Vzniká symfonický orchestr lékařů. Jmenuje se Česko-slovenský Orchestr a sbor LÉKařů, zkráceně ČOLEK. Za jeho vznikem stojí kardiolog Fakultní nemocnice Olomouc MUDr. Jan Látal, Ph.D. Více o tělesu říká v rozhovoru pro Zdravé Zprávy.
Proč jste se rozhodli založit Česko-slovenský Orchestr a sbor LÉKařů – navazujete na nějakou tradici, nebo už tady je takový orchestr?
Před rokem jsem měl možnost se zúčastnit projektu Evropského orchestru a sboru studentů medicíny. Překvapilo mě, jak skvělí hráči mezi studenty a mladými lékaři byli. A co vám budu vykládat – i atmosféra tolika skvělých nadšených mladých lidí udělala své. Tam jsem také zjistil, že existuje Polský lékařský orchestr, Bavorský lékařský orchestr, Lékařský orchestr Iberského poloostrova. Přišlo mi líto, že u nás v České republice, kde máme silnou tradici hudebního vzdělávání, nic takového nemáme. A protože se mi nepodařilo přesvědčit nikoho jiného, tak jsem to musel začít organizovat sám. Ale naštěstí mě podpořila má žena a několik kamarádů.
Je mezi českými lékaři málo hudebníků, že se obracíte i na Slovensko? Nebo vycházíte z toho, že je v Česku hodně lékařů původem ze Slovenska?
Hudba má tu úžasnou vlastnost, že když je kvalitní, tak nezná hranic. A když kvalitní není, vůbec vám nepomůže, že je národní. Ale vlastně ani nevím, proč jsme od začátku koncipovali projekt jako česko-slovenský… Asi jsem od začátku doufal, že se nám třeba jednou podaří jeden ročník uspořádat třeba v Banské Bystrici či v Košicích, které bych moc chtěl navštívit, ale ještě mi to nevyšlo.
Na jaký nástroj hrajete? Co vám to přináší a jak hraní kombinujete s profesí lékaře?
Hraji na violoncello přes 30 let. Co mi to přináší? To je otázka na několik rozhovorů. Hraní je prostě moje už takřka neoddělitelná součást.
Projekt je zamýšlen na velký symfonický orchestr
Jako kardiolog působíte ve FN Olomouc, zvládáte aktivní hraní kombinovat s profesí lékaře?
Hudba mi samozřejmě nějaký čas bere, spíše hodně času. Na druhou stranu ve chvílích, kdy mi není zrovna do smíchu, tak si hudbou připomenu, že existuje něco, co nás dělá lidmi. Co nás povznáší a co nám dokáže přinést pokoj a klid i ve velmi těžkých chvílích života.
Máte v orchestru už plný počet hudebníků, nebo vám někteří hráči chybí? A vůbec, jak velké hudební těleso dáváte dohromady?
Projekt je zamýšlen na velký symfonický orchestr a relativně velký sbor. To znamená, že orchestr by měl mít kolem 60 členů a sbor by měl být obdobně velký. Ale už od začátku víme, že jsou nástroje, na než pravděpodobně v celé České i Slovenské republice nenajdeme takového lékaře či zdravotníka, který by na ně hrál na dobré úrovni. Třeba fagot…
Jak to řešíte?
Složení symfonického orchestru je ale celkem ustálené a asi nikdo nechceme opravovat Antonínu Dvořákovi skladby s tím, že tam má mistr zbytečně čtyři lesní rohy, když by stačil jeden a zbytek „dobrnká/domrká?“ violista…Takže chybějící nástroje doplníme vždy nadšenými amatéry z regionu, případně profesionálními hráči.
ČOLEK se setká každý rok na jednom místě
Jaký repertoár se chystáte hrát? A na jak obtížný repertoár se „cítíte“? Jak často plánujete zkoušet? A kdo Vás na zkouškách povede? Vlastně, kdo je „vedoucím souboru“?
Pro první ročník jsme se snažili vybrat skladby zajímavé pro posluchače i pro hráče i zpěváky. O obtížnosti jsme hodně debatovali. Já jsem ale přesvědčený, že repertoár musí být i trošku výzva pro účastníky. Není moc hezčích pocitů, než když na první zkoušce máte pocit, že to nikdy nepůjde dohrát do konce a na závěrečném koncertě si řekneme „ale jo, my jsme to dali celkem slušně!“ A to platí nejen v hudbě, ale i ve sportu a koneckonců i v medicíně.
Základ je lidská slušnost a empatie, říká oceněný lékař FN Brno
Jak funguje ČOLEK po provozní stránce?
Celá myšlenka našeho orchestru je takzvaná projektová. Jednou za rok se sjedeme na jedno místo. Nacvičíme program během několika velmi intenzivních dní a pak jej provedeme na jednom koncertě. Takže zkoušet budeme pět dní, ale zato skoro pořád.
Kdo je vaším dirigentem?
Jsem moc a moc rád, že se mi podařilo přesvědčit mého dávného kamaráda Ondřeje Tajovského, který se dirigováním živil, dokud se z rodinných důvodů nemusel tohoto krásného povolání vzdát, aby mi s organizací i s vedením pomohl. Ujme se přípravy sboru. Díky němu se nám podařilo přemluvit ke spolupráci skvělého slovenského dirigenta Ondreje Olose. I ten souhlasil. Udělal si ve svém velmi nabitém programu místo, aby s námi touto zkušeností prošel a stal se hlavním dirigentem. Já se na hraní pod jeho vedením opravdu velmi těším a vím, že pro všechny práce s tak úžasným profesionálem a zároveň milým a příjemným člověkem bude skvělým zážitkem.
Máme mezi sebou několik velmi dobrých hudebníků
Není tak velké těleso na dva dirigenty příliš velký oříšek?
Pro většinu sekcí orchestru a sboru máme jakési „tutory“, profesionální hudebníky, kteří nám program pomohou nazkoušet. Inu, jak říkal Isaac Newton – Dohlédl jsem dál, protože jsem stál na ramenou velikánů.
Máte mezi sebou nějaké špičkové hudebníky? Nevím, jak se lépe zeptat, prostě nějaké „hráčské eso“?
Určitě máme mezi sebou několik velmi dobrých hudebníků. Ale špičkových? Být opravdu špičkovým hudebníkem potřebuje nejen obrovskou dávku talentu, ale hlavně a zejména celoživotní časově náročnou přípravu a sebeobětování. Můj bratr je profesionální houslista, tak si myslím, že dokážu náročnost přípravy profesionálního hudebníka docela slušně zhodnotit. Tím chci říci, že si neumím představit, že by se to dalo skloubit se studiem medicíny, určitě ne na špičkové úrovni. Ale třeba mě ještě někdo z přihlášených přesvědčí o mém omylu, budu jen rád.
Je podle vás mezi lékaři hodně aktivních hudebníků?
Já mám pocit, že obecně v Česku i na Slovensku je hudební tradice velmi silná a spousta lidí, o kterých to nevíme, v dětství prošla nějakou základní uměleckou školou nebo dětským sborem. Nepoměrně více než ve většině jiných evropských zemích. A to nejen mezi lékaři.
Proč je podle vás hudba důležitá?
Pro mě je hudba, umění obecně, důležitá, protože nám dává jistý přesah. Víte snad, o kolik procent hrubého domácího produktu rostlo hospodářství Rakouska v roce 1787? Ale stačí zapískat pár taktů Malé noční hudby a vsadím se, že ji pozná snad každý. A provozovat hudbu aktivně mi dává možnost další dimenze zážitku.
Jak to myslíte?
Dívat se na plavání v televizi a cítit proud vody kolem těla je přeci jen rozdíl.
Nejde jen o hudbu, ale i setkávání se
Tedy i na „další dimenzi zážitků“ lákáte lékaře do ČOLKU?
Ano, určitě. Účastníkům v orchestru a sboru přinese ČOLEK dosti ojedinělou možnost zahrát si ve velkém symfonickém tělese a sboru. Když si opět pomohu sportovním příměrem, tak je rozdíl zajet si Jizerskou padesátku a jít se sám projet na běžkách někde opodál. Nejde ale jen o to. Přínos spočívá i v poznávání kolegů se stejným koníčkem. V tom, že si zanadáváme večer při pivu večer na poměry v obou republikách. A vlastně si tak uvědomíme, že se všichni máme docela dobře. I když to občas, žertuji, špatně snášíme.
Pro koho a kde orchestr ČOLEK bude hlavně hrát?
Já doufám, že se nám podaří vybrat v každém ročníku program poutavý i pro běžné posluchače. Chtěli bychom každý ročník uspořádat v jiném českém či slovenském městě. V tom jsme bohužel trošku omezení nutnou velikostí koncertního sálu… Ale i tak jsem přesvědčen, že mi dříve dojdou síly, než koncertní místa…
Výtěžek z vašich koncertů má jít na charitu. Proč jste se k tomu rozhodli? Není to dnes už tak trochu „klišé“?
Převzali jsme osvědčený model jiných lékařských orchestrů po světě. Jestli je to klišé, to je možná lepší se zeptat v podpořené organizaci. Z mého pohledu nejde až tak moc o konkrétní vybranou sumu, ale o to, že podpoříme a propagujeme myšlenku nějaké neziskové organizace spojené se zdravotnictvím.
ČOLEK podpoří paliativní péči
Koho jste vybrali letos, v prvním roce existence vašeho tělesa?
Pro letošek jsme vybrali službu Nejste sami poskytující péči mobilního hospice v olomouckém regionu. A jsem rád, že i díky naší iniciativě se všichni zapojení lékaři seznámí s moderními trendy paliativní péče. Že upozorníme na to, že stále většina našich blízkých umře v nemocnici a ne doma obklopeni blízkými, jak by si mnohdy přáli.
Lidé chtějí zemřít doma, ne v nemocnici, ví pražská záchranka
Bohužel i v medicíně platí, že nestačí mít úžasnou myšlenku, ale také a zejména ji musíte dostat do reálné praxe. A s tím snad i náš projekt trošku pomůže.
Co je váš sen z hlediska ČOLKU? Co nebo kde, případně jak, byste si chtěl s orchestrem zahrát?
Můj sen jako orchestrálního hráče je zcela konkrétní. Chtěl bych si zahrát s některým z vynikajících violoncellistů První violoncellový koncert Bohuslava Martinů. A vím i zcela přesně kde. V nově vznikajícím koncertním sále v Ostravě.
Proč zrovna v Ostravě?
Protože Ostrava je z mého pohledu český unikát. Je to město, které se vlastním přičiněním vymaňuje z industriálního dědictví a díky osvícenosti tamní politické reprezentace staví například první skutečný koncertní sál v České republice po více než sto letech.
Daniel Tácha
