Nadváhou a obezitou v Česku trpí 66 procent dospělé populace. A růst počtu lidí s nadváhou a obezitou v Česku zdaleka nekončí, jak říká vedoucí lékař XXL centra III. interní kliniky Všeobecné fakultní nemocnice a 1. LF UK prof. Martin Matoulek.
Zatímco ještě před několika lety se Martin Matoulek ve své praxi setkával s obézními pacienty s hmotností 150 až 180 kilogramů spíše výjimečně, dnes se běžně setkává s lidmi o hmotnosti 200 a více kilogramů.
„Za více než dvacet let, kdy se věnuji obezitologii, jsme se v české populaci posunuli o jednu až dvě hmotnostní kategorie výš. Dříve jsme za váhový extrém považovali sto padesát až sto osmdesát kilo. Dnes za námi každý týden přijde pacient s dvě stě a více kily,“ říká k rozvoji obezity v Česku Martin Matoulek.
O extrémní obezitu podle něj jde při hodnotě Body Mass Indexu [BMI] nad 40. Nyní ji v Česku překračuje přes 150 tisíc lidí. Obézních je tak v Česku třicet procent dospělých.
„Populace žije v blahobytu, dostupnost energické stravy je neuvěřitelná, extrémní,“ vysvětluje příčiny nárůstu počtu obézních a lidí s nadváhou.
Problém je i v nedostatku pohybu a špatných dietách
Češi se podle Matoulka málo hýbají a převládají sedavá zaměstnání. Chybí i návyky ke sportovním aktivitám. Což začíná už u dětí. Pohybové aktivity zdaleka nejsou běžnou součástí života Čechů. Významnou roli v nabírání tělesné hmotnosti podle profesora Matoulka sehrává i genetická výbava. Limity, kam až může v nabírání tělesné hmotnosti dojít, nejsou u každého stejné. Nezdravý životní styl rodičů se ale promítá i do vývoje jejich dětí. A to již i dětí v předškolním věku.
Situaci neprospěla ani pandemie covidu. Zatímco mezi lety 2013 až 2015 lékaři pozorovali mírný pokles počtu obézních pacientů, pozitivní trend spolu s protipandemickými opatřeními vzal za své. Nejenže došlo k omezení fyzického pohybu, ale lidé doma spotřebovávali nejen více potravin, ale i alkoholu. Na data Českého statistického úřadu [ČSÚ], která hovoří o opaku, se podle profesora Matoulka nelze spolehnout. Zkresluje je uzavření hranic a méně turistů, kteří u nás tradičně „hodně pijí“.
Na rostoucí počet obézních a lidí s nadváhou upozorňují i nutriční terapeuti. Ti zároveň varují před nabídkou zázračných redukčních diet.
„Takové diety mají jeden společný charakter. A to je omezení energetického příjmu,“ říká nutriční terapeutka kliniky Alžběta Staňová.
Oproti tomu vyškolení nutriční odborníci se podle ní snaží najít takový redukční režim, který je pro pacienta udržitelný na dlouhou dobu. S jehož pomocí se vydrží stravovat po dobu pěti nebo deseti let, ideálně do konce života.
„V jídelníčku musí být i potraviny, které mají pacienti rádi, aby měli z jídla i radost,“ tvrdí Staňová s tím, že pacienty učí racionálnímu stravování tak, aby pochopili, co, kdy a proč jíst.
Naprosto přitom odmítá stanovení energetické potřeby podle krevních testů. Jak se v posledních letech často v médiích proklamuje.
„Chceme, aby pacienti jedli všechno,“ zdůrazňuje.
Podle ní není řešením jídla zakazovat. Naopak v jídelníčku musí oblíbená jídla zůstat, byť v menším množství.
„Pacientům říkám, že na svou současnou hmotnost se nedostali za dva měsíce. A proto ji ani nemohou za dva měsíce zhubnout,“ dodala.
S nadváhou a obezitou pomáhá bariatrie. Má svá omezení
Obézním pacientům nabízí tuzemský systém zdravotnictví i účinnou léčbu pomocí bariatrických operací, kterých je více druhů. Lékaři z nich vybírají tu pro pacienta nejvhodnější. Tedy s ohledem na jeho BMI, věk, celkový zdravotní stav. Svou roli přitom sehrává i přístup samotného pacienta k redukci vlastní hmotnosti. Podle profesora Matoulka dokážou bariatrické výkony snížit nadbytečnou tělesnou hmotnost až o 75 procent.
„Bez bariatrické operace pacient s BMI nad 40 nemá příliš mnoho šanci na dlouhodobé zhubnutí,“ vysvětluje.
Bariatrie pacientům přináší i další benefity. Zlepšuje a kompenzuje cukrovku a snižuje riziko kardiovaskulárních nemocí. Pacienti s obezitou totiž obvykle trpí právě cukrovkou 2. typu, vysokým krevním tlakem, vysokými hladinami tuků v krvi.
Anglie schválila injekce na hubnutí Wegovy. V USA už je znají
„Jednodušší restrikční výkony preferujeme většinou u mladších pacientů s nižším stupněm obezity a bez přidružených závažných chorob,“ říká Robert Hvižď z I. chirurgické kliniky VFN a 1. LF UK.
Oproti tomu starší pacienty s metabolickým syndromem a dalšími závažnými onemocněními lékaři podle něj doporučí k náročnějším kombinovaným výkonům. Jednoznačnou indikací k bariatrickému výkonu je podle Hviždě třetí stupeň obezity, tedy BMI nad hodnotu 40. Zákroky ale podstupují i pacienti s druhým a nižším stupněm obezity se závažnými přidruženými chorobami. Například s těžkou formou cukrovky.
„Významnou skupinu pacientů indikovaných k bariatrickému výkonu tvoří i pacienti před plánovanou transplantací orgánů,“ říká Hvižď.
Zároveň ale dodává, že před bariatrickým výkonem je důležitý i samotný pacient. I od něj se očekává spolupráce na redukci jeho hmotnosti. S přípravou se obvykle začíná minimálně tři měsíce před operací. Pacient musí před výkonem zhubnout alespoň deset i více kilogramů. To proto, aby mohli chirurgové operaci vůbec provést.
„Čím více zhubne před operací, tím je menší operační riziko a lepší dlouhodobý výsledek,“ uzavírá Robert Hvižď.
Veronika Táchová
