Horkým zdravotnickým tématem těchto dnů se stal pozměňovací návrh k novele zákona o léčivech, tzv. chráněný distribuční kanál léků. Typický přílepek, jenž s novelou nesouvisí, je standardní ukázkou toho, jak se nemají připravovat zákony.
Pozměňovací návrh, za nímž dlouhodobě stojí distribuční společnost PHARMOS, se vloni do novely zákona o léčivech standardní legislativní cestou nedostal. Jeho podporovatelé se však o to snaží za každou cenu. A to i přes zamítavé stanovisko Ministerstva zdravotnictví ČR [MZ ČR], jehož novela zákona o léčivech vešla v platnost teprve na počátku letošního ledna.
Proti přílepku se postavila i další autorita – Úřad pro ochranu hospodářské soutěže [ÚOHS]. Návrh je podle něj v přímém rozporu s pravidly hospodářské soutěže. Naráží na limity evropské legislativy a jeho zavedení by v aktuální legislativní situaci bylo nevhodné. Z loňského sektorového šetření navíc vyplývá, že obdobný návrh útočí na existující přímé distribuční kanály léčivých přípravků.
Přílepek nepodporují ani velkodistributoři léků
Jsou to „cesty“, které za dobu své několikaleté existence výrazně přispěly k dostupnosti léků na českém trhu a do velké míry pomohly zabránit jejich vývozům z České republiky. U některých skupin léčiv až o 90 procent. A to může být právě důvodem, proč se předkladatelé snaží tyto kanály narušit.
Přílepek nepodporují ani zástupci největších distributorů léků v Česku, kteří jsou sdruženi v Asociaci velkodistributorů léčiv [AVEL]. Považují ho za zástěrku pro vývoz léčivých přípravků z Česka. Vývoz léků od nás do zemí s vyšší cenovou hladinou je přitom každodenní realitou. Podle veřejně dostupných informací Státního ústavu pro kontrolu léčiv dostala například zmiňovaná firma PHARMOS od roku 2021 za vývoz léků z ČR pokutu v souhrnné výši téměř 500 tisíc korun.
Obdobný pozměňovací návrh nicméně není v českém prostředí novinkou. V roce 2017 ho prosadil tehdejší poslanec Daniel Pawlas [KSČM]. Jednalo se o tzv. lex Pawlas. A už tehdy jej kritizovaly MZ ČR a ÚOHS. V praxi se nepoužíval, léky přes něj neproudily a nahradilo ho proto jiné, ministerské znění zákona. Aktuální návrh na chráněný distribuční kanál je s původním zněním lex Pawlas prakticky totožný. A tudíž stejně neefektivní.
V čem vlastně přílepek škodí?
Zcela zapomíná na potřeby pacientů. Ukládá pouze výrobcům léků povinnost dodávat léčiva všem distributorům. Přílepek tak chrání jen distributory a ne pacienty. Podle něj by navíc takzvaným chráněným kanálem mohly proudit i nákladné centrové léky. Tedy ty léky, které nelze vydat v každé lékárně, protože se podávají výhradně v centrech. Právě tady vidí mnoho odborníků zásadní riziko v nekontrolovatelném reexportu, tedy vývozu léků z ČR do ciziny. Což má přímý vliv na nedostupnost léků pro české pacienty.
Chráněný distribuční kanál? Další možnost pro reexporty, říká mluvčí ministerstva
Je potřeba také dodat, že návrh nedává smysl v systému tržní ekonomiky. Neexistuje důvod, proč by měl mít soukromý komerční subjekt – distributor léčivých přípravků – garanci, že mu dodá jiný soukromý subjekt – výrobce – léčiva a za jakých podmínek. Léčiva mají být k dispozici především pacientům, nikoliv distributorům. Nebo je snad obchodní zájem jednoho distributora důležitější než zájmy pacientů?
Podtrženo, sečteno: „Chráněný distribuční kanál“ nepřinesl a nepřinese pacientům nic pozitivního, ba právě naopak. Pokud chceme pomoci pacientům, aby například nemuseli dojíždět za léčivy velké vzdálenosti, můžeme otevřít racionální diskusi o distančním výdeji léků na recept nebo pracovat s reálnou poptávkou léků na základě e-receptů.
To by však zastáncům pozměňovacího návrhu muselo jít o pacienty, nikoliv o vlastní obchodní zájmy.
Mgr. David Kolář, výkonný ředitel Asociace inovativního farmaceutického průmyslu
