Únik moči se nevyhýbá ani mladším ročníkům. K inkontinenci dochází i po porodu, úrazu, u mužů při zvětšené prostatě či kvůli stresu. Samovolný únik moči umí medicína zaléčit. Chce to jen zahnat stud a zajít k lékaři.
Klíčem k úspěšné léčbě inkontinence je odhalení příčiny zdravotního problému. A to bez lékařské pomoci pacient jen těžko zvládne. Při déle trvajícím úniku moči je proto vhodné navštívit praktického lékaře, který po základním vyšetření močového ústrojí rozhodne o léčbě nebo pacienta doporučí ke specialistovi.
„Prvotní vyšetření močové inkontinence provede všeobecný praktický lékař. Nejprve s pacientem projde jeho osobní anamnézu,“ říká mluvčí Všeobecní zdravotní pojišťovny ČR [VZP ČR] Viktorie Plívová.
Při pohovoru se lékař pacienta doptá na prodělaná onemocnění a operace, úrazy, u žen na porody a také užívané léky. To vše může stát za únikem moči. Lékař následně stanoví stupeň závažnosti problému a rozhodne o léčbě či podrobnějším vyšetření u specialisty. Tedy urologa, gynekologa nebo urogynekologa.
Při močové inkontinenci dochází k samovolnému neovladatelnému úniku moči z důvodu poruchy funkce močového měchýře nebo svěrače močového měchýře. Existuje několik typů inkontinence. Lékaři hovoří například o stresové inkontinenci. Dále o urgentní, smíšené, funkční či totální inkontinenci. K úniku moči dochází i v důsledku přeplnění.
„Inkontinence může být také projevem jiného onemocnění, například Alzheimerovy či Parkinsonovy choroby, demence, roztroušené sklerózy,“ doplňuje výčet Viktorie Plívová.
Souviset může rovněž s diabetem, obezitou, porodem, menopauzou. U mužů ukazuje samovolný únik moči často na zvětšenou prostatu.
Vyšetření u urologa a Mikční deník
Léčbou močové inkontinence se zabývají specialisté z oboru urologie, gynekologie a urogynekologie. Vyšetření v jejich ordinaci většinou rovněž začíná vstupním pohovorem, při kterém lékař zjišťuje stejně jako praktický lékař rodinnou a osobní anamnézu [úrazy, porody, nemoci, aj.]. V dalším kroku pacient vyplní speciální dotazník a obvykle dojde na vedení Mikčního deníku.
„Jedná se o několikadenní záznam příjmu a výdeje tekutin, pitného režimu, času močení, frekvenci močení, počtu úniků moči a závažnosti nucení na močení,“ přibližuje mluvčí VZP ČR.
S pomocí Mikčního deníku [vedený papírově či elektronicky, pozn. red.] specialista lépe zhodnotí příčiny pacientových zdravotních obtíží. V ordinaci urologa či gynekologa pacient dále podstoupí vyšetření pohledem, pohmatem a poklepem na močový měchýř. U mužů lékař provede vyšetření prostaty per rectum [vyšetření konečníku prstem]. Lékař se zaměří i na BMI pacienta a jeho mobilitu. Vyšetření doplní o laboratorní analýzu krve a moči.
„K potvrzení či upřesnění diagnózy může být využita také sonografie močového měchýře a ledvin z důvodu zhodnocení kapacity močového měchýře a množství moči, která zůstává v močovém měchýři po vymočení, popřípadě k vyloučení kamenů,“ dodává mluvčí pojišťovny.
O dalších speciálních vyšetřeních rozhoduje lékař individuálně. Obvykle jde o urodynamické vyšetření, stress test, kalibraci močové trubice, cystoskopické vyšetření či uroflowmetrii. To je vyšetření proudu moče.
Po základním vyšetření specialista rozhodne o vhodné léčbě. V praxi volí mezi konzervativní, farmakologickou a operativní léčebnou terapií.
„Z veřejného zdravotního pojištění jsou hrazena veškerá vyšetření indikovaná ošetřujícím lékařem,“ dodává Plívová.
Ze zdravotního pojištění hrazená vyšetření a odběry musí pacient podstoupit ve smluvních zdravotnických zařízeních své pojišťovny. Tedy u poskytovatele zdravotních služeb, který má smlouvu se zdravotní pojišťovnou pacienta.
Únik moči a možnosti léčby
Mírnější formy inkontinence se léčí nejprve konzervativně. Pacient změní životosprávu, zhubne, důsledněji sleduje příjem tekutin a přestane s kouřením. I to totiž přispívá k rozvoji úniku moči. K režimovým opatřením v léčbě inkontinence patří také omezení fyzické zátěže a léčba infekcí dolních močových cest.
K neméně důležitým součástím konzervativní léčby patří cvičení, především posilování svalů pánevního dna.
Další stupeň léčby inkontinence zahrnuje medikamentózní léčbu. Specialisté předepisují čípky, vaginální tablety nebo krémy. Ženám v menopauze doporučí hormonální substituční léčbu.
Pokud úniku moči nezabrání ani zmiňovaná konzervativní nebo farmakologická léčba či jejich kombinace, pak specialista zváží operativní zákrok.
„Z veřejného zdravotního pojištění je hrazena například operace tahuprostou páskou. Jedná se o miniinvazivní chirurgický výkon s nízkým rizikem komplikací a rychlou rekonvalescencí pacienta,“ říká mluvčí VZP ČR.
Pacientům se středně těžkou nebo těžkou močovou inkontinencí chirurgové operativně implantují umělý svěrač močové trubice.
–VRN–
