřít svých 34 lůžek dětského oddělení. Tedy lůžek, která jsou trvale plně obsazena. A když ne zavřít, tak výrazně omezit jejich počet, protože máme pouze jednoho atestovaného pedopsychiatra.
Na druhou stranu měli byste centrum duševního zdraví pro děti a vy byste zřejmě byl i doteď ředitelem PNHB… Proč jste to neudělali?
Protože by to v praxi znamenalo, že by sice vzniklo jedno centrum duševního zdraví pro jeden okres, ale zanikla by specializovaná lůžková péče pro několik krajů. Domnívám se, že absurdita takového postupu je naprosto zřejmá každému rozumně uvažujícímu člověku.
Vy ale přece jedno centrum duševního zdraví v Havlíčkově Brodě již provozujete. Dokonce jste to měl být právě vy, kdo ho měl podle ministra destabilizovat… Jak funguje vaše centrum?
Lékař-psychiatr pracující dosud v Centru duševního zdraví Havlíčkův Brod na vlastní žádost končí k 31. 3. 2020.
Proč? Řekl jste mu, že má jistou práci jen na pár měsíců?
Ne, důvod je syndrom vyhoření způsobený enormními administrativními nároky dotovaného projektu CDZ-I. Nutno dodat, že celý ten projekt byl ze strany ministerstva velice nedostatečně připravený. Průběžně se měnily administrativně náročné požadavky jak na vykazování zdravotní péče, tak na ekonomický reporting.
Řešil jste to?
Náhradu za pana doktora se nám dlouho nedařilo najít, proto jsem informoval vedení Fokusu Vysočina, že do vyřešení této situace psychiatrickou lékařskou péči klientům centra budeme poskytovat v areálu nemocnice. Sestry i psycholog měli zůstat v objektu centra, které pro účely čerpání dotace v projektu CDZ-I muselo být umístěno mimo náš areál. Dokonce jsem jako krajní řešení vzniklé situace pro udržení kontinuity péče ambulance mimo areál nemocnice zcela vážně plánoval, že tam od dubna jako lékař na částečný pracovní úvazek na přechodnou dobu nastoupím já sám.
Důvody k odvolání jsou nepravé
Nechme stranou reformu i centra duševního zdraví, v nichž psychiatři paradoxně končí kvůli syndromu vyhoření. Ministerstvo uvedlo jako jeden z důvodů vašeho odvolání, že jste odmítal pacienty k ochrannému léčení. A to i na ochranné léčby sexuologické, pro které máte v rámci kapacit specializovanou péči. Je to pravda?
Loni jsme požádali asi ve čtyřech případech příslušné soudy o určení jiné nemocnice k realizaci nařízeného ochranného léčení sexuologického. Jednalo se o odsouzené ve výkonu trestu odnětí svobody, u kterých nebyl právní důvod k nařízení ochranného léčení k nám. A to z toho důvodu, že jejich bydliště i páchaná trestná činnost se nacházely mimo naše spádové území podle platné právní úpravy. Zde hovořím o Instrukce Ministerstva spravedlnosti č. 505/2001 ze dne 3. 12. 2001, kterou se vydává vnitřní a kancelářský řád pro okresní, krajské a vrchní soudy. Jednalo se o pacienty z Karviné, z Plzně, z okresu Louny a ze Semil.
Proč jste o to požádali?
V té době bylo naše sexuologické oddělení plně obsazeno, což je ostatně trvalý stav.
Tedy odmítáte to, že jste se nechtěli zaměstnávat ochrannou sexuologickou léčbou?
Podle dostupné statistiky jsme předloni realizovali 32 sexuologických ochranných léčení ústavních. Což je spolu s PN Brno nejvyšší počet ze všech přímo řízených psychiatrických nemocnic a léčeben. Loni to bylo dokonce 37 takových ochranných léčení. Dlouhodobě poskytujeme i ambulantní formu ochranného léčení sexuologického několika desítkám pacientů. Čímž – jen tak mimochodem – nezanedbatelně přispíváme k péči o tyto pacienty i k ochraně společnosti. K žádnému zanedbání péče ani k ohrožení společnosti ve vztahu k ochrannému léčení sexuologickému z naší strany tedy rozhodně nedošlo.
Jak jste na tom u ochranné protialkoholní a protitoxikomanické léčbě? Ta bývá také zmiňována…
Je pravda, že z důvodů překročení únosného pracovního zatížení, jak nám to umožňuje platná právní úprava, § 84 odst. 2 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, poslední asi dva roky odmítáme ochranná léčení protialkoholní a protitoxikomanická v ústavní formě uložená soudy podle ustanovení § 99 odst. 2 písm. b). A to z toho důvodu, že se nejedná o osoby, jejichž pobyt na svobodě je nebezpečný.
Není to chyba?
Neřekl bych… V těchto případech informujeme příslušný soud, že dotyčná osoba se k nám může kdykoli objednat a nastoupit k dobrovolnému léčení své návykové nemoci. Důsledné a trvalé abstinence od návykové látky lze totiž u nemocného návykovou nemocí dosáhnout pouze systematickou psychoterapeutickou léčbou. S ní musí dotyčný souhlasit, nebo se jí alespoň aktivně nebránit, což právě delikventní osoby, které ochranné léčení ústavní vesměs považují za pokračování nebo alternativu výkonu trestu odnětí svobody, často činí. A tím maří léčbu nejen u sebe, ale i u ostatních pacientů v ústavní terapeutické komunitě. Problém je, že pacienta v ochranném léčení, který nerespektuje léčebný režim, nelze z léčby jednoduše disciplinárně propustit, jako pacienta hospitalizovaného dobrovolně.
Co tedy můžete udělat?
Je nutné podat příslušný návrh soudu, který nařídí jednání zpravidla za několik týdnů až měsíců. Což značí, že celou tu dobu tráví dotyčný odsouzený zcela zbytečně v ústavní psychiatrické péči. To je fakticky plýtvání finančními zdroji veřejného zdravotního pojištění i prací odborných zdravotnických pracovníků, u nichž to navíc podporuje nebezpečí vzniku syndromu vyhoření. A to nejsou fráze… Když bych to měl shrnout, ze všech těchto důvodů je únosné mít v terapeutické komunitě primariátu pro léčbu návykových nemocí současně maximálně pět osob ve výkonu ochranného léčení ústavního. Což mimo jiné znamená i to, že v současné době máme pořadník pro odsouzené k nástupu tohoto ochranného léčení asi do roku 2025.
Koncepce Královéhradeckého kraje
Jeden z dalších argumentů pro vaše odvolání bylo i to, že jste podle MZ ČR neplnil dříve dojednanou koncepci Královéhradeckého kraje týkající se akutních dětských pacientů. Je to pravda?
Koncepce Královéhradeckého kraje týkající se akutních dětských pacientů nemůže naší nemocnici ukládat žádné povinnosti. Dodatečně jsem si ověřil, že v ní takový požadavek ani nelze najít. Rozhodně není reálné, aby veškerou tuto péči pro území větší než tři současné kraje, to je naše historické spádové území, zvládal náš jediný atestovaný pedopsychiatr.
To, myslím, lze celkem snadno pochopit. Řekněte, proč je tak velký problém s pedopsychiatry? A může tomu vůbec nějak reforma psychiatrie pomoci?
V celé republice je katastrofální nedostatek atestovaných pedopsychiatrů v ambulantní i v lůžkové sféře. Takže plánovanou koncepci reformy psychiatrické péče nebude mít ani při nejlepší vůli kdo naplnit. Pokud nebudou pedopsychiatrickou péči poskytovat kvalifikovaní pedopsychiatři, hrozí samozřejmě, že to bude péče non lege artis.
Jak je to s atestacemi u pedopsychiatrů?
Tak samozřejmě, že bez zachování dětských psychiatrických lůžkových oddělení, na jejichž zrušení je aktuálně silný tlak, nebude realizovatelná ani dostatečně kvalitní postgraduální průprava lékařů pro obor dětské a dorostové psychiatrie. Bohužel následky ponesou dětští pacienti a jejich rodiny.
Daniel Tácha
—
MUDr. Jaromír Mašek začal svou kariéru lékaře v PNHB v roce 1996 hned po absolvování lékařské fakulty, II. atestaci z psychiatrie složil v roce 2002, od ledna 2006 do února 2020 vykonával funkci ředitele PNHB, nyní se vrací zpět na místo lékaře psychiatra. Je ženatý, má dva syny [20 let a 15 let], manželka Andrea je také lékařka psychiatrička. Jeho koníčky jsou sport, vaření, četba a společenský tanec.
