Situace se roky nemění. Česko zůstává v celkové proočkovanosti dospělých na chvostu vyspělých zemí. Nic na tom nemění fakt, že čím je člověk starší, tím více je náchylný k infekcím. Proočkovanost v Česku přesto neroste.
Podle odborníků příčiny současné situace spočívají ve slabé zdravotní gramotnosti. Určitou roli sehrává úhradová politika očkování zdravotních pojišťoven. Ne všechna očkování totiž hradí stejně, jako je hradí v jiných evropských zemích, případně to doporučují odborníci.
„Ve srovnání se západní Evropou jsme na tom v oblasti očkování stále podstatně hůře. […] Stále přetrvává nedostatečně vstřícný postoj zdravotních pojišťoven k hrazení odborníky doporučovaných očkování pro dospělé,“ říká předseda České vakcinologické společnosti ČLS JEP Roman Chlíbek.
Příkladem jmenuje nedostupné moderní vakcíny pro pacienty s hendikepem. Například vakcíny proti pneumokokovým onemocněním. Rezervy spatřuje rovněž ve vzdělávání zdravotníků, přístupu pojišťoven a větším zapojení lékařů specialistů do očkování. Problém podle jeho slov leží i v samotném přístupu veřejnosti.
„Vakcinační gramotnost je nízká, pro dospělá očkování dokonce ještě nižší než pro dětská očkování,“ dodává.
Dlouhodobě nízká proočkovanost oproti ostatním evropským státům je v Česku u chřipky a klíšťové encefalitidy. Například proočkovanost proti chřipce u dospělé populace [+18] dlouhodobě činí sedm až osm procent. U rizikových seniorních obyvatel [+65] nedosahuje ani 25 procent.
Kde proočkovanost roste? Až na výjimky nikde
Podle ředitele Ústavu zdravotnických informací a statistiky [ÚZIS] Ladislava Duška dobrou zprávou naopak je, že pandemie covidu v uplynulých letech u nás nepřinesla výraznější propady v proočkovanosti. Počet některých očkování naopak narostl. Což ale platí především pro děti a mládež, kdy vzrostl počet dívek a chlapců očkovaných proti HPV infekcím. Tím však dobré zprávy končí.
„V praxi to bohužel znamená, že proočkovanost u některých očkování nijak neroste a zůstává v mezinárodním srovnání velmi nízká,“ konstatuje Ladislav Dušek.
Upozorňuje i na další problémy. Pokud proočkovanost proti HPV viru, který je jednou z nejčastějších sexuálně přenosných infekcí a zároveň jednou z možných příčin vzniku karcinomu děložního hrdla a rizikovým faktorem dalších druhů rakoviny a onemocnění, v poslední době roste, neznačí to, že je rekordní. Naopak. Zatímco v roce 2012 byla na 75,6 procenta, v roce 2016 klesla na 63,1 procenta a v roce 2021 vzrostla na 69,2 procenta.
Na druhé straně je pozitivní, že očkování proti HPV infekcím stoupá od roku 2017 u 13letých chlapců. Zatímco v roce 2017 u nich proočkovanost byla 15,8 procenta, předloni dosáhla 42,5 procenta.
Očkování proti chřipce a klíšťové encefalitidě
Snad nejlépe současný stav proočkovanosti dokládá přístup české populace k vakcínám proti chřipce. Podle dat ÚZIS se proočkovanost dospělých v letech 2021 až 2022 pohybovala na úrovni 7,4 procenta. U lidí nad 40 let činila 10,5 procenta, u seniorů nad 65 let 24,2 procenta. U seniorů starších 75 dosáhla 30,5 procenta. V západních zemích se proočkovanost proti chřipce obecně pohybuje u všech věkových kategoriích i v řádu vyšších desítek procent. Například v Británii se proti chřipce v letech 2021 až 2022 naočkovalo 82,3 procenta lidí. Obdobně vysoká čísla hlásí Spojené státy.
Dlouholetým problémem je i slabá proočkovanost proti klíšťové encefalitidě. Počty Čechů, kteří se jí každý rok nakazí, neklesají. To za situace, kdy se infikovaná klíšťata vyskytují na celém území. Obdobná situace panuje v sousedním Rakousku. Tam se ale podařilo díky očkování snížit počty nemocných ze stovek na desítky. V Česku se klíšťovou encefalitidou ročně nakazí stovky lidí, následky prodělané infekce bývají často trvalé.
Zdaleka ale nejde jen o očkování proti chřipce a klíšťové encefalitidě. K doporučeným očkováním pro dospělé dále patří: tetanus / žloutenka typu A a B / záškrt / černý kašel / plané neštovice / spalničky / zarděnky / příušnice / pásový opar / meningitida / lidský papilomavirus / pneumokoková onemocnění / invazivní hemofilová onemocnění typu B.
Důvody nízké proočkovanosti
Podle Romana Chlíbka je důvodů, proč nejsou v Česku dospělí řádně a dostatečně očkovaní, více.
„Máme tu nízký a nesrovnatelný rozsah úhrad očkování dospělých versus očkování dětí. […] Problém je i absence průkazu pro dospělé. Stále se to u nás nepodařilo. Stále u nás panuje nerovný přístup k úhradě očkování a léčiv,“ shrnuje část z nich Chlíbek.
Podle něj je problém i to, že mnohé moderní vakcíny se do Česka dostávají pozdě. Farmaceutické firmy kvůli nízkým úhradám totiž tyto vakcíny raději dodají do zemí, kde, jak říká, jim lépe zaplatí. Za příklad dává vakcínu proti pásovému oparu. Látka se do Česka dostala až po pěti letech, kdy už byla běžně dostupná v západních státech. Potíž je podle něj i v tom, že za mnohé vakcíny si lidé doplácejí. Anebo to, že se v Česku neklade důraz na pravidelná přeočkování.
„A samozřejmě problém je, že veřejnost podceňuje primární prevenci. A neuvědomuje si, že prevence je bezpečnější a levnější, než je onemocnění a následná léčba drahými léky,“ dodává Chlíbek.
Na nízkou proočkovanost české populace upozorňují i zástupci farmaceutického průmyslu. Výkonný ředitel Asociace inovativního farmaceutického průmyslu [AIFP] David Kolář upozorňuje, že do zlepšení stavu, Česko tlačí i Evropská unie.
„Rada EU vyzvala členské státy EU, aby posílily spolupráci v boji proti nemocem, kterým lze předcházet očkováním,“ uzavírá David Kolář.
