Přiznaný stupeň závislosti u příspěvku na péči žadatele a zvlášť pečující o ně vzhledem k rozsahu osobní nesoběstačnosti mnohdy překvapí. Sociální pracovnice z úřadu práce mají často jiný pohled na zdravotní omezení daného pacienta.
Výsledek řízení o příspěvku na péči v předchozích dnech nemile překvapil třiašedesátiletou Annu z Tábora a jejího manžela. Ten je vážně nemocný a bez pomoci druhých už se dlouhou dobu v podstatě neobejde. I přesto, že se o svého manžela paní Anna stará několik let a jeho tělesné schopnosti nevratně upadají, o příspěvek na péči se rozhodla požádat teprve loni na podzim.
„K žádosti o příspěvek na péči manžela přimělo i to, že se stále hůře pohybuje, má potíže si sám přinést a připravit jídlo. Nedojde si na nákup ani k lékaři a třeba už si ani sám neostříhá nehty a nepřipraví léky,“ popisuje situaci paní Anna, která je v důchodu, ale z domova i pracuje.
Avšak úřad práce vyhodnotil a rozhodl, že její manžel většinu z posuzovaných základních potřeb zvládá. A přiznal mu lehkou závislost a příspěvek v jeho nejnižší výši. Ta činí 880 korun měsíčně.
„V posouzení stupně závislosti osoby ze dne … bylo … stanoveno, že z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žadatel potřebuje pomoc v těchto oblastech základních životních potřeb – mobilita, osobní aktivity, péče o domácnost,“ stojí v úředním rozhodnutí.
15minutové šetření sociální pracovnice z úřadu práce
S tím paní Anna, která se o svého manžela denně stará, ale rozhodně nesouhlasí. I když dodává, že by byli oba rádi, kdyby tomu tak ve skutečnosti bylo. Jejich denní realita se však od pohledu úřadu podstatně liší.
„Sociální pracovnice k nám domů přišla několik týdnů od podání žádosti, strávila u nás asi 15 minut a vyplňovala si nějaký formulář. Vyptávala se, co manžel zvládá sám a k čemu už potřebuje moji pomoc,“ odpovídá paní Anna na otázku, jak proběhlo hodnocení toho, jak se zvládá její manžel o sebe postarat.
Stupně závislosti u příspěvku na péči u dospělých podle nezvládaných potřeb
- První stupeň: Pokud není osoba schopna zvládat tři nebo čtyři ZŽP [880 Kč]
- Druhý stupeň: Není-li schopna zvládat pět nebo šest ZŽP [4 900 Kč]
- Třetí stupeň: Pokud není schopna zvládat sedm nebo osm ZŽP [14 800 Kč]
- Čtvrtý stupeň: Pokud není schopna zvládat devět nebo deset ZŽP a vyžaduje každodenní pomoc [23 000 Kč v pobytovém zařízení, v domácnosti 27 000 Kč]
To je standardní postup šetření úřadu práce u lidí v domácnosti, kteří žádají o příspěvek na péči. U žadatelů o tento příspěvek posuzují sociální pracovníci poboček úřadů práce to, jak se zvládají sami o sebe postarat. To znamená, že u nich hodnotí osobní soběstačnost. Anebo jak říkají, zvládání základních životních potřeb.
U dospělých osob k tomu používají zjednodušeně řečeno desetibodovou kategorii životních potřeb, kdy každou z nich daný žadatel buď zvládá, nebo nezvládá. Od počtu nezvládaných potřeb se pak odvíjí přiznaný stupeň závislosti, a výše příspěvku na péči.
Hodnocené základní životní potřeby [ZŽP]:
- Mobilita: vstávání a usedání, stoj, zaujímat a měnit polohy, pohybovat se chůzí krok za krokem, popřípadě i s přerušováním zastávkami. V bytě a běžném terénu v dosahu alespoň 200 m. Chůze po schodech v rozsahu jednoho patra směrem nahoru i dolů.
- Orientace: schopnost rozeznávat zrakem a sluchem, mít přiměřené duševní kompetence, orientovat se osobou, časem a místem. Orientovat se v přirozeném sociálním prostředí.
- Komunikace: vyjadřovat se srozumitelně mluvenou řečí a dorozumět se s jinými osobami v rozsahu běžné slovní zásoby odpovídající věku a sociálnímu postavení. Chápat obsah přijímaných a sdělovaných zpráv, vytvářet rukou psanou krátkou zprávu.
- Stravování: vybrat si ke konzumaci hotový nápoj a potraviny, nalít nápoj, rozdělit stravu na menší kousky a naservírovat ji. Najíst se a napít, dodržovat dietní režim.
- Oblékání a obouvání: schopnost vybrat si oblečení a obutí, rozeznat rub a líc oblečení a správně je vrstvit. Oblékat se a obouvat se, svlékat se a zouvat se.
-
Tělesná hygiena: schopnost použít hygienické zařízení, dodržovat tělesnou hygienu, mýt se a osušovat se. Provádět celkovou hygienu, česat se, provádět ústní hygienu, holit se.
- Výkon fyziologické potřeby: včas používat WC, zaujmout vhodnou polohu, vyprázdnit se, provést očistu, používat hygienické pomůcky.
- Péče o zdraví: schopnost dodržovat léčebný režim, provádět preventivní, léčebné a léčebně rehabilitační a ošetřovatelské postupy a opatření. Používat k tomu potřebné léky, pomůcky, rozpoznat zdravotní problém, v případě potřeby vyhledat nebo přivolat pomoc.
- Osobní aktivity: navazovat kontakty a vztahy s jinými osobami. Plánovat a uspořádat osobní aktivity, styk se společenským prostředím, stanovit si a dodržet denní program.
- Péče o domácnost: schopnost nakládat s penězi, manipulovat s předměty denní potřeby, obstarat si nákup, ovládat domácí spotřebiče, uvařit si jednoduché teplé jídlo a nápoj. Vykonávat běžné domácí práce, nakládat s prádlem, mýt nádobí, obsluhovat topení.
Posudky u příspěvku na péči překvapují i pečující
U manžela paní Anny při šetření, které doplnily lékařské zprávy mnoha lékařských specializací, sociální pracovnice vyhodnotila, že nezvládá tři z deseti jmenovaných základních potřeb. A sice mobilitu, osobní aktivity a péči o domácnost. Podle Anny ale nezvládá i další z posuzovaných oblastí.
„Pravidelně manželovi připravuji a většinou i podávám léky, měřím cukr v krvi, promazávám bolavé nohy a kolena. Když ho vezu k lékaři, pomáhám mu s obutím, oblékáním, i při stravování a hygieně jsem mu nápomocna,“ říká.
Pomáhá se chudým a nemajetným. Ne milionářům, říká domácí pečující
O manžela se stará a pečuje beze slova roky, ale jeho zdravotní stav, jak říká, se nevratně horší. A obává se, že s péčí o něj bude potřebovat i ona větší pomoc. Navíc dodává, že postupně vyčerpávají své úspory na stáří, za které pořizují kompenzační pomůcky.
„Manžel trpí artrózou třetího stupně, má cukrovku, srdce jištěné kardiostimulátorem a léčí se s rakovinou,“ vyjmenovává ta nejvážnější onemocnění svého manžela paní Anna.
Všechno jsme si nakoupili z vlastních peněz
Za zásadní problém považuje to, že kvůli zdevastovaným kloubům přestává pomalu chodit a přemisťuje se převážně s její pomocí nebo na invalidním vozíku.
„Invalidní vozík s elektrickým pohonem jsme si koupili z vlastních peněz, stál 40 tisíc korun. Loni na konci roku nám instalovali schodišťovou sedačku s elektrickým pohonem za 245 tisíc korun, vše jsme pořídili z vlastních úspor na důchod,“ popisuje Anna.
Příspěvek na péči lidem otevírá dveře do sociálních zařízení
Dodává také, že oba celý život pracovali a ona stále ještě pracuje, platí pojištění a platí daně. Většinou pracuje z domova, aby mohla pečovat o svého manžela. Přičemž na manželově zdraví se podle jejího názoru podepsala i jeho práce profesionálního řidiče kamionů.
Veronika Táchová
