„Je to velmi neblahé. A nepřála bych si, aby se něco takového stalo v našich nemocnicích,“ říká v rozhovoru a podcastu Zdravé Zprávy k nedávné záměně pacientek ve FN Bulovka ředitelka Penta Hospitals CZ Barbora Vaculíková.
Co si myslíte o zmíněném případu ve FN Bulovka?
Je to velmi neblahé. A nepřála bych si, aby se něco takového v našich nemocnicích stalo. Ale na 100% vyloučit lidskou chybu, to bych si také netroufla.
Dovedete si představit, že by se něco podobného stalo ve vaší nemocnici?
Všechny naše nemocnice, stejně jako ty ostatní, se soustředí na kvalitu a bezpečí pacienta a mají to stvrzeno akreditacemi. Musí mít nastaveny procesy, které by měly v maximální míře eliminovat pochybení při identifikaci pacienta, záměně při podávání léčiv, ale i dalších rizikových procesů.
Co konkrétně tato opatření v praxi znamenají?
Mělo by to být nastaveno tak, že je vždy dvojí kontrola. To znamená dva mechanismy ověření totožnosti pacienta. Ale pak tam máte i lidský faktor. To je z hlediska procesů rizikový moment, který nelze nikdy stoprocentně vyloučit a snížit tak riziko na nulu. Nicméně nastavení procesů, jejich kontrola i školení personálu, by měly vznik takové chyby významně eliminovat.
Potenciální chyba se stane, když…
Zažila jste přímo ve své praxi podobný případ?
Naštěstí v takto čistém porušení procesů [jako v případě FN Bulovka, pozn. red.] jsem to nikdy nezažila. Nicméně zkušenost s tím máme. Například případy, kdy došlo k vynechání podání nějakých léků, občas řešíme. My máme proto nastavený systém hlášení nežádoucích situací. Pokud se stane něco na odděleních, co nebylo či není v souladu s léčebným plánem, nebo s procesy nemocnice, tak to systém okamžitě hlásí managementu nemocnice a vedoucímu lékaři. Je to i povinnost každého zdravotníka. A je to proto, že my nehledáme viníka, ale hledáme především mezery v procesech, které by mohly vygenerovat potenciální chybu.
Co je potenciální chyba?
Potenciální pochybení si můžeme představit tak, že sestra přináší pacientovi lék a těsně před podáním toho léku, když už ten lék byl připraven, zjistí, že to třeba není ten správný pacient. Odchází, chybu napraví, pacient dostane správný lék. I toto má v rámci kontrolních procesů svou kategorii. U potenciální chyby se řeší, kde se mělo začít dělat něco správně, aby k tomu už nikdy nemohlo dojít. Takže jsou to věci, které by mělo umět každé zdravotní zařízení řešit.
A když už k pochybení dojde?
A když už se něco takového stane, po pochybení následuje takzvaná kořenová analýza. Je to standardní nástroj řízení kvality a bezpečí. Slouží k tomu, aby si každá nemocnice dané procesy interně prošla a zdokumentovala a nastavila systém školení tak, aby se příště takové pochybení neopakovalo. Kontrolní mechanismy jsou robustní. Věřím, že je mají ve všech zdravotnických zařízeních, ale pořád je tam ten lidský faktor.
Dokonané chyby záměny léčiv lze řešit bez újmy
Uvedete nějaká konkrétní pochybení, která jste sama ve své praxi zažila?
Jsou to ty potenciální chyby nebo i dokonané chyby záměny léčiv. Neměly fatální následky. Zjistilo se to. Tým na to zareagoval tak, že pacient v konečném důsledku poškozen nebyl. Toto jsem zažila za svoji praxi.
Jak hodnotíte vy osobně to, co se stalo ve FN Bulovka?
To je případ řetězení chyby, a proto je velice důležité, aby ten proces měl dvojí kontrolu. A co se týče identifikace pacientů, tak je povinností každého zdravotníka před jakýmkoli invazivním výkonem, podáním léku, neřkuli operačním výkonem, ověřit totožnost pacienta. V praxi to je pro pacienty někdy i legrační až nepříjemné, že se jich někdo pětkrát zeptá na jméno, ale on i ten dotaz na jméno má svá pravidla.
Jaká?
Neptáte se, Vy jste pan Novák, ale ptáte se: Jak se jmenujete? Protože i pacient ve stresu zamění, neslyší, špatně slyší, Novák nebo Novotný. Novák, nebo Polák, a ten pacient kývne. Protože je v prostředí, kterému věří. Věří, že ti zdravotníci vědí „ty věci“ lépe než on. A má i sníženou ostražitost. To vyplývá i z jeho obav, únavy a podobně. To znamená i toto má svá pravidla.
Pozn. red.: Více v podcastu, ve kterém Barbora Vaculíková popisuje praxi při komunikaci s pacienty ze zahraničí. A i o tom, jací jsou v kontaktu s nemocnicemi Asiaté.
Kongres následné intenzivní péče
V minulém týdnu jste zrealizovali první ročník Kongresu intenzivní následné péče. Proč jste se rozhodli pro pořádání akce právě k tomuto medicínskému oboru?
My jsme největším poskytovatelem této péče v České republice. Celkově tuto péči poskytuje pět našich nemocnic. A v součtu typů a kategorií máme více než 170 lůžek následné intenzivní péče. Loni jsme investovali do rozvoje našich nemocnic více než půl miliardy korun. Říkám to proto, že celkem 300 milionů z této sumy šlo do rozvoje následné intenzivní péče. A to včetně rekonstrukcí stávajících nemocnic, jako je třeba Nemocnice Ostrov, která je mimochodem největším zařízením v ČR, které tuto péči poskytuje.
Do čeho konkrétně mířily tyto investice?
Kompletně jsme zrekonstruovali jedno nové oddělení. Navýšili jsme kapacity, zvýšili jsme komfort. Pořídili jsme nové přístroje a vybavení. Potom se nám podařilo vybudovat nové pracoviště následné intenzivní péče v Roudnici nad Labem. Tam jsme otevřeli přes 20 nových lůžek.
Jak jsou tato lůžka vytížená?
Měli jsme naplánovaný náběh takzvané obložnosti i s ohledem na náběh plánování personálu. A ten náběh byl rychlejší, než jsme předpokládali. Většina našich zařízení je vždy zaplněna na hranici svých možností a kapacit. Poptávka po této péči je veliká. Má to souvislost s tím, že není dostupná v každém regionu. A tak my třeba ve zmíněné Nemocnici Ostrov poskytujeme péči lidem z Plzeňského kraje, ale i Ústeckého nebo Karlovarského kraje. Žádný region těch lůžek nemá dost. A důležitá je i odbornost, proto je nutné tato lůžka koncentrovat do center, která mají s tímto typem péče zkušenosti.
Následná intenzivní péče nabízí velký potenciál
O to tedy usilujete?
V následné intenzivní péči vidíme velký potenciál, protože dochází k transformaci ve zdravotnictví. Vidíme velký tlak na zkracování pobytu na akutním lůžku, protože akutní péče je nejdražší část péče a je třeba zajistit její dostupnost. Kapacity v akutní péči tak uvolňuje hlavně následná intenzivní péče.
O čem hlavně je následná intenzivní péče?
Po poskytnutí a zvládnutí akutního stavu, třeba na ARO nebo JIP, je třeba se o pacienta, který ještě není schopný odejít do domácího ošetření, dál postarat. Následná intenzivní péče navazuje péčí, která pacienta doléčí, umí mu poskytnout třeba plicní ventilaci [i domácí, pozn. red.] a rehabilitaci. A přitom ho připraví, pokud to zdravotní stav pacienta dovoluje, na přesun domů.
Penta Hospitals převzala následnou intenzivní péči v Českém Brodě
Vnímáte to tedy jako důležité téma, proto jste se rozhodli pro pořádní kongresu?
Ano, pro pořádání kongresu jsme se rozhodli, protože jsme viděli, jak velký důraz se klade na akutní péči a její odbornost, což je jistě správně. Ale ta následná péče byla a stále je takovou popelkou. Myslím tím hlavně důraz na odbornost, sdílení zkušeností. Viděli jsme v tom příležitost. Zároveň vzhledem k naší velikosti cítíme i odpovědnost. V této oblasti se chceme stát lídrem v odbornosti, a nejen pro naše nemocnice, ale pro všechna pracoviště. Konferenci jsme i proto otevřeli všem.
Udělali jste dobře?
To, že jsme udělali dobře, potvrzuje obrovský zájem. Měli jsme přihlášeno téměř 500 účastníků. A zájem přicházel jak ze strany přednášejících, tak účastníků.
Pozn. red.: Barbora Vaculíková v podcastu dále vysvětluje, pro které typy pacientů je zejména vhodná následná intenzivní péče. I to, kdo je typický pacient v těchto případech. Nezastírá, že mnoho z těchto pacientů na odděleních následné lůžkové péče zemře, což klade zvýšené nároky na personál.
Homecare Holding a domovy se zvláštním režimem
Máme tu ale i aktuální zprávy, oznámili jste vstup do odvětví domácí péče akvizicí Homecare Holding. To je jedna z deseti největších společností v oboru. Jaké máte cíle v oblasti domácí péče?
Je to tak. My se zaměřujeme na následnou péči, jak tu intenzivní, tak tu následnou péči jako takovou. Dále máme síť ambulancí a praktických lékařů. A jsme největším poskytovatelem pobytových domácích služeb pod značkou Alzheimer Home. Máme 34 zařízení s více než 3 500 lůžky. Naším záměrem je mít úplnou a komplexní péči. A sem samozřejmě patří i domácí péče.
Předpokládám, že ani v tomto oboru nezájmem o služby vašich domovů netrpíte?
Ne, navíc tato péče bude hrát stále významnější roli v poskytování zdravotní péče občanům České republiky. A to z důvodu už zmíněného tlaku na zkracování doby pobytu na akutním lůžku a z důvodu transformace, která právě v českém zdravotnictví probíhá.
Narážel jsem spíše na nedostatečné kapacity v této oblasti v Česku…
Máte pravdu, že ten deficit je v tomto případě ve srovnání i s ostatními typy péče, o kterých jsme se bavili, největší. Máme spočítáno na základě demografického vývoje, že do roku 2050 u nás bude chybět mezi 60 až 70 tisíci lůžky pro pacienty s Alzheimerovou chorobou a jinými typy demence. To znamená, že poptávka po této službě – dlužno říci, bohužel – roste a poroste. A není v moci krajů ani státu dobudovat ty kapacity. Tady je prostor pro soukromé investory a obrovská příležitost pomoci ty kapacity dobudovat. Pustili jsme se i do vlastního developmentu. Je to pro nás novinka. V Bystřici nad Perštýnem stavíme svou první vlastní budovu pro poskytování pobytových sociálních služeb. A chceme jít tímto směrem dál.
Soukromý sektor je flexibilnější a rychlejší
Z toho, jak postupujete, se zdá, že se vám to daří. Nebo ne?
Soukromý sektor je v tom rozhodně flexibilnější a rychlejší. Na druhou stranu bez diskuze s kraji o regionálních potřebách to také nejde, protože ty věci musí být v souladu.
V čase je radost sledovat akviziční politiku a investice do modernizace vaší skupiny. Také se ale zeptám, investujete výhradně peníze skupiny Penta Hospitals CZ nebo spoléháte i na svého hlavního majitele – Pentu investiční společnost?
Investujeme prostředky, které jsme si vydělali. To znamená, že ty jednotlivé nemocnice investují ze svého zisku, reinvestují do svých rozvojových projektů. Což je samozřejmě neuvěřitelně motivační pro všechny pracovníky nemocnic. Avšak na ty větší akviziční investice peníze samozřejmě uvolňuje akcionář.
Pozn. red.: Celý podcast a rozhovor s Barborou Vaculíkovou si můžete poslechnout zde.
Daniel Tácha
—
Mgr. Barbora Vaculíková, MBA vystudovala gymnázium a poté dvouletou zdravotnickou nástavbu. Začínala jako porodní asistentka, pracovala i jako zdravotní sestra na jednotce intenzivní péče. Při práci vystudovala bakalářský obor na 3. lékařské fakultě UK. Později přešla ke studiu zdravotnického managementu na Fakultě humanitních studií, následně získala titul MBA v oboru ekonomika.
Skupinu Penta Hospitals CZ řídí od roku 2017. Skupina v Česku provozuje několik nemocničních zařízení, síť specializovaných center péče o pacienty s Alzheimerovou chorobou a několik poliklinik.
