Svaz zdravotních pojišťoven ČR [SZP ČR] zveřejnil [5.9.] názor svého prezidenta Friedricha o drahých centrových lécích. Na Zdravé Zprávy na něj reaguje ředitel Asociace inovativního farmaceutického průmyslu [AIFP] David Kolář.
Ladislav Friedrich ve své úvaze o centrových lécích upozorňuje na to, že položka plateb za centrové léky, tedy léků předepisovaných ve specializovaných pracovištích, se zvýšila od roku 2015 šestinásobně na současných 36 miliard korun.
„Náklady na centrové léky se tak blíží nákladům na veškeré ostatní léky vydané na recept. V průměru rostou platby za centrové léky o 21 procenta ročně, pro příští rok některé obory žádají o ještě vyšší nárůst,“ argumentuje prezident Svazu zdravotních pojišťoven ČR.
Vyvozuje, že při současném stavu, kdy je poslední dva roky financování veřejného zdravotního pojištění deficitní, by další nárůst v tomto tempu představoval vážný problém. Zvlášť, pokud by se ve zdravotnictví neušetřily náklady v jiné oblasti.
Konstatuje, že inovativní léky, které se vydávají pouze ve specializovaných centrech, jsou velmi drahé. A také, že o centrových lécích a jejich použití rozhodují zdravotní pojišťovny jen velmi omezeně. Přesto uvádí, že ročně se jedná o nižší desítky tisíc žádostí, jimž musí být v drtivé většině vyhověno. To souvisí zejména s úpravou legislativy v roce 2022.
„Situace má v zásadě několik možných řešení – buď ubrat na rozšiřování nároků na centrovou léčbu, nebo uspořit na růstu nákladů v jiných oblastech anebo pro hrazení těchto mimořádně nákladných přípravků najít jiný způsob financování. Z logiky systému veřejného pojištění, který má chránit hlavně u vysoce nákladných nemocí a úrazů, se jeví dobře druhá a nejlépe třetí varianta,“ tvrdí prezident Svazu.
Náklady na centrové léky a jak to vidí AIFP
Podle výkonného ředitele AIFP Davida Koláře „je velmi důležité o centrových lécích hovořit, ale ještě důležitější je prezentovat celkový příběh centrové léčby v kontextu aktuálních informací a dat“.
David Kolář ale i uvádí, že zdravotní pojišťovny hospodaří ročně s rozpočtem ve výši necelých 500 miliard korun. Největší podíl této částky pak podle něj putuje do oblasti lůžkové a ambulantní péče [přes 70 %]. Na léky se ale přitom vydává pouze 16 až 17 procent celkových výdajů zdravotního pojištění. Tento procentuální podíl podle jeho slov od roku 2017 klesá nebo víceméně stagnuje.
„Jak ukazují výsledky aktuální studie OECD, je podíl výdajů na léčiva v ČR ve srovnání se státy EU průměrný. Pokud zdravotní pojišťovny hovoří o rostoucích nákladech na centrové léky, hovoříme skutečně jen o malé části výdajů na péči,“ argumentuje Kolář.
Přesto souhlasí s názorem zdravotních pojišťoven o nutnosti zamyšlení se nad změnami v systému zdravotního pojištění. Ale to nejen s ohledem na populační data, ale i charakter inovativních terapií, jež do systému vstupují.
„Stále častěji budou převažovat přípravky určené pro úžeji definované skupiny pacientů, jednorázové terapie nebo léky připravované na míru konkrétním pacientům. Tyto přípravky budou ze své povahy nákladnější. Chceme-li v budoucnu léčit pacienty v souladu s moderními poznatky vědy, musíme se na vstup těchto terapií připravit,“ vysvětluje.
Také se domnívá, že pouhé dílčí úpravy zdravotnického systému stačit nebudou. Jako nezbytné označuje změny základních principů, podle něj kompletně nový zákon o veřejném zdravotním pojištění.
O centrových lécích a nákladech na ně
David Kolář se pro Zdravé Zprávy vyjadřuje i k centrovým lékům obecně. Upozorňuje na to, že označení přípravků specializované péče dnes získávají téměř všechny přípravky, které do systému nově vstupují. Dle něj tento způsob pojišťovnám umožňuje lepší kontrolu nákladů.
„V roce 2017 systém v centrové péči evidoval 158 přípravků, v roce 2021 už to bylo 254, tedy nárůst o 96 nových molekul. Léčiva však v této kategorii následně zůstávají. A to i přes jejich dlouhodobé využívání a snižování jednotkových nákladů,“ vysvětluje.
Z logiky věci je tak podle jeho slov nemožné, aby segment, do něhož vstupují všechny nové molekuly, finančně stagnoval či klesal.
„Pokud by docházelo k pravidelné revizi a ´decentralizaci´, o níž se nyní diskutuje v oblasti onkologie, jistě by tento segment nerostl způsobem, jaký plátci popisují. A jsou to právě zdravotní pojišťovny, které mohou tuto ´decentralizaci´ realizovat,“ argumentuje.
Podle něj je zde i další část příběhu. Ptá se, co vlastně znamená, že máme více centrových léčiv. A i si odpovídá: „Znamená to především více pacientů léčených dle nejmodernějších poznatků vědy. […] To je z mého pohledu velmi dobrá zpráva. A to jak pro pacienty, kteří mohou díky inovacím žít delší a kvalitnější život, tak pro systém, který šetří miliardy korun díky nižší spotřebě invalidních důchodů, sociálních dávek a kratších pobytů v nemocnicích.“
–DNA–
