„Céčko“ se vyléčí už za dva i tři měsíce, jen o něm ale vědět

Rychlá, dobře snášená a v tabletové formě podávaná léčba žloutenky C infekci v těle vyléčí za dva až tři měsíce. Terapii navíc hradí zdravotní pojišťovny. Na tahu k vymýcení hepatitidy C tak jsou pacienti, ti sami u sebe musí zvážit riziko nákazy.

Testy na žloutenku typu C [HCV] jsou široce dostupné napříč lékařskými odbornostmi. Provést je podle hepatologů mohou praktičtí lékaři stejně jako gynekologové či urologové. Stejně tak mají lékaři účinný a bezpečný nástroj k úplnému vyléčení hepatitidy C hovorově známé jako „céčko“. A jím jsou z pojištění plně hrazené léky s minimem vedlejších účinků.

„Je známo, že na hepatitidu C neexistuje očkování, nicméně pokud se diagnóza odhalí, léčí se víceméně snadno. Léčba je bezpečná, dobře snášená a účinná v 97-98 procent případů. Nejčastěji probíhá 2-3 měsíce formou polykání 1-3 tablet denně,“ potvrzuje dostupnost léčby prof. Petr Urbánek, přednosta Interní kliniky 1. LF UK a Ústřední vojenské nemocnice [ÚVN] Praha a místopředseda České hepatologické společnosti ČLS JEP.

Už v prvních týdnech po podání léků pacienti podle jeho zkušeností pociťují výrazné zlepšení stavu. Nebývají tak unavení a nepociťují bolesti v podžebří typické pro pacienty nakažené HCV. A komplikace a nežádoucí účinky se u pacientů objevují jen vzácně.

Najít nakažené ve spořádané společnosti je těžké

Jelikož mají lékaři na rozdíl od mnoha jiných nemocí na žloutenku účinný a prověřený lék, tak nyní řeší to, jak v široké populaci vyhledat osoby nakažené virem HCV. Onemocnění se u nich totiž nemusí desítky let nijak výrazně projevit. Na nemoc se často přijde až v době, kdy už propukla v zánětlivé a těžko léčitelné onemocnění. Jako je třeba cirhóza jater nebo karcinom na játrech.

„Pomyslnou tikající bombou v naší populaci je obtížná identifikace infikovaných osob v nízce rizikové populaci. Hepatitida C nemá třeba 20-30 let žádné symptomy,“ říká prof. Urbánek.

Příkladem uvádí úspěšného bankovního manažera, který si v mládí například na dovolené prožil jediný, ale rizikový, tedy bezbariérový sexuální styk. Anebo se nechal potetovat či podstoupil akupunkturu. I při ní se totiž pacienti žloutenkou typu C mohou nakazit.

„Strach z přiznání nebo z důsledků přiznání vede k tendenci tyto rizikové skutečnosti nepřiznávat. Jenže lékař pak nemá moc šancí, jak pojmout podezření, že by daná osoba mohla být infikována. A aktivní pojetí podezření je klíčem k odhalení infekce,“ vysvětluje důvody pro preventivní testování na HCV profesor Urbánek.

Mezi touto na první pohled nerizikovou a spořádanou skupinou osob třeba i jen s jedinou zkušeností, která je co do přenosu HCV ale také riziková, se nakažení podle zkušeností specialistů hledají velmi složitě. To na rozdíl od vysoce rizikových osob, například nitrožilních uživatelů drog, promiskuitních osob či prostitutek a prostitutů. Ty jsou totiž v úzkém kontaktu s nízkoprahovými centry, kde se nechávají i na HCV občas testovat.

První krok je žádost o test u praktika

Ale i ve skupině nízkorizikových osob mohou být až tisíce lidí, kteří žijí s nákazou, aniž by o ní věděli. Lékaři proto doporučují, aby lidé zvážili vlastní rizika s nákazou spojená. A i při menším zaváhání požádali třeba svého praktického lékaře, aby je na nemoc otestoval.

„Ve většině případů lze uvažovat o tom, že většinu osob z nízce rizikové populace stačí testovat 1x v životě, protože pak už se s největší pravděpodobností nikdy nenakazí. Pokud by bylo veškeré testování a léčení efektivní, dojde ke snížení počtu případů v dané rizikové populaci, takže ta přestane být rizikovou. A kruh se uzavře,“ říká prof. Urbánek.

Těhotné ženy se povinně otestují i na žloutenku C

Důvody pro testování na HCV jsou podle něj mimo zmíněných rizik i mírně zvýšené jaterní testy a diagnostikovaná jaterní onemocnění. Při infekci může dojít ke kombinací několika nemocí, dodává profesor.

Důvody pro otestování se na HCV:

• nitrožilní užívání drog,
• nechráněný pohlavní styk,
• transfúze,
• transplantace před rokem 1992 [od června 1992 se u nás začali povinně testovat dárci krve],
• tetování či akupunktura,
• vyšší jaterní testy,
• jaterní onemocnění.

„Jaterní cirhóza se v závislosti na mnoha faktorech rozvijí po 20 letech u asi 30 procent infikovaných osob. Dalšími důsledky je u dlouhodobě infikovaných osob i riziko různých onemocnění krvetvorby včetně rakoviny krve, lymfomy, onemocnění ledvin, autoimunitních onemocnění,“ popisuje zástupkyně přednosty pro klinickou hepatologii IKEM a členka výboru České hepatologické společnosti ČLS JEP Soňa Fraňková.

Zánětlivé onemocnění jater

Infekční zánětlivé onemocnění jater vyvolává nákaza virem HCV. S nákazou v Česku žije podle odhadu hepatologů asi 0,5 procenta populace. V roce 2023 navíc došlo ke skokovému nárůst nově zachycených pacientů s HCV, kdy testy potvrdily 1 300 nových případů. Obvykle se roční nárůsty pacientů s HCV pohybují mezi 800-1000 nových případů.

„Vloni počet nahlášených nově nakažených osob dosáhl čísla 1 300, jenže například v roce 2021 jich bylo pouhých 662. Důvodem může být návrat pacientů k lékařům se zpožděním až po odeznění pandemie covidu,“ vysvětluje profesor Urbánek.

Na “céčko” testuje i praktik, chce si o to jen říct

„Nechat se otestovat doporučuji určitě všem, kteří mají z hluboké minulosti v horizontu 20-30 let zkušenost s jehlami třeba i jen jednorázově s nitrožilně podávanou drogou, tetováním, piercingem nebo rizikovým pohlavním stykem,“ doplňuje Soňa Fraňková.

S hepatitidou C žije na celém světě přibližně 57 milionů lidí, většina z nich připadá na země s rozvinutým hospodářstvím.

–VRN–