Jím více rybích konzerv než dříve, říká japonská vědkyně žijící v Česku

„Tradiční česká kuchyně je chutná, ale často obsahuje těžké omáčky, smažená jídla a velké porce masa s menším množstvím rostlinných složek. V Česku je i poměrně vysoká spotřeba alkoholu,“ říká japonská vědkyně Maika Ohno.

Maika Ohno žije dlouhodobě v České republice. Pracuje jako epidemioložka výživy na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy, a to v týmu zaměřeném na geografii zdraví. O rozdílech mezi oběma zeměmi nejen ve stravování mluví Maika Ohno v rozhovoru pro Zdravé Zprávy.

Nyní žijete v České republice, ale pocházíte z Japonska. Jaké jsou největší rozdíly z hlediska životního stylu?

Vyrostla jsem v Tokiu, městě s počtem obyvatel srovnatelným s celým Českem. Jedním z největších rozdílů, kterého jsem si všimla, je nepřeplněnost a dostupnost. Metro, vlaky a autobusy v Tokiu jsou vždy plné lidí a pohyb po městě je často velmi rychlý. Dalším zásadním rozdílem je způsob, jakým se lidé věnují přírodě. Ačkoli to vychází z mé osobní zkušenosti, všimla jsem si, že Češi mají tendenci navštěvovat parky, lesy a hory častěji než lidé, které jsem znala v Tokiu. V Tokiu jsou velké parky poměrně vzácné a hory jsou často příliš daleko na rychlý jednodenní výlet. Naopak Praha nabízí snadný přístup k zeleným plochám a přírodě, takže venkovní aktivity jsou mnohem dostupnější. Tento aspekt zdejšího života se mi opravdu líbí. Poskytuje skvělou rovnováhu mezi životem ve městě a v přírodě.

A co stravování? Pozorujete velké rozdíly?

Největším rozdílem je pro mě množství mořských plodů, které jím. Když jsem vyrůstala v Japonsku, mořské plody byly běžnou součástí mého jídelníčku. Z geografického hlediska to dává smysl – ryby jsou tu dražší než maso. V supermarketech sice mohu koupit lososa, ale často není tak čerstvý, jak jsem byla zvyklá v Japonsku. Jím také více rybích konzerv než dříve, abych si udržela příjem vitamínu D a omega-3.

Řekněte své ženě, zeleninu denně, radí Ohno

Jak jsme na tom se zeleninou ve srovnání s Japonskem?

To je další velký rozdíl, dostupnost čerstvé zeleniny. V Česku je čerstvá zelenina s výjimkou léta omezená. V létě chodím pro čerstvou zeleninu na farmářské trhy. Naopak v Japonsku máme celoročně k dispozici širokou škálu zelené listové zeleniny a hub. Vím, že Češi mají houby také rádi, ale v Japonsku jsou ještě větší součástí každodenních jídel.

Jak se liší jídelníček v Japonsku a Česku?

Jíme širokou škálu fermentovaných potravin. To je například miso, tofu, nakládanou zeleninu a natto, fermentované sójové boby. Ty podporují zdraví střev. Tyto potraviny jsou klíčovou součástí japonské kuchyně a mně tady chybí.

Kladete vy osobně na zdravé stravování větší důraz, než je obvyklé?

Moje zdravé stravovací návyky vycházejí z výuky jídla v japonském Šókuiku. Od roku 2005 je v Japonsku uzákoněno Šókuiku jako součást školních osnov. Ty učí děti od útlého věku vyvážené výživě, tradiční japonské kuchyni známé jako „Washoku“, kterou UNESCO uznalo jako nehmotné kulturní dědictví, a udržitelnosti. Nedávno jsem o tom mluvila na kulatém stolu v českém parlamentu. Bylo to o reformě školního stravování v Česku. Měla jsem tu čest představit japonskou potravinovou výchovu jako model zdravého a udržitelného školního stravování. Je to důležité, protože to hraje klíčovou roli v prevenci dětské obezity.

Školní stravování v Japonsku

Jak vypadá školní stravování v Japonsku

Zdravé školní obědy se však v Japonsku zavedly již na počátku 20. století. Tento základ formoval způsob mého stravování i po přestěhování do zahraničí. Na základních a středních školách [pro děti od 6 do 15 let, pozn. red.] nejsou žádné automaty ani bufety. Místo toho žáci obědvají ve třídě se svými spolužáky. Skupina studentů je pověřena roznášením obědů a tato role se každý týden střídá. Oběd není jen přestávkou; je považován za výuku o jídle, při níž se studenti učí o potravinách, výživě a bezpečnosti potravin.

Vraťme se do škol, máte za to, že je japonská praxe přenositelná do Česka?

Školní stravování a vzdělávání v oblasti potravin je klíčový faktor celé věci. V Japonsku se děti od útlého věku učí o vyvážené výživě, velikosti porcí a důležitosti čerstvých, minimálně zpracovaných potravin. Školní obědy v Japonsku pečlivě plánují odborníci na výživu, zatímco česká školní jídla mohou někdy obsahovat méně pestrou stravu, méně zeleniny. Sladké nápoje jsou široce dostupné a často se konzumují ve velkém množství. V Japonsku jsou tyto možnosti ve školách i v běžném životě mnohem méně časté. Domnívám se, že řešení těchto problémů prostřednictvím vzdělávání v oblasti výživy, zlepšení školního stravování a propagace zdravějšího potravinového prostředí by pomohlo Česku v boji proti obezitě.

Obezita a nadváha v Česku

V Česku trpí nadváhou a obezitou přes 60 procent obyvatel. Co je podle vás náš největší problém?

Samozřejmě, že za jeden z největších problémů, který přispívá k obezitě v Česku, považuji stravovací návyky a prostředí, ve kterém se stravujeme. V porovnání s Japonskem je v Česku spotřeba masa mnohem vyšší. Podle posledních údajů Českého statistického úřadu byla spotřeba masa v roce 2023 82,4 kg na obyvatele, zatímco v Japonsku 34,4. Česko má velmi nízkou spotřebu ryb. V roce 2021 to bylo v průměru jen 5,6 kg na obyvatele a rok. To je překvapivě méně než celosvětový průměr 20,2 kg na osobu ročně a průměr EU 25,1 kg na osobu ročně.

Co si myslíte o české kuchyni?

Tradiční česká kuchyně je chutná, ale často obsahuje těžké omáčky, smažená jídla a velké porce masa s menším množstvím rostlinných složek. V Česku je také poměrně vysoká spotřeba alkoholu.

Vím, že se stravováním profesně zabýváte, co jste zjistila o stravování Čechů?

Průzkum, který jsme provedli mezi přibližně 1 500 dospělými z celé země, ukázal, že více než 70 procent lidí nejí čerstvé ovoce a zeleninu ani jednou denně. A to přesto, že se doporučuje konzumovat alespoň 350 gramů zeleniny denně. To poukazuje na klíčový problém s konzumací zeleniny v Česku.

Jaká je japonská kultura stravování

Jak je to v Japonsku?

V Japonsku je průměrná denní spotřeba zeleniny 280 gramů a naše vláda stále aktivně podporuje snahy o její další zvýšení. Zelenina je vynikajícím zdrojem vlákniny. Má mnoho výhod. Zelenina s vysokým obsahem vlákniny přispívá k delšímu pocitu sytosti, protože vláknina se déle tráví, a tak pocit sytosti podporuje. Vláknina zpomaluje vstřebávání cukru do krevního oběhu. Což pomáhá předcházet prudkému zvýšení hladiny cukru v krvi a zlepšuje citlivost na inzulín. To je zvláště prospěšné pro osoby ohrožené cukrovkou. V Česku musíme podporovat větší konzumaci zeleniny.

Jak byste popsala japonský přístup k životu? Co se od vás můžeme naučit?

Myslím, že v Japonsku si více ceníme harmonie, společenství a disciplíny. Tyto hodnoty často odrážejí myšlení založené na spolupráci, spíše než na zaměření pouze na individuální úspěch.

Čím to podle vás je?

Zdráhala bych se zobecnit japonský přístup k životu, protože v celé populaci existují různé pohledy na věc. Osobně si však cením principů zenové filozofie. Ta klade důraz na jednoduchost, všímavost a rovnováhu. Zen učí, jak je důležité být přítomen v daném okamžiku. Protože zen zdůrazňuje, že nic netrvá věčně. Vybízí nás, abychom žili uvědoměle a smysluplně, jako by dnešní den byl náš poslední. Toto smýšlení mě inspiruje k pěstování hlubšího respektu k přírodě a lidem kolem mě.

Japonci se dožívají velmi vysokého věku ve zdraví

Japonská populace má vysokou průměrnou délku života. Je to především díky zdravé stravě a životnímu stylu? Hraje v tom nějakou roli náboženství?

I když životní styl a strava jistě přispívají k dlouhověkosti Japonska, domnívám se, že jde o kombinaci s dostupností zdravotní péče, včasné prevence a zdravých stravovacích návyků. To vše hraje zásadní roli v celkově vysoké průměrné délce života.

Mohla byste to upřesnit?

Domnívám se, že k vysoké průměrné délce života v Japonsku přispívá několik faktorů. Jedním z nich je nízký výskyt obezity. A ta, jak víme, hraje významnou roli při snižování rizika chronických onemocnění, jako jsou kardiovaskulární choroby, cukrovka 2. typu a některé druhy rakoviny. Japonsko má silný národní systém zdravotní péče.

Jaký přesně? A je tento národní systém bezplatný?

Ano, poskytuje bezplatné preventivní zdravotní prohlídky, včetně screeningu rakoviny, metabolického syndromu a kardiovaskulárních onemocnění. Tento proaktivní přístup pomáhá včas odhalit zdravotní problémy a umožňuje včasný zásah. Zejména lidé ve věku 40 až 74 let musí pravidelně podstupovat preventivní prohlídky na metabolický syndrom. Což dále podporuje prevenci závažných zdravotních stavů.

Nízká porodnost v Japonsku vyplývá z pozic žen

Japonsko se potýká s nízkou porodností, to je celosvětový fenomén vyspělých zemí. Jak problém řešíte?  

Jsou to pobídky pro rodiny. Vláda zavedla různé finanční pobídky, které rodiny motivují k tomu, aby měly více dětí. Patří mezi ně porodné, daňové úlevy a dotovaná péče o děti. Jejich cílem je snížit finanční zátěž rodin, které vychovávají děti. Navzdory těmto snahám zůstává ale porodnost nízká. Jedním ze základních problémů je nerovnost mezi muži a ženami, která zůstává významnou překážkou zvyšování počtu rodin.

Jak to?

Podle průzkumu OECD z roku 2022 činila standardní mzda žen 78,7 jednotek oproti 100 u mužů, což bylo pod průměrem 87,9 mezi členskými státy OECD. V Japonsku se ženy často potýkají s dvojí zátěží. Pracují na plný úvazek a zároveň se od nich očekává, že převezmou povinnosti v domácnosti a péči o děti. Pro mnoho žen je kariérní postup a výchova dětí stále obtížně dosažitelná kvůli omezené podpoře pracujících matek.

Jak řeší japonská společnost stárnutí populace

Pokud bych se vrátil ke stárnutí populace, jak ho chce Japonsko zvládnout?

Ať už jsou níže uvedené stávající politiky účinné, nebo ne, máme k dispozici následující politiky pro řešení problémů spojených se stárnutím populace. Jako první bych uvedla všeobecnou zdravotní péči a pojištění dlouhodobé péče.

Ta se nedávno zavedlo i v Česku. Jak se osvědčuje v Japonsku?

Japonsko má již zmíněný komplexní systém zdravotní péče, který je dostupný všem. Systém pojištění dlouhodobé péče poskytuje starším lidem přístup k ošetřovatelským službám, lékařské podpoře a pomoci při každodenních činnostech, čímž zajišťuje, aby mohli žít co nejdéle samostatně. A funguje to.

Jaké další faktory jsou důležité v Japonsku?

Jsou to programy aktivního stárnutí. Japonsko podporuje aktivní stárnutí tím, že povzbuzuje starší dospělé k účasti na životě společnosti a pracovní síly. Existují různé komunitní programy a iniciativy, které umožňují seniorům účastnit se společenských, vzdělávacích a dobrovolnických aktivit. Ale je to i podpora přistěhovalectví. Ačkoli Japonsko tradičně uplatňuje restriktivní imigrační politiku, začalo přijímat více zahraničních pracovníků, zejména v oborech, jako jsou ošetřovatelství a zdravotnictví. To pomáhá kompenzovat klesající počet obyvatel v produktivním věku.

Filip Vrána

—

Maika Ohno je epidemioložka výživy. Magisterské studium dokončila ve Velké Británii. Zabývala se rozdíly v kvalitě stravování starších lidí v závislosti na socioekonomických faktorech s využitím britských národních dat o stravování a výživě, za což získala vyznamenání. Jejím tématem je mj. mapování nerovností v oblasti zdraví. V současné době působí v týmu prof. Dagmar Dzúrové na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy, v týmu zaměřeném na geografii zdraví. Mezi její záliby patří běh.