„Z minuty na minutu se mi změnil život k lepšímu. Cítím se jako nový člověk,“ říká po hluboké mozkové stimulaci dvaašedesátiletá pacientka s Parkinsonovou nemocí. Nemoc u ní vyvolala těžký třes pravé horní končetiny.
Pacientka s Parkinsonovou nemocí podstoupila hlubokou mozkovou stimulaci [Deep Brain Stimulation, DPS], jelikož u ní již selhávala farmakologická léčba. Navíc trpěla speciálním příznakem, takzvaným akčním třesem pravé ruky. Situace si vyžádala zákrok v podobě umístění elektrody do jiného centra v mozku.
„Ze subtalamického jádra, do kterého běžně elektrody implantujeme, bychom takový třes nemohli pravděpodobně dostatečně efektivně ovlivnit,“ vysvětluje vedoucí sekce DBS z Neurologické kliniky 1. LF UK a Všeobecné fakultní nemocnice [VFN] v Praze Filip Růžička.
„Akční třes navíc nebyl dobře kontrolovaný léky, takže jsme museli najít cíl v mozku, ze kterého ovlivníme jak klasické příznaky nemoci, tak akční třes pravé ruky,“ upozorňuje na léčbu pomocí DBS neurolog.
Parkinsonova nemoc je druhou nejčastější neurodegenerativní chorobou, po Alzheimerově nemoci. V Česku s touto nemocí žije 30–50 tisíc pacientů. Obvykle se nemoc projevuje klidovým třesem, ztuhlostí svalů, poruchami chůze a zpomalením pohybů.
„V případě, kdy farmakologická léčba nedokáže zajistit optimální kompenzaci pohybového stavu, využíváme u vybraných pacientů hlubokou mozkovou stimulaci, to již šestadvacet let,” nastiňuje léčbu Parkinsonovy nemoci přednosta Neurologické kliniky 1. LF UK a VFN prof. Robert Jech.
Těžký třes odstranil zásah do nového místa v mozku
Specialisté z Neurologické kliniky pražské VFN na výkonu spolupracovali s kolegy z Oddělení stereotaktické a radiační neurochirurgie Nemocnice Na Homolce [NNH]. Společně při výkonu vycházeli i ze zahraničních zkušeností, kdy jednou z možností léčby akčního třesu horní končetiny pomocí DBS je PSA [posterior subthalamic area], oblast bílé a šedé hmoty v hloubi mozku blízko mozkového kmene.
„PSA je unikátním místem propojujícím vetší množství mozkových struktur, které hrají roli v různých klinických příznacích poruch hybnosti. Z našeho hlediska bylo důležité, že předchozí výzkumy ukazovaly, že DBS této oblasti by mohla ovlivnit kromě klasických příznaků Parkinsonovy nemoci právě i akční třes,“ říká k výkonu neurochirurg Jaromír May z Oddělení stereotaktické a radiační neurochirurgie Nemocnice Na Homolce, který pacientce implantoval elektrodu do mozku a stimulátor na přední stranu hrudníku.
Šlo o vůbec první takový výkon při DBS provedený v Česku. A pacientka si pochvaluje stav po velmi náročném operačním zásahu na mozku, který probíhá při plném vědomí pacienta několik hodin.
„Cítila jsem se jako nový člověk, mohla jsem po letech znovu používat pravou ruku,“ hodnotí svůj stav po operaci dvaašedesátiletá pacientka.
Před zavedením elektrody se nepodepsala, nedokázala se ani sama napít ze skleničky, používat myš u počítače ani podat ruku přátelům. Pro zvládání alespoň základních denních činností proto začala používat levou ruku.
„První dva dny po operaci jsem cítila, že mám v těle cizí předmět, ale nijak mě neomezoval a velice rychle jsem se s ním naučila žít. Cítím obrovské štěstí a vděk,“ říká.
Pacientka zůstává pod kontrolou
Nicméně nadále zůstává pod kontrolou specialistů centra pro intervenční terapii motorických poruch pražské VFN.
„Efekt stimulace byl velký, pacientka byla prakticky bez příznaků. V rámci časné pooperačního managementu čekají pacientku další úpravy jak nastavení stimulace, tak farmakoterapie, ale již nyní je výsledek opravdu vynikající,“ říká doktor Růžička.
A stejně jako sama pacientka i lékaři doufají, že nyní už bude žít jako by Parkinsonovu nemoc vůbec neměla a efekt bude trvalý.
Prvního pacienta touto metodou operovali neurochirurgové pražské VFN v březnu 1998.
„Od té doby hledáme nová místa, která účinněji řeší konkrétní obtíže pacienta. Jako v tomto případě, kdy jsme stimulační elektrodu implantovali do nového cíle v mozku, poprvé v České republice,“ vysvětluje postupy ve výzkumu profesor Jech.
Hluboká mozková stimulace je operační výkon, při němž se zavádí s milimetrovou přesností stimulační elektroda do vybraného jádra v hloubi mozku. Elektroda se pak spojí spojovacím kablíkem s generátorem elektrických pulzů [neurostimulátorem]. Ten je podobně jako kardiostimulátor umístěn v podkoží podklíčkové oblasti.
K prvnímu zapnutí stimulace dochází asi měsíc po operaci. Výkon je pro pacienty skutečně náročný, trvá několik hodin při plném vědomí. Je totiž třeba vyšetřovat a posuzovat efekt stimulace v daném jádře v hloubi mozku. Operovaný musí vydržet vleže a hlavu má upnutou ve stereotaktickém rámu.
–RED–
