V roce 1977 vyšel v nakladatelství Avicenum výbor z díla významného lékaře Josefa Thomayera [1853 až 1927] „Ze zápisku lékaře“. Zdravé Zprávy přetiskují z knihy tohoto výjimečného autora kapitolu „O pěstování léčebných bylin u nás“.
Je zajímavé, že mnohé z problémů, které v ní profesor Josef Thomayer pojmenovává, přetrvávají dodnes. Patří k nim například ne příliš rozvinutý obchod s českými léky nebo snaha úředníků ministerstva zdravotnictví rozhodovat takzvaně od zeleného stolu. Redakce přitom vzala text profesora Thomayera, jak stojí a leží, a opatřila ho pouze mezititulky, což si žádají pravidla internetu, jenž profesor Thomayer znáti samozřejmě nemohl. Klidné svátky a příjemnou zábavu u tohoto dobového, ale stále v mnoha ohledech platného a inspirativního textu přejí čtenářům Zdravé Zprávy.
O pěstování léčebných bylin u nás
Domácí květena poutá poslední dobou veřejnost více nežli jindy. V předchozích řádcích promluvil jsem na tomto místě o pěstování domorodých květin v zahradách a nyní ministerstvo pro zdravotnictví ve státě našem vyzývá ku pěstování léčebných bylin domácích. Výzva tato mne nemálo zajímá, poněvadž odpovídá dávným mým náklonnostem k oboru tomuto a pokusím se promluviti o výzvě této ze svého stanoviska.
Léky z říše bylinné byly asi prvními léky, po nichž v pradávných dobách člověk nejprve sáhl. Léky z říše nerostné anebo lučební cestou uměle připravené mohly, jak bez dalších výkladů jest samozřejmo, přijíti na řadu teprve při jistém, ba možno říci značném stupni vzdělanosti lidské. S bylinami v nejširším slova smyslu se člověk od počátku všude v přírodě stýkal a znenáhla vypozoroval, jak ta neb ona součástka bylinná může mu při různých strastech uleviti. Proto také nacházíme u všech národů, kteří písmo ovládali a tudíž na vyšším stupni vzdělanosti se nalézali, zprávy o různých léčivek z říše bylinné. Jest pak velmi zajímavo, že nejeden dodnes známý bylinný lék znám a užíván jest ne stal, ale celé tisíce roků.
Podávala se šťáva z ředkve proti plicním neduhům
Obdivuhodný národ staroegyptský, k němuž pohlížíme s tím větší úctou, čím více o vnitřním životě jeho dochází zpráv, zanechal celou řadu papyrových svitků, zaměstnávajících se lékařstvím a udávajících rozmanité způsoby léčení. Jejich léky jsou ovšem hlavně z říše bylinné. Tak například zaznamenávají zápisy staroegyptské konopí, z něhož vyráběli cosi hašiši podobného, laštovičník, bolehlav, kmín, granátová jablka, blín, lněné semeno, z něhož teplé kaše již před tisíci roky na různá bolavá místa přikládány. Znali dále mák, z jehož nedozrálých hlavic asi již cosi opiu podobného připravovali. Podávala se šťáva z ředkve proti plicním neduhům. Znám byl ricinový olej. Z květů růže dělali staroegyptští lékaři kloktadla. Užívali šafránu, lilií a skořice a znali již mořskou cibuli jako lék proti vodnatelnosti. Není proto divu, že egyptští lékaři v celé oblasti Středozemního moře byli proslulí, ba že staří Řekové říkali, že všichni Egypťané jsou lékaři.
Také jiní vzdělaní, zejména ovšem písma znalí národové vykazují nemalý počet léčivých bylin. Tak zejména Indové, Médové, Řekové a jiní. Možno se o tomto předmětu dostatečně poučiti ve Schelenzově knize Geschichte der Pharmazie.
Zaznamenání hodno jest dále, že nejedna léčivá bylina slouží dnešnímu kulturnímu světu při stejných chorobách, jako sloužila před tisíci roky národům starým. Tak například užívá moderní medicína různých z baldriánu vyrobených preparátů proti různým nervovým nemocem zrovna tak, jako lékaři starých dob.
Účelná a cílevědomá výroba léků z bylin
Jak již podotčeno, jest pravděpodobno, že léky z říše nerostné a uměle vyrobené přišly na řadu teprve po lécích bylinných, neboť používání léků oněch předpokládá obsáhlejší znalost přírody a jejich pokladů. Ale znenáhla celá spousta léků nerostných a uměle vyrobených začala sloužiti při růstných jeho chorobách. Tak používány různé sloučeniny kovů ve smyslu tomto, například sloučeniny rtuti, železa, stříbra, zinku aj.
Avšak při těchto dvou skupinách léků snaha lidská nepřestávala. Znenáhla přešlo se k cílevědomé výrobě různých léků. Především chopila se snaha tato léků z říše bylinné. Řeklo se: ten a ten bylinný lék vděčí působnost svou hlavně jen jisté součástce. Podaří-li se součástku tuto čistě vyrobiti, učiní tím léčení naše značný krok kupředu. Na základě takovéhoto uvažování vyroben z kůry chinovníku cenný chinin, který účinkuje spolehlivěji a rychleji než pouhé odvary kůry chinovníku. Ze šťávy nezralých makovic vyrobeno obdobně několik látek, zejména obecně známé morfium, s vynikající působností. Ze součástek rulíku vyroben prudký jed atropin a tak dále. Avšak to byl jen první krok k účelné, cílevědomé výrobě léků. Další kroky následovaly. Přihlíželo se k lučebné skladbě jistých známých léků a vyráběny ze sloučenin skladbě té příbuzné nové a nové léky.
Záhy nastala ve výrobě této netušená záplava
Záhy nastala ve výrobě této netušená záplava. Zejména četné a veliké lučebné továrny německé mají v té věci primát a vyrobily postupem času takové množství léků, že jednotlivec sotva asi ve všech se vyzná. Zejména vyráběny spací prostředky, léky proti hostci, dně, zkornatěn tepen, proti různým nervovým stavům apod. Veliká reklama německými výrobci prováděná způsobila, že nové takovéto léky zpravidla si našly cestu do receptářů lékařských. Na některých lécích takto sestrojených vydělali výrobci obrovské sumy.
Svého času se vyprávělo, že na antipyrinu vydělal vynálezce těžké miliony. A přece za několik roků se antipyrin z pokladu léčebného téměř úplně vypustil a sotvakdy vidíme dnes ještě recept na antipyrin. Šikovná inscenace prodeje však za několik málo roků vynálezce obohatila. Také na známém salicylovém preparátu, aspirinu, vydělány velké obnosy. Každý podobný objev však takovým výsledkem korunován nebyl. Tak například sanatogen, nepočítanými inzeráty v denních listech vychvalovaný, nedostal se, jak se dovídám, ke zlatému dnu.
Podobných pomíjejících úspěchů, jaký uveden při antipyrinu, zažili jsme více. Před nějakými 10–15 roky byl sotvakde plicní nemocný, kterému by nebyl býval ordinován sirolin, lék ze Švýcarska pocházející a jistou součástku kreozotu obsahující. Dnes snad žádný lékař sirolin již neordinuje a člověk marně se ptá, proč jiný rovněž kreozotový preparát přišel do módy. Nicméně výrobce sirolinu vydělal na něm své miliony.
Věc dospěla tak daleko, že předpisy lékařské jen málokdy obsahují objednávku některého klasického léku bylinného. Většinou čteme na receptech lékařských jména různých lučebnou cestou získaných preparátů. Klasické léky bylinné živoří hlavně jen v léčení domácím a i zde již léky lučebně vyrobené se na ně tisknou. V kolika domácnostech bychom jen našli aspirin nebo migrenin?
Pěstování bylin léčebných má být hojnější
Do této nebývalé situace s léky přišla výzva ministerstva zdravotnictví, aby se v našem státě hojněji než dosud pěstovaly byliny léčebné. Není pochyby, že v Čechách možno vypěstovati nejeden výborný lék. Ale co všechno člověk ve příčině zažije!
Jedním z nejcennějších léků srdečních ještě bez odporu náprstník purpurový, pěstovaný hlavně jako květina okrasná na zahradách. Když jsem jako mladík poslouchal na fakultě lékařské, říkalo se, že v Čechách roste výborný náprstník a že poloviční dóza této naší byliny ještě stejně účinný jako dvojnásobná dávka byliny cizí, zejména německé.
Když jsem na počátku let osmdesátých minulého století se stal klinickým asistentem, ordinoval jsem při nemocech srdečních nálev náprstníku v takových dávkách, jako tomu pražská škola učila. K svému údivu viděl jsem zřídkakdy žádoucí, popisovaný účinek léku tohoto. Nešlo mně do hlav, jak vznikla v Praze legenda o zvláštní výborné účinnosti pražského, respektive českého náprstníku.
Ptal jsem se proto známého velkodrogisty, odkud náprstník kupuje; a k dalšímu údivu svému jsem slyše, že vesměs z Německa, v Čechách že se náprstník k účelům léčebným nepěstuje. Proto jsem přiměl jistý závod k pěstování náprstníku a přesvědčil jsem se, že reputace českého náprstníků jest zasloužená. Viděl jsem při podávání jeho výsledky, jichž jsem druhdy nedocílil nikdy. Zažil jsem, že táž dóza českého náprstníku nemocnému velice ulevila, když předtím náprstník jiného podle téhož předpisu připravovaného marně užíval. Dobrá, řekne se, tak máme zde naráz ukázku, že v Čechách roste výborný lék.
Český náprstník v plevelu německé konkurence
Znaje tyto vlastnosti českého náprstníku, ptal jsem se citovaného velkodrogisty, zdali by odkoupil větší množství českých náprstníkových listů, až v létě narostou. Odpověď zněla zamítavě. Prý již v březnu potřebné množství náprstníku si v Německu objednává a že nemůže od objednávky této ustoupiti, poněvadž nikdo neví, jak se u nás v tomto roce náprstník vydaří. To však není ještě všecko.
Ačkoliv jsem léta ve svých klinických výkladech na výborné vlastnosti českého náprstníku upozorňoval a ačkoliv jsem říkal, že čistý list jest nejlepší a nejvhodnější forma k podávání nemocným, poněvadž jsem přesvědčen, že všecky lučebné vlastnosti listu náprstníkového pořád ještě nejsou známy, nedocílil jsem u svých žáků mnoho. Málokdy se vidí recept na český list náprstníkový a mnohem více ordinují čeští lékaři preparáty z náprstníku v cizině vyrobené. Dosud například se mnoho ordinuje švýcarský preparát digalen, ačkoli neobsahuje to, co o něm chlubná reklama tvrdí. Digalenu se prodalo za těžké peníze, ač málokterému nemocnému prospěl. Slyšel jsem, že v minulé válce rakouská armáda objednala digalenu za miliony. Nevím, je-li tomu tak, avšak stalo-li se to, odpočívá jistě lék ten v nemalém množství v některém skladišti na věky věkův.
Z pověděného však vysvítá, že i dobrému léku, jako jest český náprstník, těžko jest připravovati půdu.
Jsou tu ale i další okolnosti u bylin
Jiná okolnost jest tato. Z nejedné lučebné byliny vyrábí se hlavně čistý lučebný preparát. Například z oměje vyrábí se preparát nazvaný aconitin, květu nebo byliny se v lékařském neužívá. Z toho plyne, že bychom měli býti zařízeni a vycvičeni na výrobu českých, účinných preparátů, jestliže z pěstování léčebných bylin má plynouti prospěch. Při tom ovšem domácí preparát nesměl by býti dražší a špatnější než výrobek cizí.
Dlužno však dodati, že podobná výroba účinných léků jest v Čechách nepatrná. V minulé válce byla v Praze veliká nouze o kofein, lék připravovaný z kávy. V pražských lékárnách kofeinu hrubě nebylo a ukázalo se, že lék ten, při různých nemocech velmi cenný, snad vesměs se vyrábí v cizině a k nám se dováží. Tak tomu je s léky jinými. Colchicin, lék z ocúnu u nás hojně rostoucího vyráběný, dováží se z ciziny, neocenitelný v očním lékařství atropin, z rulíku vyráběný, dováží se rovněž z ciziny; a přece rulík v českých lesích není vzácný a dal by se snadno pěstovati. Totéž platí o hyoscinu, cenném preparátu z blínu vyráběném, a o nejednom jiném léku.
A ještě nejsem s poznámkami svými u konce. Léčivé vlastnosti nejedné české byliny léčivé nejsou dostatečně prozkoumány.
Posuďme například význam prhy luční čili arniky
Posuďme například význam prhy luční čili arniky. Aromatická tato bylina na lukách v Pošumaví dosti hojně rostoucí, sloužívala při velmi rozmanitých příhodách: na rány, při krvácení, průjmech, horečkách, různých obrnách, ba i při padoucí nemoci. Z této směsice vidíme jasně, že upotřebení arniky sotva se opíralo o vědecké zkoumání byliny a preparátu z ní vyrobených. Spíše asi různé lidové tradice zde hrály úlohu. Také lékaři arniku za našich dob sotvakdy ordinují a zdá se mně, že i u lidu upadá v zapomenutí. A přece jsem přesvědčen, že arnika za jistých okolností jest lékem cenným. Mám v upomínce nejedno polepšení těžkého stavu při podávání nálevu arnikového a při všem skepticismu, jaký mne při posuzování léčebných výsledků ovládá, nemohl jsem se ubrániti přesvědčení, že arnika nemocným za těchto okolností prospěla. Mam proto za to, že bylina tato zasluhuje, aby byla moderními vědeckými metodami farmakologickými prozkoumána.
Také jiné aromatické byliny by mohly býti po stránce farmakologické nově zkoumány a možná, že by se na všelicos užitečného přišlo. Tak například obyčejná komonice by mohla dobře poskytnouti látku k užitečnému zkoumání. Zdá se mně například, že při rozmanitých neduzích plicních s namáhavým dechem spojených kouření komonice bývá prospěšno. Ukázal jsem ostatně svého času, že i podběl, bylina nearomatická, mnohému astmatikovi ulevuje, jak k tomu starý název tussilago [tussis – latinsky kašel] ukazoval. Avšak za našich dnů tato vlastnost podbělu upadla v zapomenutí. Podběl se přikládá v západních Čechách na různé záněty kožní. Poznamenávám to zde proto, abych novým dokladem ukázal, že studium léčebných vlastností našich bylin by zasluhovalo jednak obnovení, jednak prohloubení.
—
Když tak prohlížím, co jsem zde o našich léčebných bylinách napsal, vidím, že pěstování bylin takových jest v celé otázce zde probírané to nejsnadnější. Byliny ty dají v jakémkoli množství vypěstovati. Avšak pěstování takové neděje se pro radost, nýbrž má pěstiteli přinést užitek. Pro má býti pěstitel kompetentními činiteli poučen, při které léčivé bylině dá se očekávati dobrý výsledek. Takovéto poučení by pěstiteli podali nejlépe – ne úředníci sedící u zeleného stolu – ale velkodrogisté a lékárníci.
Lékárníky zaskočila změna výpočtu dojezdového času u odlehlých lékáren
V druhé řadě pak by se měly prozkoumati léky sice známé, ale co do účinku méně objasněné. Pro tři farmakologické ústavy, které v našem státě máme, by to byl úkol, který by mohl přinésti snad nejedno zdárné ovoce. Konečně pak by měla být uvážena otázka, zdali by mohla býti s prospěchem prováděna produkce různých účinných součástek v bylinách obsažených. To je ovšem obor spadající v obor chemiků s farmakologickými studiemi obeznámených a závisí hlavně osobní podnikavosti lučebníkově. V té věci nedá se stanoviti nic povšechně platného.
prof. MUDr. Josef Thomayer
