Lékařům zabere až polovinu času stráveného s pacientem papírování. Pokud by alespoň část administrativní zátěže lékařům odpadla, pak by jim zbylo více času na pacienty. A nejen na ně, ale i na komerční pojišťovny.
Z určité části se na administrativní zátěži lékařů podílejí i soukromé pojišťovny. Po lékařích požadují vyplnění formulářů při vstupu do životního pojištění, pro účely nahlášení pojistné události či potvrzení jejího trvání. Například kvůli pracovní neschopnosti nebo invalidity. I když jde o nezbytnou byrokracii, lékařům a pacientům tyto požadavky v praxi zabírají čas. Papírové vyřízení dokumentů navíc přináší určitou míru chybovosti či případného neúmyslného opomenutí. Pojišťovny pak zjišťují, že papírové formuláře jsou zpracovány neúplně či nejasně a žádají o doplnění údajů.
„Když lékaře požádáme o výpis ze zdravotnické dokumentace, někdy to trvá týdny i měsíce, než nám ho pošlou,“ potvrzuje pro ZdraveZpravy.cz ředitel pojišťovny Simplea Martin Švec.
Současný způsob komunikace a výměny informací mezi lékaři a soukromými pojišťovnami považuje obecně nesystémový a na docela slabé úrovni. I proto se Simplea snaží všelijak urychlovat vyřizování nezbytné administrativy. Lékařům například posílá žádosti e-mailem. V komunikaci používá cloudová řešení, do kterého mohou lékaři dokumenty pohodlně nahrávat. Anebo využívá pro přenos dokumentů datové schránky.
„Dokumentace nám i tak chodí ve většině případů stále papírovou poštou. Což celý proces zase prodlužuje. Na druhou stranu chápu, že jsou lékaři prostě přetížení a nemají moc času na administrativu,“ říká Martin Švec.
Po zrychlení komunikace volají nejen pojišťovny
Někdy i měsíce trvající zajišťování dokumentů pro potřeby šetření pojistné události po úrazu nebo nemoci netěší ani samotné pacienty a zákazníky pojišťoven. Často jsou to totiž právě oni, kteří ve vztahu lékař – pojišťovna fungují jako prostředníci. Osobně předávají formuláře od pojišťovny do ordinace lékaře a zpět.
„I širší veřejnost proto dnes rozumí nutnosti využití moderních komunikačních technologií. A to i v případě přenosu informací mezi pojišťovnami a lékaři,“ říká Jiří Vataha z České Insurtech Asociace [ČIA].
Odvolává se přitom na průzkum, který si nechala ČIA provést agenturou Ipsos. Z něj vyplývá, že značná část, konkrétně 73 procent dotázaných pacientů, si přeje zcela digitalizovat a plně automatizovat komunikaci mezi lékařem a svou soukromou pojišťovnou.
„Je tak načase komunikaci mezi lékaři a soukromými pojišťovnami zdigitalizovat, zautomatizovat a výrazným způsobem tak celý proces zefektivnit“ říká Jiří Vataha.
Nemyslí tím pouze zvládnout odeslat e-mailem přiložený dokument, kterému se musí na druhé straně opět někdo osobně věnovat, ale propojit systémy lékařů se systémy soukromých pojišťoven. Odvolává se i na další výsledky průzkumu. Ty ukazují, že pouze čtrnáct procent dotazovaných by dalo v takovém případě přednost komunikaci e-mailem, kdy formulář od pojišťovny přepošlou svému lékaři a vyplněný jej následně přepošlou zpět své pojišťovně. A jen třináct procent respondentů uvedlo, že by kvůli vyplnění formuláře zašlo za lékařem raději osobně.
Digitalizace pomáhá lékařům i pacientům
Jako nejvýhodnější řešení pro zrychlení komunikace se podle Vatahy ukazuje napojení na stávající softwarová řešení, případně vytvoření komunikačního modulu. Jeho prostřednictvím by si při dodržování zásad zabezpečení dat a šifrování automaticky vyměňovali lékaři se soukromými pojišťovnami informace o konkrétním pacientovi.
Jiří Vataha pak dodává, že lékař má údaje o zdravotním stavu pacienta ve svém systému již od okamžiku, kdy pacient za ním poprvé přišel s nemocí či úrazem, která vedla k jeho dočasné pracovní neschopnosti, případně k následné invaliditě. Tyto údaje se od lékaře do pojišťovny přitom stejně dostávají, chce-li pacient, pojištěnec vyplatit pojistné plnění.
„Problém je, že v současné podobě jde o časově i finančně nákladnou formu komunikace pro všechny zúčastněné. Digitalizací a plnou automatizací jde v podstatě jen o změnu formy přenosu dat od lékaře do soukromé pojišťovny,“ vysvětluje Jiří Vataha.
Příklad dobré praxe
Na příkladu pracovní neschopnosti by to v praxi mohlo vypadat tak, že pacient může být ošetřován lékařem s komplikovanou zlomeninou vyžadující několikaměsíční léčbu. Při zadávání diagnózy a způsobu léčby do zdravotnického systému a následnému vygenerování, respektive odeslání informace o dočasné pracovní neschopnosti na příslušnou správu sociálního zabezpečení a případně zaměstnavateli pacienta, by tato informace automaticky odcházela i do konkrétní pojišťovny, u které má pacient sjednané připojištění pracovní neschopnosti. Pojišťovna by následně započala úkony šetření pojistné události se všemi podstatnými a potřebnými informacemi. Pacient by tak nemusel znovu k lékaři jen kvůli tomu, aby mu vyplnil papírové potvrzení o trvání pracovní neschopnosti pro pojišťovnu.
Lékařům by tak odpadla část administrativní zátěže, která je na ně kladena. A pacient by nefungoval jako poslíček mezi lékařem a pojišťovnou. I pojišťovna by v konečném důsledku zrychlila šetření pojistné události.
„Jde o významné systémové řešení, ze kterého budou benefitovat všichni zúčastnění. To znamená jak lékaři, pojišťovny, tak i pacienti,“ uzavírá Vataha, který jen stěží skrývá rozčarování nad tím, že k zavedení tohoto systému ještě nedošlo.
–VRN–
