Jen asi 90 dětí s mentálním postižením a autismem má svého hostitele. To je osoba či rodina, která o tyto děti pečuje v daný čas ve své domácnosti. Služba se jmenuje homesharing a do Česka se dostala před šesti lety z Irska.
Homesharing je vlastně sdílená péče. S péčí o děti s poruchami autistického spektra, ale i s mentálním hendikepem, případně o děti s kombinovanými problémy, jejich rodičům pomáhají dobrovolníci. V Irsku funguje tato sdílená péče o děti přes třicet let.
„V současnosti tato služba funguje prostřednictvím osmi organizací v devíti krajích. Další tři kraje s touto službou začínají,“ přibližuje Radka Ondrušková z pacientské organizace Líp a Spolu a dodává:
„Přínosy homesharingu jsou zřejmé. V první řadě je to možnost odpočinku rodiny, která pečuje o děti, jež vyžadují zvláštní péči.“
Podle Ondruškové spočívá klíč k dobré spolupráci rodin ve správném výběru takzvaného hostitele. Avšak i tito hostitelé podle ní ze spolupráce benefitují. To prostřednictvím nových zkušeností a pocitu, že pomáhají těm, kteří to opravdu potřebují. Tvrdí, že hostitel, který musí být starší 18 let, by měl v péči o osobu s mentálním postižením nacházet osobní přínos, měl by být empatický a zodpovědný.
„Ať se lidé, kteří by o toto měli zájem, nebojí, to bych jim vzkázala. Nemusejí být odborníci, ale jde o to, že chtějí někomu druhému pomoci,“ říká paní Blanka, hostitelka z Libereckého kraje.
Zájem o hostitelskou službu je obrovský
Smysluplnost homesharingu dokazuje i zájem o něj. Pacientské organizace, které se snaží službu prosadit v České republice, uvádějí, že zájem o ni aktuálně projevilo více než 300 domácností. Ve skutečnosti ale bude toto číslo podstatně vyšší.
„Pro realizaci a rozvoj této služby je klíčové najít dostatek hostitelů. Jsou to dobrovolníci z řad veřejnosti jako vy nebo já. Takových lidí je skutečně kritický nedostatek. Péče o dítě s mentálním znevýhodněním je pro ně volnočasová aktivita, ne zaměstnání,“ vysvětluje princip služby Radka Ondrušková.
Pacientské organizace, které zprostředkovávají homesharing v Česku:
- Naděje pro děti úplňku / Praha
- Centrum pro komunitní práci střední Čechy / Středočeský kraj
- Rodinné Integrační centrum / Pardubický kraj
- Líp a Spolu / Liberecký kraj
- Líp a Spolu / Ústecký kraj
- Centrum Orion / Královéhradecký kraj
- Mikasa / Moravskoslezský kraj
- Zet-My / Olomoucký kraj
- Slezská diakonie, Úsek Brno / Jihomoravský kraj
Pomáhá se chudým a nemajetným. Ne milionářům, říká domácí pečující
Zájemci o tuto podporu často projevují obavy, zda péči o dítě s mentálním hendikepem vůbec zvládnou. Takové obavy podle Ondruškové ale nejsou namístě.
„Nikdo se nemusí bát. Pacientská organizace jim poskytne všestrannou podporu. Cílem je, aby se hostitel s dítětem a jeho rodinou ´spároval´ tak, aby oběma stranám bylo dobře, služba jim vyhovovala. A jejich vztah byl přirozený,“ vysvětluje.
Jak vlastně funguje homesharing v praxi
Zkušenosti z praxe ukazují, že velká část hostitelů jsou lidé, jimž odrůstají vlastní děti a mají dále chuť se věnovat jiným dětem. Anebo jde o studenty a bezdětné páry. Hostitel, rodina či jednotlivec si bere dítě pravidelně do péče na domluvenou dobu. Společně vyrazí třeba na procházku, uvaří si oběd, hrají si. A večer se dítě vrací zpátky ke svým rodičům.
„Další lidi s dobrým srdcem, kteří by se chtěli stát hostiteli, a tak obohatili život lidem se zdravotním postižením, jejich rodinám i sobě,“ odpovídá na otázku, co by nejvíce prospělo homesharingu v Česku, Radka Ondrušková.
Zatím nejvíce spárovaných rodin v homesharingu žije v Praze [29]. To díky tomu, že v ní služba funguje nejdéle. A i díky větší koncentraci lidí, z nichž mohou hostitelé vzejít. V ostatních krajích se počet spárovaných rodin pohybuje mezi šesti až šestnácti. Rodiny, které tuto službu využívají, si ji velmi pochvalují. Nejde totiž jen o odpočinek, ale jde i o to, že jim ostatní pomohou získat víc času i na jejich další děti bez zdravotního omezení. I ty si zaslouží jejich pozornost, které se jim kvůli náročné péči o nemocného sourozence ale ne vždy dostává.
–DNA–
