Opilců na záchytkách přibývá. Nárůsty nezastavila ani pandemie covidu. Na jihlavské protialkoholní stanici loni každou noc pobyli v průměru čtyři lidé, v součtu jich tam loni přenocovalo 1 437. Jen třetina jich ale zaplatí.
V roce 2022 skončilo na protialkoholní záchytné stanici v Jihlavě vůbec nejvíc lidí za dobu jejího fungování. O rok dříve, v roce 2021 v ní přenocovalo 1 277 osob a v roce 2020 na jihlavské záchytce skončilo celkem 1 198 lidí.
„Poslední měsíce přibývalo agresivních opilců a také vzrůstají počty zachycených žen. Loňskou rekordmankou je paní, která u nás strávila 34 nocí,“ říká vedoucí Protialkoholní záchytné stanice Lukáš Černý.
Jihlavská záchytka fungující při tamní nemocnici pokrývá spádovost pro celý Kraj Vysočina, jenž je i zřizovatelem zařízení. Funguje v ní devět pokojů s kapacitou jedenáct lůžek.
Mezi zachycenými podle Lukáše Černého převažují muži. Těch končí v oplechovaných kójích pod dozorem 85 procent. Podle Černého je i problém s tím, že za pobyt na záchytce zaplatí nanejvýš třetina z ubytovaných. Noc strávená na jihlavské záchytce nyní vyjde na čtyři tisíce korun, peníze jí ale odešle 38 procent ze zachycených.
Další ne příliš povzbudivou zprávu je, že i když skupina těch „starých známých firem“, jak říká vedoucí záchytky, pomalu vymírá, tak je bohužel ale nahrazuje mladší generace problémových uživatelů alkoholu a jiných toxických látek.
„Zhruba polovinu těch, kteří u nás končí, víme, že ještě v budoucnu uvidíme,“ dodává Černý.
Napilno mají i další záchytné stanice
Obdobné statistiky vykazují další protialkoholní záchytné stanice, kterých je v Česku celkem devatenáct. Například záchytkou v Plzni ročně projde v průměru 1 500 i více osob. Podle mluvčí Plzeňského kraje Aleny Marešové zařízení za pobyt vybírá poplatek 4 500 korun. Za roční provoz záchytky kraj zaplatí přibližně deset milionů korun. O něco méně zaplatí lidé za noc strávenou na záchytce v severočeské teplické nemocnici, která ve městě funguje od roku 2019. Podle dostupných údajů činil poplatek v roce 2020 tři tisíce korun. Za první rok provozu v ní noc strávilo 822 osob, 618 mužů a 151 žen, někteří opakovaně.
Protialkoholní a protitoxikomanické záchytné stanice poskytují péči lidem pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky, kteří nekontrolují své chování, čímž ohrožují sebe nebo jiné osoby. Dále i veřejný pořádek nebo majetek. Anebo jsou ve stavu, kdy vzbuzují veřejné pohoršení. O přijetí a propuštění pacienta na záchytné stanici [ZS] rozhoduje lékař.
Vůbec první záchytnou stanici u nás zřídil psychiatr a odborník na léčbu alkoholismu a jiných závislostí Jaroslav Skála 15. května 1951 v Praze u Apolináře. Jejím prvním klientem měl být už tři dny po jejím otevření ruský námořní inženýr.
Návrh na změnu úhrad na záchytkách neprošel
Aktuální zprávou týkající se povinnosti úhrady za pobyt na záchytné stanici je rozhodnutí Ústavního soudu z minulého týdne. V něm soudci zamítli návrh mělnického okresního soudu na legislativní úpravy tak, aby za pobyt někteří lidé neplatili a služby spadaly do úhrad z veřejného zdravotního pojištění. Stejně tak zůstává stanovení úhrady za pobyt na záchytné stanici plně v kompetenci jednotlivých zdravotnických zařízeních. Tedy provozovatelích záchytných stanic, jimiž jsou kraje.
Poplatek za noc strávenou na záchytné stanici tak zůstává nadále nezastropovaný stejně jako to, že za pobyt na ní platí podle stanoveného ceníku daného zařízení zachycená osoba.
Podle ústavních soudců je potřeba zákon vykládat tak, že intoxikovaní lidé hradí ubytovací, stravovací, hygienické nebo dopravní náklady spojené s pobytem na záchytné stanici, které nespadají pod bezplatnou zdravotní péči. Naopak vstupní lékařské vyšetření nebo zdravotní pomůcky jsou podle rozhodnutí Ústavního soudu hrazeny z veřejného zdravotního pojištění. Povinnost úhrady nákladů, jak ji nyní popisuje zákon, tedy podle ÚS není v rozporu s ústavním pořádkem. A není proto zapotřebí ji rušit.
–VRN–
