Zdravé ledviny denně přefiltrují až 2 tisíce litrů krve. U nezdravých ledvin je výkon horší. Nemocné ledviny má přitom v Česku podle odhadu deset až dvanáct procent populace. To je přibližně jeden milion lidí. Ne všichni o tom ale vědí.
Poškozené ledviny zpočátku nebolí a jejich selhání se ani nijak neprojevuje. I proto lékaři často chronické onemocnění ledvin [Chronic Kidney Disease, CKD] objeví až v pokročilé fázi. V nejvážnějších případech se jejich nositelé nevyhnou dialýze, případně transplantaci.
„U většiny pacientů se poškození ledvin v rané fázi nijak neprojevuje. Prvním signálem může být bílkovina v moči nebo nově vzniklá hypertenze u mladších pacientů. Tu zpravidla objeví praktický lékař při preventivní prohlídce. Sice to hned neznamená komplikace a sníženou kvalitu života, ale je to varování,“ popisuje profesorka Romana Ryšavá z Kliniky nefrologie 1. LF UK a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.
V pokročilé fázi onemocnění ledvin pacientům obvykle otékají nohy. Pacienti se zavodňují nebo v moči nacházejí krev. Přesná čísla výskytu nemoci v populaci ale lze podle prof. Ryšavé pouze odhadovat.
„Mnoho pacientů totiž o poškození ledvin neví. Ze studií však vyplývá, že CKD trpí asi 10 až 12 procent populace. To u nás vychází na milion lidí s nemocnými ledvinami,“ upozorňuje.
Nejčastější příčinou zhoršování funkce ledvin je podle profesorky cukrovka 2. typu. Riziko však představují i vysoký krevní tlak, ateroskleróza – kornatění tepen, autoimunitní onemocnění. I když poškození ledvin způsobuje podle lékařů více faktorů, jeden z nich převládá, a tím je zmiňovaná cukrovka 2. typu.
Diabetes 2. typu a nemoci ledvin
„S diabetickou nefropatií se setkáváme nejčastěji. Ta tvoří přibližně 40 procent případů,“ potvrzuje profesorka Ryšavá.
Diabetes mellitus neboli cukrovka 2. typu je podle lékařů často vstupenkou k dalším onemocněním. Většina diabetiků trpí vysokým krevním tlakem, postižením nervů, očí a zmíněných ledvin. Diabetes bývá i příčinou hnisavých diabetických vředů obvykle na dolních končetinách, které mnohdy končívají amputací. Úplně největší riziko pro diabetiky ale představují podle lékařů kardiovaskulární potíže.
„Diabetikům nejčastěji zkracují život srdečně cévní choroby. Jakmile je diabetes 2. typu diagnostikován, nemoc sama o sobě ho posune do stadia srdečně cévního rizika,“ potvrzuje Eva Račická z diabetologické a interní ambulance v Ostravě.
Avšak zpátky k ledvinám. Kvůli úzkému propojení s onemocněním ledvin by diabetologové a praktičtí lékaři měli cukrovkářům pravidelně sledovat hladinu bílkoviny v moči. Poškození ledvin totiž může zajít tak daleko, že ledviny začnou selhávat. Asi polovina všech pacientů podstupujících transplantaci ledvin jsou diabetici různého věku.
„Pacientovi pak nezbývá nic jiného než podstoupit transplantaci ledvin. V Česku jich provedeme každoročně asi 500. Pro transplantaci však nejsou vhodní všichni pacienti. Ať už z důvodu věku, nebo jejich celkového zdravotního stavu, a ti jsou pak odkázáni na dialýzu. Pravidelně na ni chodí přibližně 6 500 lidí, z toho asi 35 procent kvůli cukrovce,“ doplňuje profesorka Ryšavá.
Dialýzou se několikrát do týdne mimotělně čistí krev pacienta, čímž se nahrazuje funkce jeho ledvin.
Co je hemodialýza
Hemodialýzou se v Česku ročně léčí 10-11 tisíc pacientů s akutním či chronickým selháváním ledvin. Trvalejší a pro zdravotnictví nákladově efektivnější léčbou poškozených ledvin je transplantace. Ne každý pacient je ale pro zákrok vhodný.
Zatímco roční náklady zdravotních pojišťoven na jednoho hemodialyzovaného pacienta dosahují v průměru 800 tisíc korun, kompletní transplantace ledviny je vyjde na 600 tisíc korun. Problém je, že k transplantaci lékaři nedoporučí vždy každého pacienta s nefunkční ledvinou. I to, že náhradních orgánů není neomezený počet.
„Vysoké procento nemocných nemůžeme transplantovat, protože mají řadu dalších přidružených chorob, které to znemožňují. Ti zůstávají v dlouhodobém dialyzačním léčení,“ říká prof. Romana Ryšavá.
Hemodialýza vyjde na 800 tisíc korun ročně, na víc než transplantace
Problém podle profesorky částečně souvisí se stárnutím populace, s vysokým podílem diabetiků mezi pacienty s onemocněním ledvin a se zvýšeným výskytem infekčních komplikací u pacientů na dialýze.
Pacienti, kteří nemohou být transplantovaní, přežívají podle profesorky Ryšavé na dialyzační léčbě kolem deseti let. Ale jsou i tací, kteří s dialýzou žijí přes 20 let. Pravdou i je, že diabetici mají jednoznačně horší dobu přežití na dialýze. To v průměru o 30 až 50 procent kratší, dodává lékařka.
