Loni v létě lepru potvrdily zdravotní úřady v Irsku u třicetileté osoby původem z Haity. Za posledních deset let šlo o pátý případ nákazy v zemi. A jelikož je lepra tropická nemoc, její diagnostika vzala přes půl roku. Jasno nebylo ani v trasování.
Třicetiletou osobu žijící v ubytovacím zařízení v Irsku přivedly do zdravotnického zařízení neutuchající bolesti, necitlivost paže a ruky a vystouplé depigmentované léze na obličeji, ale i v oblasti hrudníku, na pažích a nohách. To v závěru roku 2023.
„Během sedmi měsíců podstoupil pacient mnoho vyšetření, než byla v létě 2024 na základě kožní biopsie stanovena diagnóza Mycobacterium leprae a byla mu nasazena kombinovaná terapie rifampicinem, klofaziminem, dapsonem a steroidy na neurologické příznaky,“ popisuje případ Státní zdravotní ústav [SZÚ].
Odvolává se přitom na údaje Evropského střediska pro prevenci a kontrolu nemocí [ECDC] a text publikovaný v časopise Eurosurveillance.
Nakažená osoba původem z Haity, kde se lepra častěji vyskytuje, žila v Irsku na ubytovně. Před příchodem do země, zhruba dva roky před potvrzením lepry, žila asi deset let v jižní části Brazílie. I v tomto regionu není lepra vzácným onemocněním. Naopak jde podle SZÚ o oblast s jejím vysokým výskytem.
Lepra se objevuje i v Evropě, častěji u migrantů
Jak poukazují zdravotní úřady, pacient nakažený leprou se sice díky nasazeným lékům z onemocnění vyléčil bez vážných následků, nicméně se také ukázalo, že rozvinuté země takové exotické nemoci, jako je právě lepra, docela opomíjejí. V důsledku migrace, ale i masivnímu turismu se i v Evropě skoro zapomenuté nemoci stále častěji objevují.
„V Irsku neexistují žádné specifické pokyny pro zacházení s blízkými kontakty s infekcí M. leprae; pro hodnocení zdravotních rizik a vývoj strategie,“ shrnují zdravotní úřady ve zmíněním článku.
Irské úřady proto při řešení situace a trasování blízkých kontaktů využily mezinárodní doporučení zpracovaná Světovou zdravotnickou organizací [WHO] a částečně i Velkou Británií. Ani ta ale nebyla, jak uvádí, ideální. Zdravotní instituce v Irsku neměly k ruce návody, jaká rizika hrozí lidem v kontaktu s malomocným a které z nich preventivně vyšetřit a nabídnout jim léčbu. Na ubytovně s nakaženou osobou žilo dalších osm dospělých, nikoli však v jedné místnosti po delší dobu. Nakonec hygienici i s pomocí zahraničních doporučení vyhodnotili tři osoby jako blízké kontakty ve vyšším riziku přenosu lepry.
„Blízkým kontaktům byla nabídnuta chemoprofylaxe. A zajištěna každoroční kontrolní kožní a neurologická vyšetření po dobu minimálně 5 let praktickým lékařem,“ informují o postupech tamní zdravotní úřady.
Ve všech případech přitom šlo o migranty do Irska ze zemí s endemickým výskytem lepry. Zdroj nákazy na území Irska se nepotvrdil, dodávají.
200 tisíc nově nakažených leprou každý rok
Lepra známá jako malomocenství nebo Hansenova nemoc patří k vysoce infekčním onemocněním. Přenáší se z člověka na člověka při bližším a trvalejším kontaktu. V Evropě se lepra u lidí potvrdí vzácně. V evropském regionu podle členění WHO se v roce 2023 potvrdilo sedmatřicet případů lepry v 36 zemích. Z pohledu světa už ale lepra k tak vzácným nemocem nepatří.
Podle ECDC se malomocenství v roce 2020 nově potvrdilo u více než 127 500 osob, z toho přes 8 600 případů připadá na děti. Reálně se leprou nakazilo v roce 2020 podstatně více lidí, protože ve srovnání s předchozím rokem 2019 se diagnostika nových případů propadla o 37 procent. To zřejmě v důsledku pandemie covidu-19. Což potvrzují statistky za rok 2023, kdy se na celém světě podle dat ECDC leprou nově nakazilo přes 182 800 osob.
„Endemicky se onemocnění vyskytuje v některých specifických oblastech zemí amerického kontinentu, Asii a Africe,“ uvádí SZÚ.
Podle něj se lepra obecně nepovažuje za vysoce infekční onemocnění. K přenosu z člověka na člověka je podle epidemiologů zapotřebí dlouhodobý a těsný kontakt. A nejen to.
„Odhaduje se, že 95 až 97 procent světové populace je vůči tomuto onemocnění přirozeně imunní. Inkubační doba je velmi variabilní, činí rok až 20 let, obvykle dva až pět let,“ přibližují zástupci SZÚ.
V podstatně vyšším riziku nákazy leprou jsou podle nich mladší ročníky. A dále lidé žijící v extrémní chudobě s nedostatkem hygieny a potravin.
Trvá i desítky let, než na sebe lepra upozorní
Velmi dlouhá je inkubační doba onemocnění, která se pohybuje od již zmíněného jednoho roku do 20 let. V průměru ale činí doba trvání od nákazy po první příznaky podle WHO zhruba pět let. Onemocnění vyvolávají dva původci s podobným průběhem onemocnění. Nejčastěji infekce zasahuje kůži a nervový systém. Dále napadá sliznice horních cest dýchacích a také oči.
„Neléčené onemocnění může vést k trvalému poškození kůže, nervů, končetin a očí,“ upozorňuje SZÚ.
U mezilidského přenosu se podle něj prokázalo zvýšené riziko onemocnění u osob žijících v blízkém kontaktu s neléčeným pacientem. A to při kašlání a kýchání a zřejmě i přímým kontaktem.
„Na americkém kontinentu byl jako další přirozený hostitel a rezervoár infekce identifikován pásovec devítipásý [Dasypus novemcinctus]. Nedávno byly u zrzavých veverek na britských ostrovech pozorovány lepře podobné léze,“ uvádí SZÚ.
I to je podle epidemiologů důvod k analýze, díky které by se případně potvrdila existence živočišných nebo environmentálních rezervoárů. Což by podle nich částečně vysvětlilo stálý globální výskyt lepry i přes dostupnou účinnou léčbu.
–VRN–
