Podat neinvazivní plicní ventilaci nebo třeba jen výživu do PEGu dnes smějí pacientům jen zdravotní sestry. Takové úkony by ale zvládli a často i zvládají pracovníci v sociálních službách, kteří jim jsou nablízku. Porušují tím ale zákon.
Do širší diskuze se tak dostalo téma, jak umožnit pracovníkům v sociálních službách, aby mohli svým klientům zajistit i některé pro ně běžné a každodenní služby. Jde o podání výživy do PEGu, nasazení plicní ventilace nebo podání inzulinu pomocí inzulinového pera. Tyto výkony, které se pacientům provádějí i několikrát za den, smějí nyní zajišťovat pouze všeobecné zdravotní sestry. A jak zaznělo na kulatém stolu [9.9.] s názvem “Hranice péče: Interakce mezi sociální a zdravotní péčí na příkladu zkušeností konkrétních pacientů a jejich rodin” pořádaném místopředsedkyní Poslanecké sněmovny PČR Olgou Richterovou [Piráti], na zvážení je podání pozměňovacího návrhu do otevřené novely o sociálních službách.
—
Šlo by o úpravu, která by narovnávala, respektive dávala právní jistotu pracovníkům sociálních služeb v běžných úkonech, které nyní ale spadají mezi zdravotní výkony.
„Ukazuje se, že dlouhodobě je to nevyhovující stav a do budoucna i s ohledem na stárnutí populace je třeba, aby lidé, pokud mají být více doma, tak potřebujeme nové kompetence nebo jejich změny,“ uvedl k současné praxi, která dělá potíže nejen domácím pečujícím, ale i pobytovým zařízením, která si musejí zajišťovat zdravotníky, náměstek ministra zdravotnictví Václav Pláteník [KDU-ČSL].
Poznamenal, že na jedné straně se dnes usiluje o co největší zajištění sociální i neakutní zdravotní péče v domácím prostředí, nikoli v pobytovém zařízení. Ale na stranu druhou se trendu nepřizpůsobují kompetence zmiňovaných profesí. V praxi pak dochází k tomu, že někteří pracovníci v sociálních službách tyto základní úkony péče spadající mezi zdravotní výkony zajišťují. Tím se ale dostávají na tenkou hranici zákona.
„A pak jsou tu zařízení, která od nich [těchto úkonů] dávají ruce pryč, protože si nedovolí poskytovat takový úkon. A to i přesto, že zákon o sociálních službách říká, že pracovník v sociálních službách zajišťuje i pomoc při zvládání běžných úkonů u klienta,“ říká Pláteník.
Zdravotní úkony s přesahem do sociální péče
Jako jeden z návrhů jmenoval, že by se do zákona o sociálních službách přidalo ustanovení, že pracovník vykonává ty činnosti, ke kterým dal daný klient výslovný [písemný] souhlas. Tím by se jasně vymezilo, co vykonává pracovník v sociálních službách.
„My nechceme, aby pracovník v sociálních službách dělal to, co dělá všeobecná zdravotní sestra,“ upozornil v této souvislosti Pláteník.
Případná změna by podle něj zasáhla zřejmě i do nároků na kvalifikaci této profese. Rekvalifikační kurzy by se rozšířily i o tyto činnosti, úkony. Přihlásit by se do nich mohli jen zájemci o poskytování takových úkonů. Tedy by nemuselo jít o jeden kurz pro všechny pracovníky. U proškolených pracovníků se zájmem vykonávat i tyto činnosti by věc řešil například nástavbový kurz. Třeba i jen formou e-learningu. Obdobně to podle Pláteníka chodí ve Velké Británii.
„Otázka je, jak se to vše odrazí v managementu té péče. A jak my měříme kvalitu této péče,“ upozornil.
Ideální by podle něj bylo, pokud by se změna nejprve otestovala v pilotním projektu u některého z poskytovatelů zdravotně sociálních služeb.
„Myslím, že i nevýrazná legislativní změna může ovlivnit obrovským způsobem ten systém, který se pak dá ještě dopracovat,“ shrnul postoj k upřesnění kompetencí pracovníků v sociálních službách Pláteník.
Na úpravu zákona není moc času
Upozornil i na to, že vytvoření metodiky, obsahu rekvalifikačních kurzů, jejich akreditací a dalšího je především na resortu práce a sociálních věcí. Iniciátorka kulatého stolu Olga Richterová [Piráti] poznamenala, že bez podpory ministerstva zdravotnictví se případný pozměňovací návrh k zákonu řešící tento problém ale neobjede.
Zmocněnkyně pro lidská práva Klára Šimáčková Laurenčíková uvedla, že vedení ministerstva práce a sociálních věcí je k předložení návrhu na změnu ustanovení otevřené. Nicméně také dodala, že by měly zapojené strany najít společné slovo co nejdříve. Současným legislativcům skončí mandáty již za rok, a to není dlouhá doba, ví Laurenčíková
Podle náměstkyně ministra práce a sociálních věcí Zuzany Freitas Lopesové [Piráti] je její resort otevřený a vůle ke změně tady podle ní je.
„Mohu potvrdit, že to téma je pro nás více než aktuální. […] Voláme všichni po řešení. Ale musíme vědět, že musí být funkční,“ vyslovila se.
Nová sociálně zdravotní lůžka zaplatí pacienti, stát i pojišťovny
Řeší, jak přesně nastavit vzdělávání pracovníků v sociálních službách. A jak vydefinovat oblast, do které se vpustí a které úkony budou moci dělat a za jakých nástrojů. Například s informovaným souhlasem klienta.
Pečující: Chybí tu veškerá péče, sociální i ta zdravotní
Slovem z praxe do diskuze přispěla i paní Lucie Ovsenáková, která nepřetržitě pečuje o svého nemocného manžela. Spolu mají tři malé děti.
„Je tady nedostatek jakékoli pomoci,“ shrnula situaci kolem rodinných pečujících.
Na mysli měla dostupnost sociálních a zdravotních služeb především pro domácí péči, osobní asistenci, ale i kapacity pobytových zařízení, případně stacionářů.
Ministerstvo zdravotnictví má plán, jak zvládne stárnutí lidí v ČR
Proto nepovažuje za vhodné řešení u rozšiřování kompetencí pracovníků v sociálních službách jejich další dovzdělávání a povinnost absolvovat další kurzy.
„Čím náročnější kurzy budou, tím bude těch lidí méně a služba i prodraží,“ uvedla své obavy.
Podle jejích zkušeností to chodí tak, že ona sama terénní pracovníky, kteří jí přicházejí pomoci s péčí o manžela, vlaystně zaškoluje. Vše jim ukáže. Proto i jí přijde jako vhodné řešení využívat zmiňovaný informovaný souhlas.
Veronika Táchová
