V Keni, Nigérii i v dalších afrických státech kvete obchod s dětmi k adopci do bohatých zemí, jako jsou USA nebo země EU. Alespoň to ve své knize Obchodníci s dětmi píše Hana Hindráková, která v Africe působí.
Podle ní se cena dítěte v Keni liší podle toho, kdo ho chce koupit. Jedná-li se o místní lidi, tak zájemce o dívku zaplatí kolem 50 000 keňských šilinků [cca 7 500 Kč]. Za chlapce zájemce zaplatí vyšší částku, asi 80 000 keňských šilinků. To je v přepočtu zhruba 12 tisíc korun.
„Pro cizince se cena dítěte počítá v tisíci amerických dolarech,“ tvrdí Hana Hindráková.
Upozorňuje na to, že legální adopce jsou v afrických zemích zdlouhavým a administrativě náročným procesem. A protože neplodnost je velkým stigmatem a mnohdy ani není brána v úvahu, tak žena místo toho, aby riskovala zavržení rodinou, tak se raději uchýlí k nelegální adopci a koupí si dítě na černém trhu.
„Motivace lidí z Evropy a z USA toužících po adopci afrického dítěte je jiná. Chtějí hlavně pomoct. Možná si i zamilovali Afriku a chtějí jí mít kousek u sebe doma,“ vysvětluje autorka knihy Obchodníci s dětmi.
Nejvíce se v Africe obchoduje s kojenci
Nejvíce se na africkém kontinentu obchoduje s kojenci. O ně je mezi kupujícími největší zájem. Tyto děti často až v dospělém věku zjistí, že byly ukradeny nebo prodány z Afriky. Často hledají své rodiče, i když jim jejich nepůvodní rodiče tvrdí, že je adoptovali jako sirotky. Většinou ale nemluví pravdu a děti své biologické rodiče stále mají. Jde o děti, které byly ukradeny nebo přeprodány.
„Děti se kradou zranitelným rodičům – zejména matkám bez domova a samoživitelkám, které žijí ve slumu. Žádná z nich nemá dostatek finančních prostředků na to, aby děti hledala nebo jakkoliv bojovala za jejich návrat,“ vysvětluje Hana Hindráková.
Běžné jsou i případy, kdy matka dítě sama prodá. To buď o své vůli, nebo na nátlak otce či rodiny. Související problém je, že v keňských slumech existují nelegální kliniky, kde mohou ženy porodit a dítě tam nechat. Takové kliniky se zaměřují na mladé nevzdělané matky. Ty mnohdy ani netuší, že mohou dát dítě k legální adopci neplodným keňským rodičům.
„Nechtějí-li tam ženy nechat dítě dobrovolně, jsou jim během porodu podávány určité léky, díky nimž se dítě narodí omráčené a matka se dá snáze obelhat, že se narodilo mrtvé,“ vysvětluje praktiky nelegálních klinik v Keni Hindráková.
Smutné podle ní je, že na obchodu s dětmi se někdy podílejí i velké státní nemocnice a jejich zaměstnanci. Upozorňuje, že v Keni navíc neexistují spolehlivé statistiky ani žádné komplexní národní průzkumy, které by monitorovaly obchodování s dětmi. Agentury, jako je Missing Child Kenya, které se zabývají hledáním pohřešovaných dětí a sledováním černého trhu, se potýkají s nedostatkem peněz, a tak i personálu.
S dětmi se obchoduje i v Nigérii
Obchod s dětmi je vážným problémem také v Nigérii. Hindráková tvrdí, že po obchodu s drogami, prostituci a nelegálním praním špinavých peněz jde o další z nejrozšířenějších zločinů v zemi.
„Soukromé kliniky, porodnice, nemocnice, dětské domovy. To všechno mohou být takzvané baby factories. To jsou továrny na výrobu dětí. V nich mladé ženy, dobrovolně či násilně oplodněné, rodí děti, které jsou prodávány k nelegálním adopcím,“ říká s tím, že jde o velmi výnosný byznys, který sílí kvůli rostoucí poptávce po afrických dětech k adopcím z USA a Evropy.
Existuje několik možností, jak se dospívající dívky či ženy dostanou do takového zařízení. Buď je tam již jako těhotné obchodníci zavlečou, nebo se do nich dobrovolně vydají za falešnou nabídkou práce. V ústavech jsou poté znásilňovány, aby otěhotněly. Některá taková zařízení se dokonce vydávají za instituce, které poskytují pomoc těhotným náctiletým dívkám.
„Když tam dívka přijde požádat o pomoc, už se odtamtud do porodu nedostane. A po porodu jedině bez svého dítěte,“ říká autorka knihy Obchodníci s dětmi.
Novorozence pak obchodníci nabízejí k prodeji až za pět tisíc amerických dolarů [cca 115 000 Kč]. Chlapci jsou opět dražší než dívky. Ne všechny takto prodané děti ale končívají u rodičů v bohatých zemích. Mnohé vyrůstají v soukromých armádách jako dětští vojáci nebo jako prostitutky a prostituti.
„Některé z nich i poslouží jako takzvané juju priests. Různými způsoby poslouží církevním hodnostářům. Potíž je i to, že někteří lidé v Nigérii věří, že pokud je během rituálu obětován člověk, má rituál výrazně větší sílu,“ popisuje Hana Hindráková.
—
Stejně jako v Keni ani v Nigérii neexistují žádné statistiky, které by ukazovaly, kolik dětí se v Nigérii ročně prodá. OSN odhaduje, že ročně se v Nigérii zobchoduje vnitrostátně, napříč africkými zeměmi i mimo africký kontinent až 1 000 000 osob.
–DNA–
