Na místo v domově pro seniory či se zvláštním režimem lidé v Česku nejčastěji čekají jeden až tři měsíce. To v tom lepším případě. Někteří na umístění ale čekají i déle než rok. Uvádí to průzkum České asociace pojišťoven [ČAP].
Podle jeho výsledků více než rok musel čekat na umístění v sociálním pobytovém zařízení každý desátý žadatel. Avšak už každý čtvrtý žadatel o místo čekal tři až šest měsíců. Nejčastější čekací lhůta činila jeden až tři měsíce. Tuto dobu uvedlo v průzkumu 31 procent respondentů. „Vítězství“ je to ale „těsné“. Čekací lhůtu do půl roku uvedlo jen o pět procent méně respondentů, bylo jich 26 procent.
„V soukromých pobytových zařízeních je čekací doba maximálně půl roku, ve státních čekala čtvrtina žadatelů déle,“ říká Jana Hamanová z výzkumné agentury SC&C, která průzkum realizovala.
Délka čekání na umístění v zařízení
[Zdroj: ČAP]
Nejčastějším cílem nesoběstačných seniorů jsou veřejné sociální služby zřizované státem, krajem, obcí nebo městem. Tuto formu reálně využily dvě třetiny respondentů. Průměrná vzdálenost zařízení od místa bydliště dosahovala 24 kilometrů. Podle průzkumu plně pečuje o nesoběstačného člena rodiny každý pátý, a to v průměru 37 hodin týdně.
Pobytové služby: Situace v Česku není dobrá
Nabídka pobytových služeb pro lidi s omezenou osobní soběstační je v Česku slabá. David Pospíšil, ředitel Centra dlouhodobé péče, což je společnost, která pro komerční pojišťovny koordinuje výstavbu nových domovů pro nesoběstačné osoby, tvrdí, že v Česku chybí přes 40 tisíc takových lůžek.
Tuklaty a Tlustovousy myslí na stáří. Zvažují nový domov pro seniory
To přesto, že podle dostupných informací se kapacita například domovů se zvláštním režimem za posledních deset let více než zdvojnásobila. V roce 2022 jich fungovalo 396 s kapacitou 24,8 tisíce lůžek. Ale vzhledem k tomu, že populace stárne a sociálních pobytových služeb nepřibývá tolik, kolik by bylo zapotřebí, tak se podle Pospíšila dále očekává prodlužování čekacích dob na lůžko.
„Bez nové výstavby a vzniku nových kapacit bude zodpovědnost za péči stále více přenášena na rodiny, na takzvanou sendvičovou generaci, která již čelí velkému fyzickému, psychickému, ale i finančnímu tlaku. Do budoucna se tato situace může významně zhoršovat,“ tvrdí.
Trh sociálních služeb křiví státní dotace, říká David Pospíšil
Argumentuje tím, že populace stárne nejvíce ve všech zemích Evropské unie. Do roku 2050 by se počet seniorů měl ze současných 2,2 milionu zvýšit na 3,3 milionu. A poroste i počet osob, které se o sebe nebudou moci postarat a budou potřebovat sociální služby. S těmi má podle zmíněného průzkumu České asociace pojišťoven za posledních pět let osobní zkušenost skrze své blízké 18 procent Čechů.
„Spolu s rostoucím počtem seniorů bude docházet ke stále větší poptávce po specializovaných zařízeních i službách. Na umístění se přitom už nyní čeká řadu měsíců,“ potvrzuje expert na oblast životního pojištění ČAP Petr Koblížek.
Lidé se obávají o dostupnost zdravotních služeb
Umisťování nesoběstačných lidí ve speciálních domovech nabízí řešení tam, kde se o ně rodina nedokáže postarat sama. Důvodů k tomu může mít více. Často jde o finanční důvody, protože v mnoha případech si péče o blízkého žádá plné nasazení.
Pomáhá se chudým a nemajetným. Ne milionářům, říká domácí pečující
To, že nejde o teoretické úvahy, dokazuje praxe, ale i další průzkum. Jeho výsledky Česká asociace pojišťoven zveřejnila letos v lednu. Z něj vyplynulo, že přes 70 procent Čechů se obává nesoběstačnosti ve stáří.
„Lidé se bojí toho, že zdravotní problémy by je významně finančně zasáhly a náklady by museli pokrýt z rezerv. Uvítali by tak možnost pojistit si třeba lepší zdravotnické pomůcky a materiál, náklady na nehrazené služby či kratší čekací dobu na operaci,“ uvedl výkonný ředitel ČAP Jan Matoušek.
Průzkum ČAP: Vnímání rizikovosti jednotlivých situací
| Vývoj rizikovosti jednotlivých situací | 2021 | 2024 | rozdíl |
| neschopnost sebeobslužnosti ve stáří | 59% | 72% | 13% |
| nedostupnost kvalitní zdravotní péče | 43% | 55% | 12% |
| poškození, zničení domu / bytu | 38% | 47% | 9% |
| zdravotní indispozice během zahraniční dovolené | 37% | 46% | 9% |
| způsobení dopravní nehody | 53% | 59% | 6% |
| úraz bez trvalých následků | 64% | 69% | 5% |
| úmrtí a související výpadek příjmu pro blízké členy rodiny | 47% | 52% | 5% |
| způsobení škody jinému člověku | 46% | 51% | 5% |
| požár domu / bytu | 45% | 50% | 5% |
| vytopení sousedů | 41% | 44% | 3% |
| krátkodobá pracovní neschopnost | 46% | 47% | 1% |
| výpadek příjmu | 47% | 45% | -2% |
| krádež auta | 41% | 34% | -7% |
[Zdroj: ČAP]
Související problém je dostupnost a kvalita zdravotní péče v Česku. Tyto obavy vzrostly od roku 2021 o 12 procentních bodů. Aktuálně je za riziko považuje 55 procent Čechů. Výrazně více se jich obávají lidé nad 57 let a středoškoláci.
„Češi se přitom s problémy s dostupností péče setkávají již nyní. A to buď s dlouhými čekacími lhůtami i celkovým či částečným omezením péče,“ říká Matoušek.
Jedná se o zajímavé zjištění, protože náklady na zdravotnictví každý rok rostou. Letos činí už více než půl bilionu korun ročně. To samo o sobě problém být nemusí. Problém je to, jak zjistil průzkum tentokrát Svatu zdravotních pojišťoven ČR, že lidé navzdory rostoucím výdajům tvrdí, že kvalita zdravotnictví v Česku se nelepší. To si myslí naprostá většina lidí. Téměř třetina má za to, že se kvalita zdravotních služeb horší.
–DNA–
Ano , lidé by se i postarali o své těžce postižené rodiče v rodinném prostředí , nemůžou si to dovolit finančně , není plat a nemocenská pro pečujícího , obrovské osobní riziko . Doma už pečuji jenom bohatí lidé , tak to vyplývá ze soc. Průzkumu , chudí musí umisťovat . Obrovsky problém je ,že se ve státních , dotovaných ústavech nedělají majetkové testy a na dotovaných luzcich jsou lidé , kteří mají mnohamilionové majetky – domy, byty,zahrady atd.Nepecujici rodina vše dědí a ústavy se nemohou hlásit k dědickým řízením . A tento stav, určitě není v pořádku .Kdyz nepečuje rodina a postiženy má majetek , maji platit doplatky k příspěvku na péči, to je základ vedoucí k radikální změně v současném socialistickém ustavnictvi , jehož současné financování je mimo ekonomickou realitu ČR, bohužel chybí vyšší odvaha politiku rekonstrukci soc . systému provést . Přitom je těžce pochopitelné , ze společnost podporuje provozními dotacemi 60 tis na lůžko na měsíc – milionáře . Je to smutné , velká podpírá ústavu vede k likvidaci neformálních pečujících v režimu 24/7. Finančně jsou nuceni dávat do ustavu , oni dotace nedostávají , žijí v promoce bídě a pečují 720 hodin za měsíc . Je mi jich velice lito.
Pokud se něco nezmění, tak to lepší nebude. No, jsem zvědav, jestli s tím příští vláda něco udělá.