Sociální služby zdůrazňují ve svých programech všechny politické strany a hnutí. Praxe ale ukazuje, že řeči politiků o dostupnosti sociálních služeb jsou jen plané výkřiky do tmy. Kritická je situace ve všech velkých městech, hlavně pak v Praze.
Není žádným tajemstvím, že metropole nezvládá sociální služby zajišťovat běžně, ale s příchodem desítek tisíc uprchlíků z Ukrajiny je v mnoha oblastech přestala zvládat úplně. Dohnaly ji chronické problémy, jako jsou regulace mezd nebo podfinancování sektoru sociálních služeb.
Zdravé Zprávy proto požádaly o rozhovor Kamilu Matějkovou, místostarostku Prahy 9 pro sociální politiku, zdravotnictví a sousedské vztahy a zastupitelku hl. m. Prahy a Pavla Zelenku, místostarostu Prahy 7 a zastupitele hl. m. Prahy. Oba se za pražskou městskou stranu Praha sobě dlouhodobě kriticky vyjadřují k neřešené situaci v sociálních službách.
Paní Matějková, jaké jsou podle vás v Praze nyní největší problémy v sociálních službách?
Jako závažný problém vidíme nedostupnost služeb, které odpovídají potřebám a přáním Pražanů. A ještě závažnější je nedostatek vůle, energie a odbornosti tento problém řešit na odpovědné úrovni. Což platí na úrovni kraje, respektive hlavního města, které má povinnost na svém území zajišťovat dostupnost služeb. Pražský magistrát paradoxně říká, že není oblast služeb, která by nepotřebovala rozvoj a současně, že rozvoj utlumí. Prý dokud stát nepošle víc peněz. To je přitom jen zástupný důvod. Praha má nástroje i prostředky na vlastní udržitelný rozvoj, ale současné vedení se po minulých letech růstu rozhodlo pro stagnaci.
Praxe ukazuje na poddimenzovanost sociálních služeb
Odpovídá kvalita služeb současným požadavkům klientů?
Pražené mohou využívat celou řadu skvělých, moderních služeb, které odpovídají jejich potřebám. U těch je ale problém nedostatečný počet, poddimenzovanost sítě. Platí to pro všechny oblasti péče a podpory. Od nízkoprahových služeb pro osoby závislé na návykových látkách, přes terénní pomoc sociálně ohroženým rodinám, po děravou síť center duševního zdraví nebo nedostatek místně dostupné péče pro seniory. Pak jsou služby, které již svým nastavením neodpovídají současným požadavkům klientů.
Skupinová zařízení s pevným režimem neumožňují individualizovaný přístup k lidem se zdravotním znevýhodněním. Praha jich navíc přes tisíc zřizuje v odlehlých regionech několik hodin cesty mimo město. Odlehčovací služby pro seniory zase málokdy přijímají lidi s demencí a pečující rodiny tak nemohou dostat potřebný odpočinek. Nebo je stále mnoho pečovatelských služeb, kde pracovníci tráví víc času rozvozem obědů než péčí. Přitom obědy se v Praze dají snadno pořídit komerčně. Nebo je obec může rozvézt těm nejpotřebnějším jinak a pečovatelky mohou mít víc času na pomoc člověku.
Sociální služby v Praze a jejich financování
Pane Zelenko, kamenem úrazu jsou podle mnohých peníze. Vnímáte to stejně?
Financování vázne na úrovni státu i kraje a hlavního města. Na úrovni státu nejsou sociální služby mandatorním výdajem. Celý sektor tak trpí každoroční nejistotou, kolik prostředků stát uvolní. Praha navíc z uvolněného celorepublikového balíčku dostává poměrně méně, než by měla, kdyby financování respektovalo počet obyvatel. Ale protože jde o dohodu o poměrném rozdělení státní dotace mezi všemi kraji, je naivní si myslet, že se zbylých 13 krajů najednou po deseti letech vzdá části prostředků a dá je Praze. Úprava tohoto podílu, takzvaného směrného čísla, je nemyslitelná a všichni to vědí.
Jediná cesta je celková změna. Už před dvěma lety vypracovaly kraje zcela nový návrh financování a jednají o něm s ministerstvem financí. Nynější pražské vedení to ještě nezjistilo a úplně vážně navrhuje jednat se státem o změně směrného čísla, vlak jim ujel. Je to až legračně neorientované.
V Praze chybí celé kusy sítě sociálních služeb
Které sociální služby v Praze nejvíc chybí?
Ve všech šesti oblastech služeb, od dětí po seniory, chybí celé kusy sítě služeb. Výčet je obsáhlý. Místo třinácti center duševního zdraví jich má Praha šest. Specializovaná centra pro děti nebo seniory mají být po čtyřech, dětské CDZ je jen jedno, seniorské žádné. Vedení Prahy se ale rozhodlo jít neověřenou cestou a plýtvat prostředky na nevyzkoušenou specializaci pro těhotné ženy.
A co další služby?
Místo jedenácti kontaktních center pro závislé osoby jsou v Praze jen dvě. Letos se měla otevřít další tři káčka, ale nic z toho pravděpodobně nebude. Chybí tisíc lůžek v seniorských zařízeních a naopak tisíc existujících lůžek v zařízeních pro osoby se zdravotním postižením je v rozporu se zákonem situováno mimo území hlavního města. Chybí zatím nevyčíslené objemy osobní asistence a podpory samostatného bydlení, chybí sociálně aktivizační služby. Tam je Praha na polovičním objemu kapacit ve srovnání se stejně velkými kraji. Chybí odlehčovací služby i pečovatelská služba. Nejsou dostatečné kapacity terénní pomoci lidem v bytové nouzi a mohli bychom pokračovat. Hlavně ale chybí vedení Prahy odvaha tyto potřeby pojmenovat a řešit. Schovávat se za údajný nedostatek prostředků patří mezi nejlacinější argumenty.
Problémy poskytovatelů služeb v sociální oblasti
Paní místostarostko, s jakými problémy se provozovatelé sociálních služeb v Praze hlavně potýkají?
Poskytovatele trápí stále stejné a známé problémy, nedostatek pracovníků a jejich fluktuace, nepředvídatelnost financování a nezajištěné rozvojové prostředky, či politikaření místo odpovědného řízení rozvoje krajské sítě. Do celkového obrázku patří obecné problémy. Sem patří fragmentace a nedostatek spolupráce a nízká míra koordinace péče.
Pane místostarosto, jak Praha zvládá potřeby běženců z Ukrajiny, kteří se na sociální služby obracejí o pomoc, s čím nejčastěji?
Bohužel vláda postupně pomoc utlumuje, čímž klesá i dostupnost služeb a podpory.
Každá čtvrtá TBC připadá na Prahu. Nositelé jsou hlavně z Ukrajiny
Jaké navrhuje Praha sobě řešení a v jakém stádiu je plán rozvoje služeb pro osoby se zdravotním postižením, o němž magistrát dlouhodobě jedná?
Na jediném možném a nezbytném řešení situace se začalo pracovat již v minulém období. Ať už budou mimopražská zařízení pro lidi se zdravotním postižením sebelepší, nebudou odpovídat zákonu ani potřebám Pražanů. Jediná možnost je tedy přesun kapacit z regionů do Prahy. V roce 2022 se uskutečnilo úvodní jednání s ministerstvem práce a sociálních věcí [MPSV]. To rozumí výjimečnosti situace i tomu, že žádný jiný kraj nečelí podobné výzvě. Chápe historický kontext této situace a je ochotné pomoci.
MPSV by mělo převzít tisíc „pražských“ lůžek mimo Prahu
V čem je tedy problém?
Marně se čeká na jednání nového vedení města o smysluplné podobě takové pomoci s přesunem. Provozování zhruba tisíc lůžek mimo území Prahy stojí Prahu jednu miliardu korun ročně. Tu je třeba uvolnit. MPSV by mělo převzít mimopražská zařízení mezi své příspěvkové organizace. Aktuálně jich má necelou desítku, přibyly by mu tak další. Status příspěvkové organizace by zajistil stabilitu péče o stávající klienty zařízení.
Většina těch, kteří v zařízeních zůstali a nevyužili možnosti návratu do Prahy, se již stejně chápe jako místní obyvatelé. Jejich vazba na Prahu se zpřetrhala. Zůstali by i nadále klienty zařízení, nic by se pro ně de facto nezměnilo. Co by se ale změnilo, je uvolnění prostředků na akceleraci rozvoje kapacit na území Prahy. Jedná se o manažersky náročný projekt, který vyžaduje vlastní plán, realizační tým a krytí vázanými prostředky.
Zrealizuje takový plán hlavní město?
Praha se na příkladu zařízení ve Svojšicích naučila, že zajistí nové kapacity poměrně rychle, pokud nestaví, ale pronajme si nebo nakoupí hotové bydlení. Část prostředků by navíc mohl pokrýt Národní plán obnovy.
—
Kamila Matějková, místostarostka Prahy 9 pro sociální politiku, zdravotnictví a sousedské vztahy a zastupitelka hl. m. Prahy. Na Devítce se věnuje rozšiřování spektra sociálních služeb pro rodiny s dětmi a seniory, zřídila Fond pomoci MČ Praha 9 pro potřebné sousedy. Je členkou Výboru pro sociální věci na magistrátu. Absolvovala DAMU, začínala jako televizní reportérka, jejím koníčkem je tak spolu se sociální oblastí i kultura.
Pavel Zelenka, místostarosta Prahy 7 a zastupitel hl. m. Prahy. Na pražský magistrát přišel s plánem rozvoje městského dostupného bydlení a zabývá se problémem chudoby a krize bydlení. Jeho tématem je přetnutí generační chudoby a aktivní řešení krize bydlení, která je ve městě stále palčivější. U Prahy sobě je od samého počátku.
