Oprava porouchané DNA pomocí genové terapie je na vzestupu. Skýtá naději pro miliony pacientů s nevyléčitelnými nemocemi. Genová terapie ale má svá úskalí. Je drahá, ne všem dostupná a hrozí její zneužití v reprodukční medicíně.
Na závažné lékařské a etické otázky vyvěrající z pokročilé genové terapie, která se v klinické medicíně zřejmě rozvine v následujících pěti letech, upozorňují odborníci z oblasti ochrany veřejného zdraví a bioetiky. Ale třeba i filozofové. Podle nich se musí před širší dostupností léčby, kdy se upravuje nebo opravuje geneticky narušený kód, určit jasná pravidla hry. A to tak, aby byla genová terapie pro pacienty a společnost skutečně přínosem.
Tématu se v článku Forthcoming genetic therapies raise serious ethical questions, experts warn blíže věnuje britský deník The Guardian. Podle odborníků v článku citovaných je jedním z největších rizik nástrojů pro úpravu genů to, že lidé, kteří by z léčby měli největší prospěch, se k ní ale nedostanou. Náklady na genové terapie budou totiž pro velkou část světové populace neúměrně vysoké. To by mohlo „vážně ohrozit“ současný stav, kdy se všichni lidé rodili „rovní“.
Genová terapie je drahá, a tudíž ne vždy dostupná
Bioetička Françoise Baylisová tvrdí, že léky založené až na převratných nástrojích pro genetické úpravy začnou do konce desetiletí měnit léčbu poruch krve, onemocnění postihujících srdce, oči a svaly. A možná se jimi budou úspěšně léčit dokonce neurodegenerativní nemoci. Kvůli vysoké ceně takových terapií ale budou pro většinu pacientů nedostupné, dodává Baylisová.
Odborníci, mezi nimiž jsou genetici, výzkumníci z oblasti veřejného zdraví, bioetici a filozofové, očekávají, že vlna genových terapií zasáhne kliniky zhruba v následujících pěti letech. Genová léčba zvládne opravovat mutace v genech, které stojí za rozvojem onemocnění v tkáních a orgánech pacientů.
A genové terapie se budou stávat stále sofistikovanější. Vědci totiž přijdou na to, jak provádět více úprav najednou. I jak dosáhnout obtížných oblastí, jako jsou části mozku postižené neurodegenerativním onemocněním. O tom, že vývoj a uvádění genových terapií do praxe nabírá na rychlosti svědčí i skutečnost, že lékoví regulátoři ve Spojených státech, Británii a Evropě by mohli ještě letos schválit první genovou terapii na léčbu srpkovité anémie. Tedy geneticky podmíněné poruchy srážlivosti krve.
Genová terapie a určení hranice, kdy léčí a kdy už nikoli
Nutno dodat, že stejná technologie současně ale otevírá cestu k terapiím, které by vedly ke zlepšení zdravých lidí. Například k tomu, aby byli rychlejší, chytřejší, silnější nebo odolnější vůči nemocem. Byť jak upozorňují vědci, genetické vylepšování je o něco složitější než oprava jednotlivých narušených genů. Profesorka Mayana Zatzová z univerzity v brazilském Sao Paulu a zakladatelka Brazilské asociace pro svalovou dystrofii uvedla, že je „absolutně proti úpravám genů za účelem vylepšení“.
„Vždy se ale najdou lidé, kteří budou ochotni za to na soukromých klinikách zaplatit. A bude těžké to zastavit,“ dodala.
Někteří experti věří, že úprava genů by mohla být v příštích deseti až 20 letech dost bezpečná na to, aby ji bylo možné vyzkoušet na lidských embryích. Podle genového terapeuta Luigiho Naldiniho by to ale „technicky“ mohlo jít už do pěti let.
Cílem takových postupů by bylo zabránit zničujícím dědičným chorobám, včetně těch, které jsou smrtelné v prvních pěti letech života. Genetici však zdůrazňují, že téměř vždy existuje alternativa, jako je genetický screening embryí z umělého oplodnění, adopce či dárcovství vajíček a spermií. Jedním z důvodů pro obezřetnost podle něj je, že zásahy do takzvané zárodečné linie mění DNA ve spermiích nebo vajíčkách dospělého jedince. Což znamená, že veškeré úpravy – včetně chyb – se přenášejí na budoucí generace. Alternativa, na které se pracuje, je úprava plodů v děloze.
Genová terapie v reprodukční medicíně
V současné době je úprava genů za miliony dolarů neúměrně drahá. Pokud však náklady v příštích desetiletích výrazně klesnou, existuje vážné riziko, že reprodukční kliniky začnou nabízet tyto služby bez ohledu na to, zda se prokáže jejich přínos.
Bioetička z Wisconsinské univerzity Alta Charová se ale domnívá, že navzdory pokroku zůstane většina lidí u toho, že budou mít děti postaru.
„Největší riziko, které v tuto chvíli vidím, je, že diskuze kolem úpravy zárodečné linie bude nadále prezentovat tyto dystopické vize jako reálné,“ řekla.
Dodává, že umělé oplodnění je nepříjemné, nepohodlné a velmi drahé.
„Nemyslím si, že by se lidé vzdávali početí příjemnějším způsobem, tedy pohlavním stykem, pokud to není skutečně nutné,“ uzavřela.
–ČTK/RED–
