Pacientů s nemocemi srdce a cév v ČR rok od roku přibývá, mladými nevyjímaje. A společně s nimi i tlak na zdravotní služby, rozpočty zdravotních pojišťoven i sociální podpory. Řešení přináší nový Národní kardiovaskulární plán.
Ročně dosahují ekonomické náklady spojené s kardiovaskulárními nemocemi jenom v Česku 125,5 miliardy korun. Uvádí to studie Evropské kardiologické společnosti a Oxfordské univerzity publikovaná letos v srpnu. To není „málo“. V roce 2022 činily výdaje zdravotních pojišťoven v součtu necelých 435 miliard korun.
Dobrou zprávou sice je, že úmrtí na nemoci srdce a cév ubývá, na druhou stranu kardiologové ale upozorňují, že se v Česku zkracuje doba dožití lidí ve zdraví. A také, že počet pacientů v ordinacích kardiologů každý rok roste.
„Pro nás je vypovídajícím číslem kardiovaskulární nemocnost, a ta podle dat Ústavu zdravotnických informací a statistiky stoupá,“ říká přednosta II. interní kliniky kardiologie a angiologie 1. LF UK a Všeobecné fakultní nemocnice [VFN] v Praze prof. Aleš Linhart.
A jak narůstají počty pacientů s nemocným srdcem a cévami, podle něj roste i návštěvnost kardiologických ambulancí.
„Ta nemocnost v naší populaci je vysoká. […] Prodlužujeme délku života, ale už ne dobu dožití ve zdraví,“ vysvětlil.
Zatímco ještě před několika lety se se srdeční poruchou v Česku léčila většina pacientů ve věku 60 a více let, nyní specialisté ve svých ordinacích běžně pečují o pacienty s chronickou srdeční nemocí v plně produktivním věku, tedy i kolem 40 let věku. I tito pacienti se dnes podle specialistů dožívají s nemocí oběhové soustavy desítek let. To i díky špičkové a široce dostupné zdravotní péči. To je ale podle kardiologů i zdravotních pojišťoven velká ekonomická zátěž.
Veřejné zdravotnictví není bezedné
Jeho slova potvrzují údaje zmiňované studie. Podle ní jenom v Česku za posledních deset let přibylo pacientů léčících se s nemocemi srdce a cév o 12 procent na téměř 2,9 milionu v roce 2022.
Podle kardiologů při současném trendu, kdy roste počet pacientů pod pravidelným lékařským dohledem, se zřejmě brzy vyčerpají nejen personální, ale i finanční kapacity veřejného zdravotnictví i v oboru kardiologie. Specialisté na nemoci oběhové soustavy sdružení v České kardiologické společnosti proto pracují na novém Národním kardiovaskulárním plánu [NKP]. Tento dokument dává doporučení, návody a vodítka, jak takovému scénáři, kdy by se zhoršila dostupnost této specializace i kvůli rostoucímu počtu pacientů, předejít.
„Jedním z cílů plánu je nastavení principů zajišťujících specializovanou péči tak, aby byla na jedné straně dostupná, na druhé straně poskytovaná tam, kde jsou s ní dostatečné zkušenosti a dobré výsledky,“ uvádí prof. Linhart, který je jeden z předních autorů NKP.
Když už infarkt myokardu, tak jedině v Česku, tvrdí tuzemští lékaři
Stejně tak v NKP jeho tvůrci navrhují taková opatření, která zlepší a zrychlí přístup nemocných k moderním, inovativním léčebným metodám.
„Plán sám o sobě není schopen zlepšit obsazení regionů ambulantními specialisty nebo zcela rovnoměrnou distribuci vysoce specializovaných center. Je však schopen vytyčit principy, na nichž bude léčba poskytována i nemocným z odlehlých částí republiky,“ upřesňuje prof. Linhart.
To například delegovanou preskripcí a těsnější spoluprací specialistů se všeobecnými praktickými lékaři a internisty. Pouze kardiologové totiž péči o pacienty s nemocemi srdce a cév nezvládnou.
Péče o pacienty s nemocemi srdce a cév
Velkou mezeru vykazuje současný systém péče rovněž v digitalizaci a sdílení dat mezi poskytovateli péče.
„Ta situace je, dá se říci, katastrofální,“ vyhodnotil úroveň elektronizace zdravotnictví prof. Linhart.
Podle něj se nesdílí existující data o pacientovi, nesleduje se cesta pacienta systémem. A často absolvují pacienti stejná vyšetření ve velmi krátké době v několika zdravotnických zařízení.
„A ta pojišťovna to všechno zaplatí,“ řekl a dodal: „Divím se, že ten systém ještě funguje.“
Podle něj právě nově vznikající Národní kardiovaskulární plán nabízí šanci na změnu, upozorňuje přednosta I. interní kliniky Fakultní nemocnice Olomouc prof. Miloš Táborský.
„Tím absolutním základem jsou všeobecní praktičtí lékaři,“ říká.
Již ti by měli ve svých ordinacích poznat a „třídit“ pacienty v riziku kardiovaskulárního onemocnění. A také o určitou část těchto pacientů pečovat a předepisovat jim léky. Vážně nemocní pacienti by se pak soustředili do kardiologických ambulancí či vysoce specializovaných kardiologických center. Za další z nutností v oblasti udržení a posunutí kardiologické péče považuje prof. Táborský narovnání úhrad pro inovativní farmakoterapie.
„Úhradové mechanismy jsou dány modelem z 90. let. […] V současné době se ale musíme posunout dál,“ upozorňuje s tím, že i Česká republika musí být na stejné úrovni jako ostatní země EU, preskripcí nevyjímaje.
Poslanci zkritizovali ministra Válka za přílepek o elektronizaci
„V ČR jsme zvládli dobře akutní péči o nemocné, v tom patříme ke světové špičce. Problémy nám činí přechod nemocných do ambulantní péče, která není všude stejně dobře dostupná,“ doplňuje kolegu prof. Linhart.
Často je podle něj i svázána ne vždy smysluplnými omezeními úhrady některých léčiv.
„Kromě toho nám chybí provázání systému, zde zaostáváme katastrofálně v elektronickém sdílení dokumentace a výsledků vyšetření,“ poznamenává.
Elektronizace chybí i v léčbě nemocí srdce a cév
I podle zástupce vedoucího lůžkového oddělení III. interní kliniky 1. LF UK a VFN. prof. Michala Vrablíka nezvládáme sledovat a využívat již existující data.
„A nemáme propojené elektronické systémy, které by umožňovaly jejich automatizované sledování,“ říká profesor.
Národní kardiovaskulární plán proto podle něj jasně jmenuje kompetence jednotlivých poskytovatelů zdravotní péče na základě konkrétních sdílených dat o zdravotním stavu pacienta. Podle toho se má určit, zda spadá do péče praktického lékaře, ambulantního specialisty nebo jeho stav vyžaduje hospitalizaci.
Autoři plánu rovněž upozorňují, že rizika kardiovaskulárních nemocí jsou při různých hodnotách parametrů, jako je hladina cholesterolu, kouření či obezita, dobře známá. A i s těmito údaji se proto musí v klinické praxi začít pracovat. Což opět umožní elektronizace a sdílení dat.
„K tomu je nezbytné sdílení dat nejen mezi jednotlivými poskytovateli zdravotní péče. Hovoříme také o registru, otevřených anonymizovaných datech, které poskytnou informace o cestě pacientů systémem, jejich spotřebě zdravotní péče i výsledcích,“ říká David Kolář.
Tato data následně poslouží i Ministerstvu zdravotnictví ČR. Zejména pak při rozhodování o tom, jaké léky, jakým pacientům a pro které lékaře budou hrazeny.
Kardiologové spolupracují i s AIFP
Do spolupráce s českými kardiology se zapojila Asociace inovativního farmaceutického průmyslu [AIFP]. Díky ní mají odborníci k ruce podrobnou analýzu současného fungování péče o pacienty s nemocemi oběhové soustavy vytvořenou Centrem ekonomických a tržních analýz [CETA].
„Dosažení cílů Národního kardiovaskulárního plánu je možné za předpokladu, že se kardiovaskulární onemocnění stanou sdílenou prioritou. A to nejen politickou přesahující horizont jednoho volebního období, ale také ekonomickou a medicínskou,“ uvedl k plánu výkonný ředitel AIFP David Kolář.
Podle zmiňované analýzy si současný model péče o pacienty žádá především změny v její organizaci. Poskytovatelé péče vyžadují i cílenou motivaci ke zvyšování kvality péče. Zaměřit se zapojené subjekty mají rovněž na prevenci. A naplno využít potenciál inovativních léků a terapií v léčbě nemocí oběhové soustavy.
Veronika Táchová
