Česká lékařská komora [ČLK] loni v listopadu ocenila Petra Lokaje z Kliniky dětské onkologie FN Brno a LF MU čestnou medailí za celoživotní přínos pro dětskou paliativu.
Skutečností je, že lékař Petr Lokaj platí za průkopníka dětské paliativní péče v České republice, které se věnuje ve FN Brno od roku 2008. Petr Lokaj v současné době pracuje jako vedoucí lékař Konziliárního týmu podpůrného a paliativního a JIP 31 v Dětské nemocnici. A jak říká v rozhovoru na Zdravé Zprávy, čestné medaile od ČLK si považuje: „Sice si z dětství pamatuji konstatování ´světská sláva, polní tráva, ale tohoto ocenění si považuji velice. A také slavnostní předání na Petrově bylo skutečným zážitkem.“
Začátky byly zbrkle nadšené, říká Petr Lokaj z FN Brno
Jaké byly začátky a jak se péče o nevyléčitelně nemocné děti v závěru života proměnila za dobu, kdy se oboru ve FN Brno zabýváte?
Paliativní péči v domácích podmínkách u dětí poskytujeme nejdéle, tedy od podzimu 2008. A byla to zřejmě dobrá konstelace, která nám umožnila prvenství v Česku. Začátky byly trochu zbrkle nadšené, ale na kvalitě poskytované služby to ani tehdy nebylo jistě znát. Jsem pevně přesvědčen, že ti lidé, kteří paliativní péči dětem poskytují, na svých postupech neměnili nic. Pořád platí, že je nezbytné znát dávky léků a medicínské postupy. Základem je obyčejná lidská slušnost a empatie. Co se ovšem změnilo, je to, že se obor začleňuje do výuky. A především i přibylo pracovišť, která paliativní péči poskytují.
Dětská paliativa se v ČR dostane sotva k pětině rodin. Prostě není
Nyní vedete Konziliární tým podpůrného a paliativního v Dětské nemocnici. Jak funguje spolupráce členů v tomto týmu? A jaké benefity to pacientům přináší?
Vzhledem k tomu, že naše spolupráce probíhala velmi dlouho před vznikem tohoto týmu, tak je radost se potkávat a společně řešit potřebné. A protože takováto přátelská souhra není v dnešní době úplně obvyklá, velmi si toho považuji. Prospěch pro pacienty je jasný! Je pro ně dobré, když se o ně starají sestřičky, kaplanka, psychologové, sociálně zdravotničtí pracovníci, lékařky a lékaři, kteří si uvědomují i konečnost života. A tak i to, jak důležitá je kvalita života nejen pacienta, ale celé jeho rodiny.
Pavel Svoboda: Primární představa je, že paliativa je o smrti
Jak vypadá spolupráce s rodiči dětí?
Pro rodiče i děti je stále rozhodující, že mají jistotu, že i v případě, že léčba nádorového onemocnění nevede k uzdravení, tedy takzvaně vyčerpáme veškeré léčebné možnosti, nezůstanou na holičkách. Bez přestávky mají možnost telefonické konzultace. Mají potřebné přístroje, léky a zdravotnický materiál. Ve většině případů jsme schopni dítě navštívit doma. I tam vyřešíme nejrůznější situace, které závěrečná etapa života přináší.
Paliativa není „jen“ péče o pacienta, který za pár dní zemře
Jaký je váš osobní cíl při léčbě nevyléčitelně nemocného dítěte?
Řídím se starozákonním textem, Nový zákon to uvádí poněkud jinak… A ten text zní: „Co nechceš, aby jiní činili tobě, nečiň ty jim“. A tím je řečeno vše. Nově doplňuji, že v této hře jsou nejen pacient a jeho rodina, ale i my, pečující. A na nás se často zapomíná. A tak aspoň my sami bychom na sebe měli myslet! Protože potkávat se s osudy lidí na konci života empatického člověka vždy poraní.
Pavel Žára, FN Brno
