Za biologickou léčbou zřejmě nebudou muset onkopacienti dojíždět do velkých měst. Odborné společnosti s plátci zdravotní péče jednají o uvolnění často užívaných biologických léků, aby je podávaly i ambulance v regionech.
Už letos by s podáváním některých biologických terapeutik onkologickým pacientům rádi začali zdravotníci v regionálním onkologickém centru Nemocnice Kyjov. Šlo by o infuzí opakovaně podávaná léčiva. Pacienti už by tak nedojížděli do desítky kilometrů vzdáleného brněnského Masarykova onkologického ústavu [MOÚ].
„Probíhají jednání mezi výborem České onkologické společnosti a plátci zdravotní péče, bude se to týkat celorepublikově všech pracovišť. Proto v tuto chvíli nevíme, kdy se tak stane, jedná se o uvolnění nejčastěji používaných biologických léčiv,“ přiblížila situaci mluvčí kyjovské nemocnice Veronika Hollerová.
V nemocnici by tak ještě letos lékaři ambulantního onkologického centra podávali například terapeutika na léčbu karcinomu prsu nebo kolorekta, tedy nádorového onemocnění tlustého střeva a konečníku. Kyjovská nemocnice je příspěvkovou organizací Jihomoravského kraje.
Onkopacienti v kyjovské ambulanci
Kyjovské onkologické centrum je s MOÚ v kontaktu, lékaři obou zařízení spolupracují několik let. Z čehož těží hlavně pacienti z oblasti Kyjova a Hodonína. Ročně zdravotníci v kyjovské onkologické ambulanci ošetří téměř šest a půl tisíce pacientů.
„Onkologie funguje v Kyjově dlouhodobě. Ve spolupráci s Masarykovým onkologickým ústavem nastal výrazný rozvoj poslední čtyři roky. Snažíme se zde řešit všechny velké diagnózy, například u onkologických nemocí prsu, plicního traktu a podobně, říká mluvčí nemocnice.
Do specializovaných onkocenter odesílají lékaři pacienty většinou se vzácnými nádory, jako jsou například nádory mozku. V Kyjově pracuje jeden lékař se specializací v onkologii. Další čtyři lékaři, kteří v nemocnici působí, přicházejí ze zmíněného Masarykova onkologického ústavu. Celkem se tak na ambulanci střídá pět lékařů, obvykle na směně slouží jeden nebo dva z nich.
Onkocentra v regionech pacientům uleví
Regionální dostupnost ambulantních onkologických center přináší výhody hlavně pro pacienta. Doprava do vzdálených velkých měst je pro mnohé z nich finančně, časově a často i fyzicky náročná. Regionální onkocentra částečně uleví i samotnému státu při řešení dlouhodobého sporu, jestli je doprava za zdravotní péčí sociální potřeba nebo léčebný postup. A kdo má dopravu pacientů do zdravotnického zařízení vlastně hradit. Jestli zdravotní pojišťovny, nebo resort Ministerstva práce a sociálních věcí ČR [MPSV].
Jde o ukázkový příklad střetu zdravotní a sociální služby, v nichž ale nemá současný systém zcela jasno. MPSV a Ministerstvo zdravotnictví ČR [MZ ČR] v Česku na rozdíl od jiných evropských zemí fungují striktně odděleně. Úhrady některých zdravotních a sociálních služeb, které se v praxi ale setkávají a prolínají [paliativa, centra duševního zdraví, aj.], nemají jasnu legislativní oporu.
Situaci ohledně dopravy za onkologickou léčbou nedávno zmapovala v dotazníkovém šetření pacientská organizace Amelie. Výsledky krátké empirické sondy mezi tři sta pacienty sice nejsou reprezentativní, nicméně dobře ukazují realitu dopravy za léčbou minimálně u části nemocných.
„Téma dopravy na onkologickou léčbu se v potřebách pacientů objevuje čím dál častěji. Ať už jde o jeho časovou, nebo finanční náročnost, složitou a nejistou dostupnost finanční podpory v nákladech na dopravu nebo nemožnost parkování. Je třeba připojit i sociální hledisko,“ okomentovala výsledky sociální pracovnice Amelie Šárka Slavíková.
Služby na sociálně zdravotním pomezí
Podle ní někteří onkologicky nemocní nemají dostatek financí na osobní dopravu za léčbou. A špatná dostupnost Komplexního onkologického [KOC] nebo hemato – onkologického centra z některých míst země může způsobovat, že lidé rezignují na léčebný režim. Případně odmítnou léčbu. A to přesto, že by se jinak aktivně léčili.
„Doprava vybraných sociálně slabých nebo jinak handicapovaných osob by se měla stát předmětem diskuse na sociálně zdravotním pomezí. A ne horkým bramborem, který si bude přehazovat ministerstvo zdravotnictví a ministerstvo práce a sociálních věcí,“ říká Šárka Slavíková.
Podle ředitelky Amelie Michaely Čadkové Svejkovské z výsledků šetření jasně vyplývá, že doprava do zdravotnického zařízení za léčbou je pro mnoho nemocných i blízkých problém.
„I mnoho lékařů na onkologických odděleních přiznává, že otázka dopravy komplikuje léčbu. Že ji nedokáží ze své pozice řešit. Náklady na dopravu do zařízení spadají totiž do určité míry na zdravotně sociální pomezí,“ říká Čadková Svejkovská s tím, že řešení obtíží si tak žádá spolupráci více aktérů.
–VRN/ČTK–
