Někdy žralok odplave, ale někdy taky ne. Roli hraje i barva plavek

Dlouho se mělo za to, že žraloci mají špatný zrak. Nedávný výzkum ale odhalil nové skutečnosti o jejich schopnosti vidět barvy. Podle něj žralok nejen cítí krev na dálku až několika kilometrů, ale relativně dobře i vidí.

O výzkumu informuje server BBC. V článku ‚Yum-yum yellow‘: Could your swimwear attract sharks? se soustředí na souvislosti mezi útokem žraloků na lidi a barvou jejich koupacího úboru. Připomíná i potopení amerického křižníku USS Indianapolis na konci druhé světové války. Při něm žraloci zabili stovky přeživších námořníků.

Příběh z amerických dějin připomíná i první díl známého filmu Čelisti režiséra Stevena Spielberga. Jeden z jeho hrdinů, lovec žraloků kapitán Quint, vzpomíná na to, jak tři minuty po půlnoci 30. července 1945 zasáhla americký těžký křižník Indianapolis v Tichém oceánu dvě japonská torpéda. Během dvanácti minut poslala válečnou loď nemilosrdně ke dnu. Z 1 195 mužů na palubě jich 900 útok přežilo a čekalo v nehostinných vodách na záchranu. Namísto záchranných lodí však připluli žraloci.

„Za svítání se, šéfe, přihrnuli žraloci. A tak jsme se srazili do těsných skupin. […] Šlo o to, že když se žralok přiblížil k tomu na kraji, začal kolem sebe kopat a řvát. Někdy žralok odplaval, ale někdy taky neodplaval,“ popisuje ve filmu Čelisti kapitán Quint [viz níže, pozn. red.].

Když námořníky z Indianapolisu konečně vytáhli po pěti dnech z vody, zbývalo jich už jen 316. Odhaduje se, že žraloci požrali stovky námořníků.

„Při tom prvním svítání jsme ztratili sto mužů. Nevím, kolik tam bylo žraloků, možná tisíc. Zařvalo nás tak šest za hodinu,“ říká ve filmu kapitán Quint.

„Vědci ví, že žraloky přitahuje šplouchání přeživších a krev zraněných nebo mrtvých námořníků. Ale co když v tom hrála roli i barva jejich záchranných vest,“ ptá se server BBC a upozorňuje, že všech 900 námořníků z Indianapolisu mělo výstražné záchranné vesty.

A dodává: „Záchranné vybavení má výrazné barvy z velmi dobrého důvodu. Oranžová nebo žlutá vynikne v černomodrém oceánu. Tento barevný záblesk může být jedinou šancí, jak si plovoucího námořníka nebo trosečníka, který přežil leteckou nehodu, všimne projíždějící loď nebo letadlo. Ale co dalšího mohou tyto jasné barvy na vodní hladině přitahovat?“

Kontrastní barvy plavek vidí i žraloci

Jedním z vědců, který žraločí zrak prozkoumal pod mikroskopem, byl Sam Gruber. Jeho studie ukázaly, že tyto paryby stejně jako lidé dokážou rozeznat světlo od tmy a mají vynikající ostrost zraku. Ukázalo se, že některé žraločí oči obsahují jak tyčinky, tak čípky. Tyčinky jsou užitečné pro detekci pohybu a rozeznávání kontrastu, zatímco čípky jsou schopny vykreslit barvy a jemné detaily.

Předchozí literatura o těchto predátorech naznačovala, že většina žraločích rohovek obsahuje pouze tyčinky a že mohou vidět pouze špatně osvětlený, monochromatický obraz světa. Ukázalo se, že to platí pro žraloky, kteří žijí v hlubších vodách, kde jsou barva a jemné detaily méně důležité než vnímání pohybu. Gruber ale nyní zjistil, že jiné druhy – například velký bílý žralok – mají vyšší koncentraci čípků. Což znamená, že vidí větší detaily a lépe rozeznávají barvy.

„Pelagické druhy, kterým se přičítá většina útoků po potopení lodí a haváriích letadel, jako je žralok dlouhoploutvý, však mají čípků relativně málo,“ říká Gavin Naylor, ředitel Floridského programu výzkumu žraloků v Gainesville na Floridě.

Nejen uspořádání čípků a tyčinek ve žraločích očích, ale také přítomnost bílkovin citlivých na světlo, známých jako opsiny, které zvířatům umožňují rozlišovat barvy, zkoumal biolog Nathan Hart z Macquarie University v Novém Jižním Walesu v Austrálii.

Dospěl k závěru, že mnoho, ne-li všechny dosud zkoumané druhy žraloků mají monochromatické vidění, a zdá se, že schopnost barevného vidění ztratily v několika okamžicích své evoluční historie.

To však neznamená, že mají „špatný“ zrak. Některé druhy žraloků žijící u dna mají ve srovnání s jinými obratlovci zvýšenou citlivost na kontrast.

Výzkum útoků velkých bílých žraloků odhalil, že se odehrávají spíše v zakalených vodách, kde je voda mnohem méně průzračná. Podle Naylora je pravděpodobné, že pokud žraloka nevidíte, nevidí ani on vás. Některé vzory nebo kombinace barev se však pod vodou rozeznávají mnohem snáze.

„Takže je to kontrast, který dokáží zachytit,“ řekl.

Kontrastní barvy plavek vidí i žraloci

Měli by tedy lidé, kteří tráví čas ve vlnách, zahodit žluté nebo jiné pestrobarevné vybavení a pořídit si něco trochu matnějšího? Podle mezinárodní databáze International Shark Attack File přínos zvýšení šancí na záchranu díky jasným barvám daleko převyšuje minimální riziko přilákání žraloka.

„Případně mohou potápěči a plavci pravděpodobně snížit pravděpodobnost interakce se žralokem tím, že se vyhnou světlým a velmi kontrastním plavkám nebo potápěčské výstroji. Osobně dáváme při potápění přednost používání tmavě modrých nebo černých ploutví, masky, nádrže a neoprénu,“ dodává organizace.

Někteří známí surfaři se rozhodli upustit od jasně zbarvených žlutých prken ve prospěch černých a modrých, aby nepřitahovali pozornost žraloků. U druhů, které útočí zespoda, jako je velký bílý žralok, silueta surfovacího prkna na hladině stále dramaticky vyniká.

Jaké věci se vám můžou hodit při šnorchlování?

Naylor říká, že barva plavek nemusí být tak důležitá jako některé předměty, například hodinky. Ty mohou zachycovat světlo stejným způsobem jako rybí šupiny a mohou sehrát důležitou roli při některých nevyprovokovaných útocích. International Shark Attack File radí hodinky raději zastrčit pod manžetu neoprénu.

Zvědavost žraloků vůči některým jasným barvám a kontrastním vzorům může být součástí jejich vrozeného loveckého instinktu předávaného po tisíciletí, říká Naylor.

„Musí se vypořádat se vzory a reagovat na ně,“ dodává s tím, že žraloci se učí i metodou pokusů a omylů. Co jim přinese další potravu, a co ne. Tyto zkušenosti si vyžadují čas.

„Myslím, že za kousnutí jsou zodpovědná hodně mladá zvířata, protože nemají tolik zkušeností jako starší jedinci. Dospělí jedinci jsou náročnější a zaměřují se na vhodnou kořist. Pokud máte predátora, který se nedokáže vypořádat se situacemi závislými na kontextu, zahyne. Takže je opravdu namístě, aby hledali, dokázali se učit a osvojili si strategie, které jim zajistí potravu,“ říká závěrem Gavin Naylor.

–ČTK/DNA–