Aspergerův syndrom často komplikuje lidem, kteří jím trpí, uplatnění v práci. To přesto, že lidé s Aspergerovým syndromem mají na trhu práce co nabídnout. Je to originální způsob myšlení, ale i vhodné vlastnosti, jako je třeba loajálnost.
V České republice žije přibližně 200 tisíc lidí s autismem. Dětí s následnou diagnózou Aspergerova syndromu se ročně narodí zhruba 200. Navzdory tomu, že počet lidí s autismem roste, panuje kolem poruch autistického spektra mnoho mýtů. Přitom těch, kteří se naučili v životě fungovat bez větších problémů, je nezanedbatelná část. Společnost i zaměstnavatelé se teprve učí využívat jejich potenciál.
„Pokud se pro ně podaří najít zaměstnání, které odpovídá jejich zájmům, stávají se z takových lidí ideální zaměstnanci,“ uvádí na personálním webu Welcometothejungle Štěpán Hejzlar z Národního ústavu pro autismus [Nautis].
Aspergerův syndrom se řadí mezi poruchy autistického spektra od roku 2013. Mezi ně spadají diagnózy autismu, dětská dezintegrační porucha nebo Rettův syndrom. Avšak rozdíly mezi symptomy se prolínají.
„Dříve se poruchy autistického spektra rozdělovaly na podkategorie, včetně například Aspergerova syndromu, který patří mezi ty mírné. Postupně se od toho opouští, protože množství možných symptomů a jejich projevů je široké. Neexistují dva lidé, kteří by měli symptomy stejné. Neexistuje nic jako typický autista,“ vysvětluje na Welcometothejungle psycholožka a terapeutka Kateřina Severa Čížková.
Podle ní pro lidi s Aspergerovým syndromem neexistuje vhodné univerzální povolání. Avšak každý má své silné stránky, které uplatní, pokud si vybere správné povolání. A v ideálním případě s jeho výběrem začíná na střední či vysoké škole.
Jaká povolání se hodí pro lidi s Aspergerem
Podle Severa Čížkové mají lidé s Aspergerem mnohá nadání. Pokud se zaměří na rozvoj jednoho z nich, často v něm výrazně vynikají. Vede je k tomu jejich nesmlouvavost, přímočarost a intelektuální síla. Někteří i dosáhnou vysokého postavení a zažívají mimořádné úspěchy. Odborníci to označují jako kompenzační schopnost, jež vyvažuje jejich nedostatky.
Úspěch podle Štěpána Hejzlara zaznamenávají především v takových pracovních činnostech, kde mají pevně stanovený cíl. V pracích, které zahrnují opakování a rutinu. Mezi vhodné pracovní oblasti tak patří například administrativní činnosti, knihovnictví, účetnictví, práce s čísly, daty či umělecká sféra.
Lidé s Aspergerovým syndromem podle odborníků ideálně působí v těch pracovních pozicích, které předpokládají koncentraci po delší dobu, přesnost, spolehlivost, svědomitost, vytrvalost a vnímání detailů. Patří sem i detailní faktické znalosti, výborná dlouhodobá paměť nebo technické dovednosti.
Pokud jedinec takzvaně na spektru vyniká nadprůměrnou představivostí, má dobré předpoklady pro tvůrčí činnosti. Uplatní je například v oblasti polygrafie, fotografie, grafiky, designu, ale i při ručních činnostech. Lidé s Aspergerem podle odborníků uspějí i třeba jako automechanici či laboratorní technici.
Odborníci se dále shodují, že v případě, kdy představivost výrazně vyvinuta není, ale kompenzuje ji například dobré logické myšlení, početní úsudek nebo písemné dovedností, jako vhodné pracovní pozice se jeví ty, jež se váží s knihovnictvím, programováním, žurnalistikou, korektorskými pracemi, překladatelstvím, matematikou, fyzikou, strojním inženýrstvím nebo bankovnictvím.
Naopak osoby s Aspergerem, které mají obvykle lepší dlouhodobou paměť, často bojují s problémy tam, kde je zapotřebí dobrá krátkodobá paměť. Zároveň nemusejí zvládat vykonávání více zadání najednou. K méně vhodným pracovním místům pak patří ta, která vyžadují práci v týmu, organizaci skupiny lidí, soutěživost, řešení konfliktů nebo stížností. Dále ta, která zahrnují obchodování, zapamatování si velkého množství informací naráz, multitasking či práci v časovém presu, z níž plyne stres.
Člověk s Aspergerem jako peer konzultant
Peer konzultant je profese, kdy dochází k poradenství lidí ve stejném sociálním nebo profesním postavení. Michaela Matiová se rozhodla pro povolání psycholožky, následně jí lékaři ale diagnostikovali Aspergerův syndrom. Diagnózu se dozvěděla až po svých 35. narozeninách. Problém to však není. Pomáhá lidem s poruchami autistického spektra. Jedním z důvodů, proč si vybrala studium psychologie, bylo právě to, že si uvědomovala, jak myslí jinak než ostatní. Chtěla se dozvědět, co se s ní děje.
„Začala jsem zkoumat i různé poruchy osobnosti. Myslím si, že to je taková standardní cesta nás lidí na spektru, kteří ještě v dospělosti nejsou diagnostikováni, že hledáme, kde se ukotvit. Ale i u poruch osobnosti najdete pokaždé něco, co tam úplně nezapadá. Proto jsem hledala dál. Klíčová pro mě byla knížka Život s vysokou inteligencí od Moniky Stehlíkové. U ní vzkvetla myšlenka, že by to mohl být Asperger,“ říká na stránkách AutismPort, které provozuje Národní ústav pro autismus.
Ještě v době, než jí lékaři Asperger potvrdili, se jako psycholožka setkávala s chlapcem, který měl autistické rysy. Považovala ho za svého oblíbeného klienta. Mnoho lidí mu nerozumělo, ale oni dva si sedli výborně. Michaelu celý život autismus přitahoval, jen nevěděla důvod. Přes práci psycholožky v různých zařízeních se postupně dostala k peer konzultanství, kde se cítí jako ryba ve vodě. V pozici terapeuta těží z vlastních zkušeností, předává je dál.
Aspergerův syndrom nemusí být potíž, ale buďte upřímní
I ona říká, že Aspergerův syndrom z práce nevyřazuje. Naopak může být velkým přínosem například díky neotřelému způsobu uvažování nebo odolnosti vůči prokrastinaci. Kateřina Severa Čížková ale upozorňuje, že s takovým kolegou je třeba jednat jasně, předvídatelně. Předejde se tak mnohým nedorozuměním. Například kvůli tomu, že lidé na spektru obvykle neumějí „číst mezi řádky“. A často je vykolejí to, co ostatní mnohdy nechá v klidu. Může to být nedochvilnost nebo náhlá změna plánu.
„Funkční autisté, kteří jsou schopni vykonávat zaměstnání, jsou si mnohdy vědomi toho, že jsou jiní. Nejlepší je se jich zeptat, co je pro ně příjemné a pochopitelné a co naopak ne. Komfortní pro ně také je, když s nimi jednáte na rovinu a dáváte jim zpětnou vazbu. Hele, tohle, co jsi řekl, bylo přes čáru, bylo to zraňující. On si řekne: Ok, příště to budu dělat jinak,“ přibližuje Severa Čížková.
Podle jejích slov je každý jedinec s Aspergerem úplně jiný. Důležitým prvkem vůči autistickému kolegovi avšak vždy zůstává otevřenost a snaha o to mu porozumět. Pokud dochází k nejasnostem, stojí za to si upřímně promluvit. Současně je třeba pracovníka s Aspergerovým syndromem zapojovat do týmových prací. Neupozaďovat ho. Na druhé straně je ale třeba i počítat s tím, že nemusí dobře snášet nátlak do veřejných prezentací.
Diana Dufková
