Máme tu sobotu, a tak i pravidelné vaření na Zdravé Zprávy. A dnes si trochu osladíme život. Připravíme dýňové lívance s jogurtovo-smetanovou omáčkou a borůvkami. Nejprve si ale řekneme pár vět o samotných dýních.
Dýně obsahují až 90 procent vody, ale najdeme v nich i hodně vlákniny, vitamínů a minerálních látek. Z vitamínů jde o vitamín C, A, E, K, B1, B2, B3, B5, B6 a z minerálů o železo, měď, draslík a hořčík. Dýně se řadí k surovinám s nejnižším obsahem tuku a sodíku. To jsou látky ohrožující srdce a arterie, tedy cévy vedoucí k srdci.
Všechny druhy dýní [viz níže] snižují krevní tlak, mají totiž velmi málo sodíku a hodně draslíku. Proto brání tvorbě krevních sraženin ve zmiňovaných arteriích. Dýně obsahuje poměrně málo sacharidů, a ještě méně proteinů. V dýních nejsou téměř žádné tuky. Vynikají větším množstvím betakarotenu [provitamin A] a minerálů [draslík, vápník].
Dýně obsahují spousty rozpustné vlákniny. Jejich výhodou je i to, že v žaludku působí sytě a dobře zahání hlad. V dnešním receptu zpracujeme dýni Hokkaido Orange. Ta pochází z japonského ostrova Hokkaidó, odkud se rychle rozšířila do Ameriky. Barva je oranžová až tmavě oranžová. Slupka dýně Hokkaido Orange je jedlá a před kuchyňskou úpravou se proto nemusí loupat. Používá se k přípravě polévek, dušených a pečených pokrmů i na dezerty. Sezona dýní je právě teď v plném proudu, a tak jdeme na vaření.
Dýňové lívance s jogurtovo-smetanovou omáčkou
Dýňové lívance poslouží především jako skvělý moučník. Pokud si těsto připravíte večer a ráno ho doplníte o vejce, rozpuštěné máslo a prášek na pečení, pak budete mít skvělou snídani. A dýňové lívance se dají zvolit i pro hlavní jídlo dne. V receptu použiji pohankovou mouku, proto si na těchto lívancích pochutnají i lidé s alergií na lepek.
Ingredience na dýňové lívance s jogurtovo-smetanovou omáčkou:
- 250 g dýně Hokkaido Orange na pyré [je to asi ¼ menší dýně]
- 300 g pohankové mouky
- 200 g bílého jogurtu
- 300 ml kefíru
- 40 g másla
- dvě vejce
- 24 g prášku do pečiva
- 4 lžičky medu
- 20 g vanilkového cukru
Dýni omytou a zbavenou dužiny a semen nakrájíme asi na 2 cm široké kostičky. V menším kastrůlku zvolna rozpustíme trochu másla a lehce orestujeme nakrájenou dýni. Zalijeme ji menším množstvím vody, přikryjeme pokličkou a vaříme zhruba deset minut. Kontrolujeme vodu, případně ji trochu dolejeme. Když je dýně měkká, kastrůlek odstavíme a tyčovým mixérem dýní rozmixujeme do hladkého pyré. Necháme pyré vychladnout.
Do mísy vložíme pyré a ostatní ingredience. Naposledy přidáváme mouku a nezapomeneme vložit ani zbytek rozpuštěného másla. Mouku přidáváme po troškách a metlou důkladně vytváříme hladké těsto na lívance. Na teflonové pánvi či teflonovém lívanečníku tvoříme lívanečky, které pak smažíme bez oleje a nasucho zhruba dvě minuty z každé strany.
Konečná podoba a dochucení lívanců je zcela na vás. Já jsem použil borůvky, javorový sirup, moučkový cukr. Lívance jsem nakonec ozdobil rozšlehanou zakysanou smetanu s bílým jogurtem a trochou cukru. Lívanečky podáváme nejlépe teplé. Tak dobrou chuť!
Není dýně jako dýně
Na světě existují desítky druhů dýní. Jedlé i jen okrasné. Hokkaido Orange jsme si už krátce představili, a tak pojďme na další jedlé dýně:
- Delicata: Říká se o ní, že je nejchutnější ze všech dýní. Je sladká a hodí se na nadívání i jako příloha. Pečená chutná po oříškách.
- Muscade de Provence: Dýně má tmavozelené, ploše kulovité a žebrované plody. Pečeme ji i vaříme do polévek nebo nakládáme do slaných a sladkých kompotů.
- Futsu Black: Dýně Futsu Black patří k muškátovým dýním, odrůda pochází z Japonska. V kuchyni tuto dýni můžeme tepelně upravit naslano stejně jako nasladko.
- Máslová Rugosa: Dýni pečeme, vaříme z ní polévku a nakládáme ji do kompotů.
- Longue de Nice: Dýně patří mezi dýně máslové. Chutí připomíná muškátový oříšek nebo avokádo. Používá se hlavně na polévky, marmelády a sladké pokrmy. Tato dýně se používá i k dušení, konzumuje se zásadně tepelně zpracovaná.
- Sweet Dumpling: Přezdívá se jí „sladký tlouštík“. Využívá se ke konzumaci, ale často slouží pro dekorace. Má sladkou dužinu chutnající po kaštanech. Kromě mnohých dýňových receptů se využívá k přímé konzumaci bez jakékoliv tepelné úpravy.
- Table Queen: Vyznačuje se vysokou energetickou hodnotou a olejnatými semeny vhodnými k sušení. Tepelně se upravuje nejlépe zapékáním. Její dužnina je světle oranžová a chuť jemně nasládlá.
- Špagetová dýně: Má žlutou barvu slupky, vysoký obsah betakarotenu a nízký obsah kalorií. Dužina špagetové dýně je složená z vláken podobných špagetám. A stejně jako špagety ji i podáváme a dochucujeme. Dýni připravujeme vařením a pečením.
- Plazivá Jarrahdale: Má lehce nasládlou chuť a jemnou texturu. Vhodná je na grilování, pečení či vaření. Skvělá je s bramborami v kaši. Najde své místo i ve sladkých receptech na dýňové koláče, cheesecake i suflé.
- Hokkaido Blue Kuri: Jde o modrozelenou obdobu oranžové dýně. Chuťově je velmi podobná klasické dýni hokkaido. Možnosti jejího zpracování jsou široké – od vaření přes pečení a zavařování až k nakládání.
Co je vlastně ta dýně
Dýně patří do čeledi tykvovitých [Cucurbitaceae], tedy do rodiny cuket, melounů, patizonů a okurek. Dýně jsou popínavé jednoleté rostliny, které pochází většinou ze Střední a Jižní Ameriky. Tykve neboli dýně dělíme do tří základních skupin.
- Tykev obecná [Cucurbita pepo]: To je dýně olejnatá a špagetová, ale také patizon a cuketa.
- Tykev velkoplodá [Cucurbita maxima]: Do této skupiny patří velmi oblíbená dýně hokkaido.
- Tykev muškátová neboli pižmová [Cucurbita moschata]: To jsou nejtrvanlivější a chuťově nejbohatší dýně. Mezi ně patří třeba dýně máslová.
Dýně patří mezi nejstarší kulturní plodiny. Semena příbuzných druhů objevené v Mexiku pochází z období 7 000–5 500 let před Kristem. A nenapadá mě ani jiná zelenina, která se může pochlubit tak velkou druhovou rozmanitostí, barevností a tvary.
Dragan Žďánský
—
Plněné papriky s rajčatovou omáčkou >
Černá čočka s kořenovou zeleninou >
Candát na másle s pažitkou a salátem >
Lahodná italská cuketová polévka >
Lilek s balkán. sýrem, rajčaty a bazalkou >
—
Dragan Žďánský: Vyučený v oboru číšník na SOU v Poděbradech. Před rokem 1989 tolik obávaná a nechtěná dvouletá vojenská základní služba pro něj měla jeden pozitivní přínos. Dala mu základy pro kuchařské řemeslo. Následně několik let pracoval na barových provozech v hotelu Forum. Na čas obor opustil a pracoval v reklamních agenturách. K řemeslu se vrátil a profesně rozvíjel v několika pražských restauracích. Dnes vaří v jedné ze středočeských restaurací s tradiční recepturou a v restauraci v centru Prahy.
—
Tvarohový koláč se švestkami >
Když maso, tak třeba panenku v krustě >
Pečené fazole babičky Dragici >
Bramborový závin nebo-li také burek >
Průmyslově zpracované potraviny zvyšují riziko infarktu a mrtvice
