Zhruba 20 až 30 lidí bez domova ošetří denně v pražské ordinaci Armády spásy praktická lékařka Andrea Pekárková. V podcastu ZdraveZpravy.cz popisuje, jací pacienti k ní chodí, ale i jakým způsobem Armáda spásy tyto ordinace financuje.
„Mezi našimi klienty jsou, když to řeknu ošklivě, ti nejsmradlavější lidé z ulice. Ale jsou tam i lidé, kteří už žijí v azylových domech. Vrací se z vězení nebo psychiatrických léčeben. To, v jakém stavu k nám tito lidé přicházejí, je velice individuální,“ říká Andrea Pekárková, která je zároveň duchovní církve Armády spásy.
Na otázku, proč tito lidé nechodí, a zda vůbec mohou jít, za běžným praktickým lékařem, odpovídá, že část z nich, kteří jsou socializovaní, určitě k běžnému praktikovi jít může.
„Ale kožními parazity napadený pacient k normálnímu praktikovi těžko půjde. A není to věc jen toho lékaře, ale je to i věc lidí v jeho čekárně. Nebudou rádi, že tam vedle sebe mají někoho v takovém stavu. U nás se ale počítá s tím, že k nám člověk přijde v takovém stavu a my od toho můžeme pomoci,“ vysvětluje v podcastu ZdraveZpravy.cz.
Mimo jiné se v něm vyjadřuje k aktuální politice státu, který připravuje takzvanou legalizaci konopí v Česku, to z velké části kvůli tomu, aby vybral dvě miliardy na daních.
„Mým životním ideálem je abstinence od všech návykových látek. Tedy já určitě, pokud se bavíme o vstřícných krocích k užívání jakýchkoli návykových látek, jsem jednoznačně proti. Nemám nic, čím bych je obhájila. A legalizace konopí je pro mě prostě přes čáru,“ tvrdí.
I v souvislosti s pacienty ve své ordinaci zmiňuje hlavně závislost na alkoholu. Říká, že tolerance v české společnosti vůči alkoholismu je nesmírná. A zejména tam by teď podle ní měla napnout síly protidrogová politika státu.
Lidé bez přístřeší nejsou potkani, kteří šíří mor
V podcastu ZdraveZpravy.cz Andrea Pekárková říká, že v poslední době jí v ordinaci významně přibývá narkomanů. A nikterak v ní neubývají ani ostatní pacienti. Jejím denním chlebem je chirurgické ošetřování chronických ran a pak parazitárních onemocnění.
„Ale určitě to není tak, že bychom pacientům jenom ošetřovali rány. Naopak se snažíme podchycovat onkologická onemocnění nebo plicní onemocnění,“ vysvětluje.
Pacienty bez domova určitě nepovažuje za rezervoár infekčních chorob, jimiž by masivně ohrožovali většinovou populaci.
„Určitě osoby bez domova nevnímám jako nějaké potkany, kteří v minulosti roznášely mor. Na druhou stranu, pokud se těmto lidem zdravotní péče neposkytuje, tak přenos infekčních chorob může mezi nimi probíhat nekontrolovaně,“ vysvětluje.
Za příklad dává lékařsky nepodchycené osoby s otevřenou tuberkulózou. Pacienty, kteří mají syfilis. Hovoří i o pacientech s vysokým krevním tlakem, jimž hrozí mrtvice nebo infarkt. O pacientech s onkologickým onemocněním. I když žijí třeba na ulici nebo v azylovém domě, je třeba i jim zdravotní péči poskytnout.
„Já dávám stranou, jak se ti lidé dostali do situace, v níž jsou. Prostě, když je někdo nemocný, tak potřebuje pomoc,“ říká.
Ordinace Armády spásy mají smysl
Andrea Pekárková vysvětluje, že ordinace pro osoby bez přístřeší mají přínos jak pro pacienty, tak pro zdravotní systém. Podle ní je vždy dobré, když sociálně vyloučenou osobu ošetří praktik a pak, je-li to potřeba, ji odešle ke specialistovi.
„Rozhodně to má lepší výsledky, než když takového hygienicky zanedbaného člověka sebere na ulici záchranka. To se většinou nic nestane. Jsou ale odbornosti, které jsou pro tyto osoby klíčové, ale i já jim těžko pomohu. Stále pro ně zůstávají velice nedostupné,“ říká.
Příkladem jmenuje ústavní, a hlavně pak ambulantní psychiatrickou péči. Armáda spásy nyní usiluje o otevření psychiatrické ambulance. Zápasí však s věčným problémem, a tím je najít do ní lékaře. Zatím se to nedaří.
V podcastu ZdraveZpravy.cz upozorňuje na přetíženost záchranných služeb ze strany osob bez přístřeší. Podle jejích slov tím záchranky doslova trpí.
„Pacienti si volají tu záchranku na úplné blbosti. […] Často to není vůbec nutné. A tak většinou i docela bez kýženého efektu,“ vysvětluje.
Podle ní jsou to právě ordinace pro osoby bez domova, které šetří čas a peníze záchranným službám a nemocnicím za hospitalizace těchto lidí.
„Že by ale došlo k reflexi toho, co tady říkám, že ta primární péče o tyto osoby šetří významné částky, to jsem si nevšimla. Že by ministerstvo zdravotnictví vzalo vážně tuhle informaci a více začalo podporovat primární péči pro sociálně vyloučené osoby,“ vysvětluje Pekárková.
Úspěch jsou bonusy zdravotních pojišťoven
Za úspěch přesto považuje alespoň rodící se bonusy ze strany zdravotních pojišťoven, které by ordinacím praktiků vyplácely peníze navíc za každé ošetření. Obdobně takto pojišťovny platí lékařům za ošetření hendikepovaných osob. Takové ošetření trvá déle, případně vyžaduje speciální úpravy a nástroje v ordinaci. Tím však veškerá shoda končí.
„Protože pracujeme s problematickými pacienty, ne vždy dostaneme za námi poskytovanou zdravotní péči zaplaceno. Úhrady od zdravotních pojišťoven tvoří tak třetinu nákladů na provoz naší ordinace. Někdy je to ale i jen deset procent,“ vysvětluje Andrea Pekárková.
Provoz dofinancovávají s dotací a grantů městských částí či krajů. V tomto případě však nikdy nejde o jisté peníze. A ani ty plně nepokryjí všechny náklady. Armáda spásy pracuje i s projektem Ošetřenka, který veřejnosti nabízí možnost zakoupit poukaz v hodnotě 250 korun. Za ně je Armáda spásy schopna člověku bez domova zajistit ošetření v ordinaci praktického lékaře Armády spásy v Praze nebo Ostravě.
Výsledek bytové politiky státu: 270 tisíc lidí v bytové nouzi
Provoz takové ordinace podle Pekárkové vyjde na dva až tři miliony korun ročně. Vzhledem k tomu, kolik celkem stojí péče o sociálně vyloučené osoby, jde podle ní spíše o nízké peníze. Třeba už kvůli tomu, kolik stojí zmíněné výjezdy záchranek nebo práce jednotek intenzivní péče v nemocnicích. Jelikož ale skončily pilotní projekty, v jejichž rámci ministerstvo zdravotnictví provoz těchto ordinací dva roky dotovalo z peněz EU, tak se takto zaměřené ordinace po celé zemi dostaly do existenčních problémů.
Potíže Armády spásy se zdravotním pojištěním
Andrea Pekárková v podcastu ZdraveZpravy.cz zmiňuje, že se v ordinaci stále pečlivěji soustředí na to, u které ze zdravotních pojišťoven jsou jejich pacienti pojištěni. Ne vždy totiž jimi podané informace souhlasí. Zmiňuje, že neřeší ani tak problémy u lidí, kteří si zdravotní pojištění neplatí, protože za ně pojišťovny zdravotní péči proplatí, ale hlavně u cizinců.
„Ti často nemají ani žádné doklady totožnosti, natož zdravotní pojištění. A domáhat se ´snad´ nějakého pojištění v zemi jejich původu je neúnosné,“ vysvětluje s tím, že poskytnutá péče o cizince zůstává docela neproplacena.
„Naopak, když já chci udělat odběr krve a rozbor, nebo pacienta pošlu na rentgen, tak za to my ještě platíme,“ dodává.
Podle ní jde zejména o občany ze Slovenska, Polska, Bulharska, Litvy, Ruska nebo Lotyška, ale měla už i případ z Kuby nebo USA. Jako pozitivní vnímá fakt, že aktuálně za občany z Ukrajiny s vízem dočasné ochrany platí zdravotní pojištění stát, pokud si ho neplatí sami. Čímž odpadla významná část nepojištěných cizinců v Česku.
Problém s absencí plateb za zdravotní péči nepojištěných cizinců vnímá jako velmi závažný. A nejen pro ordinace Armády spásy a jim podobné, ale i pro ostatní poskytovatele zdravotních služeb v Česku, nemocnice či zmíněné záchranky.
„To je podle mě třeba systémově nějak řešit. Někdo by za to měl vzít odpovědnost,“ tvrdí.
Každý občas také smrdí
Andrea Pekárková potvrzuje i to, co je nezvratným faktem. Totiž, že dlouhodobý pobyt na ulici má jednoznačně negativní dopad na zdravotní stav každého člověka. Věk, kdy lidé bez přístřeší umírají, je výrazně nižší než u lidí, kteří mají střechu nad hlavou. Podle nedávné analýzy Ministerstva práce a sociálních věcí umírají v průměru i o deset let dříve.
Přesto má v ordinaci vyvěšený citát z Bible, že v Kristu není mezi lidmi rozdílu. A pak v ní má svůj vlastní citát – „Každý občas také smrdí“.
„Když vezmu rozdíl z doby, kdy jsem působila v Praze před šesti až osmi roky, a nyní jsem se z Ostravy do Prahy zase vrátila, tak ta poptávka po našich službách významně stoupla. Ten tlak a zájem o služby naší ordinace je obrovský,“ popisuje aktuální poptávku po službách ordinace Armády spásy.
Zároveň vyjasňuje, že když se v České republice řekne Armáda spásy, většině lidem na mysl přijde sociální pomoc, nikoli to, že jde také o protestantskou církev, která vznikla v Anglii jako odnož metodismu.
„Já jsem zároveň praktický lékař i duchovní. Což ale nemá příliš praktický dopad na to, jak probíhá práce s pacientem. Snad jen, když má sám pacient zájem, třeba onkologický pacient, dotkneme se duchovních otázek. Na tom běžícím páse ale provádíme normálně zdravotní výkony,“ dodává s tím, že i jí zmíněný „běžící pás“ profesně naplňuje.
Už třeba kvůli tomu, že v praxi se dostává k výjimečným lékařským případům. A i ji baví „ošetřovat rány“. / Více k tématu si poslechněte v podcastu s Andreou Pekárkovou na ZdraveZpravy.cz!
Daniel Tácha
—
Andrea Pekárková, důstojnice Armády spásy, se specializuje na oblast zdravotní péče o lidi bez domova. Již během studií medicíny se zapojila do zdravotní péče o lidi bez domova v Armádě spásy. Po studiu se kvalifikovala jako praktický lékař a tři roky působila jako lékař v organizaci Naděje. Důvodem bylo poznání, jak je tato péče potřebná. A kolik se jí lidem bez domova nedostává. Nyní pracuje jako lékař v ordinaci Armády spásy v Praze. Zajišťuje zdravotní péči v Domově Přístav Praha. V Armádě spásy působí i jako metodička zdravotní péče.
Andrea Pekárková stála u zrodu hnutí Medici na ulici. Navštívila několik zahraničních projektů v oblasti pouliční medicíny a spolupodílela se na založení ordinace praktického lékaře Armády spásy v Ostravě a Praze.
