Vztah s matkou hodnotí přes 70 procent českých dětí jako velmi dobrý. Cítí, že je je má jejich matka ráda. S otci jako velmi dobrý vnímá svůj vztah něco málo přes 50 procent dětí. A jako dobrý zhruba čtvrtina dětí.
Na vztahy dětí s jejich rodiči, ale i bezpečí a jejich budoucnost se zaměřil průzkum zvaný Mladé hlasy iniciovaný UNICEF a provedený letos v červnu agenturou STEM/MARK. Výsledky šetření ukázaly, že o něco lepší vztahy mají děti v Česku s matkou než s otcem. I když ani ty nejsou úplně špatné.
„Více než dvě třetiny dětí – 71 procent – právě vztah s matkou hodnotí jako velmi dobrý a jako dobrý pak 23 procent. Jako velmi dobrý svůj vztah s otcem označilo 53 procent dětí a jako dobrý ho vidí 25 procent,“ uvádí k výsledkům zástupci UNICEF.
Přičemž asi 80 procent dětí říká, že má lepší vztah s matkou, protože je má ráda. A dále, že o ně pečuje a je pro ně emoční oporou. Na vztahu s otci děti zase oceňují, že je učí novým věcem a je s ním více zábavy. Takto hodnotí své otce 40 procent z dotázaných dětí.
Na druhou stranu děti, které hodnotí vztahy s rodiči jako ne zcela ideální, někdy dokonce až negativně, tvrdí, že mají rozdílné názory na věci [50 %]. U vztahů s otci uvedlo 40 procent dětí jako problém to, že spolu vůbec nekomunikují.
Děti si přejí, aby se s otec s matkou nehádali
Pokud by mohly děti ve svých rodinách něco změnit, pak by podle průzkumu chtěly více pochopení ze strany obou rodičů. Část by si přála, aby se rodiče nehádali a byl doma klid.
„Děti z neúplných rodin častěji touží po větším pochopení, zatímco děti z úplných rodin by ocenily méně hádek,“ zní závěry šetření mezi dětmi.
Mezi klíčové závěry průzkumu patří tyto oblasti:
- Více než polovina dětí [51 %] uvedla, že se u nich v rodině lidé hádají a křičí na sebe. Na 72 procent dětí z rodin, kde dochází k hádkám, uvedlo, že jsou často cílem tohoto křiku právě ony.
- 30 procent dětí se domnívá, že nespravedlivě se nejčastěji v Česku chováme k dětem z chudých rodin. Stejné procento dotázaných si myslí, že se nespravedlivě zachází i s dětmi jiné národnosti.
- Čtvrtina dětí věří v lepší budoucnost Česka. Nejvíce si děti přejí žít v zemi bez válek, bez násilí, ale také v ekonomicky prosperujícím regionu.
Dalším neradostným zjištěním je, že více než polovina dětí [51%] říká, že jsou v jejich rodinách často hádky a křik. Na 72 procent dětí z rodin, kde se hádají, uvedlo, že jsou často cílem křiku právě ony. Bití v rodinách uvedlo devět procent dětí. Z toho téměř pětina dětí je cílem tohoto bití. Z průzkumu k tomuto vyplynulo, že většinou se tyto problémy řeší v domácnostech s nižším socioekonomickým zázemím. A větším počtem dětí, dodávají zástupci agentury.
Na ubytovnách v Česku žije 3 tisíce dětí. A hrozí jim ústavní péče
Pro rodiče dětí pak může být motivem k zamyšlení zjištění, že i děti se chtějí podílet na rozhodování v rodině. Přičemž 45 procent jich v dotazování uvedlo, že jejich názor podle situace rodiče někdy respektují, a někdy ne.
„Rozhodovat by chtěly hlavně o následovném: Kam pojedeme na dovolenou, kam na výlet. Co můžu dělat a kdy budu mít volný čas na kamarády. O všem, co se mě týká. Co se bude vařit. O financích,“ stojí v průzkumu.
Dobrá zpráva pro rodiče i společnost
Dobrou zprávou pro společnost je, že podle dětí jim rodiče nejčastěji předávají hodnoty, jako jsou nelhat, být odpovědný a dobře se učit a pomáhat druhým. Starší děti častěji uváděly respekt k ostatním. Pomoc druhým považuje v Česku za důležitou devět z 10 dětí.
„Výsledky tohoto výzkumu nás vyzývají k hlubší reflexi a k aktivnímu zapojení do vytváření prostředí, které dětem umožní růst a rozvíjet se. Každý z nás, ať už jako rodič, učitel, politik nebo občan, může přispět k tomu, aby se děti cítily bezpečně, šťastně,“ shrnula výsledky šetření ředitelka UNICEF ČR Pavla Gomba.
Duševními poruchami trpí v Česku 13 % dětí. Péče pro ně není
Zajímavé jsou ale i odpovědi dětí na otázku, zda v budoucnu plánují žít v Česku. Více než polovina [57 %] jich uvedla, že plánuje žít i v budoucnu v Česku. Oproti tomu téměř pětina dětí vyjádřila, že chce žít raději v zahraničí. Nejvíce dětí si přeje strávit budoucí život ve Spojených státech, následně ve Velké Británii a Německu.
–VRN–
