Za poslední tři týdny v Polsku přibylo šest nových ohnisek vztekliny, za letošek evidují polské úřady čtyřicet ohnisek. Nejčastěji bývá zdrojem nemoci liška. Vzteklinou nakažená liška nedávno pobíhala i u rodinného domu na Slovensku.
Kvůli přibývajícím ohniskům vztekliny v sousedních zemích varuje Státní veterinární správa [SVS] před dovozy zvířat s neznámým původem z oblastí, kde se nemoc vyskytuje. Počátkem prosince se podle tiskového mluvčího SVS Petra Vorlíčka potvrdila infekce u lišky na východě Slovenska.
„Zvíře pobíhalo po dvoře rodinného domu a poranilo psa. Liška byla odchycena, utracena a vyšetřena v Národní referenční laboratoři ve Zvoleně, kde následně vyšetření potvrdilo vzteklinu,“ informuje Vorlíček.
V Michalovicích, městě s potvrzenou nákazou, úřady následně vytýčily desetikilometrové ochranné pásmo. To znamená, že zvířata mohou domácí i profesionální chovatelé přemisťovat z tohoto místa pouze po veterinárním vyšetření daného zvířete a po posouzení rizika šíření vztekliny.
O něco horší situace kolem šíření vztekliny u zvířat ve volné přírodě je podle Vorlíčka v sousedním Polsku. Tam za letošek zachytily tamní dozorové úřady už čtyřicet ohnisek vztekliny.
„Jen od 10. prosince šest nových ohnisek, čtyři u lišek a dvě u skotu. V případě skotu šlo vždy o jeden kus ve stádě v pastevním režimu,“ přibližuje mluvčí SVS.
Zvířata se dožívají vyššího věku díky lepší péči, říká veterinářka
Všechna ohniska vztekliny se podle něj nacházejí na východě Polska, v Lublinském a Podkarpatském vojvodství.
„V těchto dvou vojvodstvích je nyní povinná vakcinace proti vzteklině nejen pro psy, ale také pro kočky,“ dodává mluvčí.
Každé vzteklinou nakažené zvíře nařídily úřady okamžitě utratit. Ostatní kusy ve stádě pak musí jejich chovatelé převést do karantény a průběžně je kontrolují veterináři.
Vzteklina se v Česku nepotvrdila 20 let
Výskyt vztekliny členské země EU povinně nahlašují. I když v Polsku a na Slovensku se vzteklina u volně žijících zvířat potvrzuje docela často, v Česku se podle Vorlíčka nákaza nepotvrdila za posledních dvacet let. S výjimkou jednoho pozitivního případu vztekliny u netopýra večerního v roce 2015, která je ale považována za specifickou variantu nákazy.
„Poslední případ vztekliny v ČR byl u lišky zaznamenán před 20 lety. Příznivá nákazová situace zajistila od roku 2004 pro ČR status země prosté vztekliny,“ potvrzuje.
V Polsku řádí vzteklina. Mají ji srnky, lišky, kočky i jezevci
Na celém území Česka se podle něj sledují a preventivně testují zvířata na vzteklinu. Veterináři vyšetřují čtyři lišky nebo psíky mývalovité na 100 km². Přednostně zvířata uhynulá nebo utracená, případně ulovená.
Zároveň všechna zvířata, která poranila člověka, se povinně vyšetřují na nemoc u veterináře, a to 1. a 5. den po poranění. Za letošní první pololetí vyšetřili veterináři z tohoto důvodu více než 740 zvířat, ve všech případech s negativním výsledkem.
Vzteklinou nakažení lidé umírali i v Česku
Vzteklina patří mezi akutní virová onemocnění napadající nervový systém teplokrevných živočichů s rizikem přenosu na člověka. Nákaza se u zvířat projevuje změnami chování, zvýšenou dráždivostí, agresivitou a svalovou ztuhlostí. Nákaza končí smrtí.
Na přelomu 19. a 20. století se na dnešním území Česka potvrdily první případy vztekliny u psů, koček a jiných zvířat v počtu několika stovek případů ročně. Ve dvacátých letech minulého století laboratoře ročně potvrdily 400-600 případů vztekliny, 86 procent jich připadalo na psy.
Za první republiky na českém území na nákazu vzteklinou umírali lidé. V období 1919-1937 v tehdejším Československu na vzteklinu zemřelo 132 lidí, uvádí SVS. Vakcínu proti nemoci z léčebných důvodů u nás dostalo v tehdejším Pasteurově ústavu v Praze na 25 tisíc lidí.
Po 2. světové válce u nás nakažených ubylo a vzteklina se objevovala převážně u zvířat žijících ve volné přírodě. V padesátých létech se liška obecná stala hlavním šiřitelem vztekliny. V lednu 1953 úřady nařídily povinnou a bezplatnou vakcinaci všech psů proti vzteklině, to na celém území země. Díky tomuto nařízení se výskyt vztekliny u psů snížil na minimum, u lišek se nákaza ale stále potvrzovala ve stovkách případů ročně.
„Maximální výskyt byl zaznamenán v roce 1984, celkem 2 232 případů, z toho 2 052 bylo u lišek,“ uvádí statistiky SVS.
Proto veterinární úřady v 80. letech zavedly takzvanou orální imunizaci volně žijících zvířat, hlavně lišek. Jde o techniku, kdy se očkovací látka ukryje v ampulce a vsune do návnady.
„Při konzumaci návnady a prokousnutí plastikového obalu přichází živý očkovací virus do styku se sliznicí dutiny tlamy a hltanu a navodí stav imunity,“ vysvětlují, jak se očkují zvířata ve volné přírodě, zástupci veterinární správy.
–VRN–
