Současná právní úprava plateb za pobyt na záchytné stanici zůstává nezměněna. Ústavní soud [ÚS] nevyhověl návrhu Okresního soudu v Mělníku na zrušení některých úhrad v zákoně o specifických zdravotních službách.
Náklady za pobyt na protialkoholní a protitoxikomanické záchytné stanici budou nadále hradit lidé, kteří v nich pobydou a současně se u nich prokáže intoxikace. Rozhodl o tom v úterý [3.1.2023] Ústavní soud.
„Plénum Ústavního soudu nevyhovělo návrhu na zrušení ustanovení zákona o specifických zdravotních službách. Plénum Ústavního soudu zamítlo návrh Okresního soudu v Mělníku na zrušení § 89e odst. 1 věty první zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, návrh na zrušení věty druhé téhož ustanovení pak odmítlo,“ informuje ve zprávě Ústavní soud.
Zamítl tak návrh mělnického okresního soudu na legislativní úpravy tak, aby za pobyt někteří lidé neplatili a služby spadaly do úhrad z veřejného zdravotního pojištění. Stejně tak zůstává stanovení úhrady za pobyt na záchytné stanici plně v kompetenci jednotlivých zdravotnických zařízeních. Tedy provozovatelích záchytných stanic, jimiž jsou u nás kraje.
Poplatek za noc strávenou na záchytné stanici tak zůstává nezastropovaný. Zákon nerozlišuje, zda člověk pod vlivem návykové látky ohrožoval jen sám sebe, nebo i okolí. Mělnický okresní soud ve svém návrhu zdůraznil, že lidé mají na základě veřejného zdravotního pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči. Přičemž i záchytka je, jak uvádí, zdravotní službou poskytovanou pojištěnci, který pod vlivem alkoholu či jiné návykové látky nekontroluje vlastní chování a ohrožuje sebe, někoho jiného, cizí majetek a veřejný pořádek.
Úhrada za pobyt na záchytce je podle ÚS v pořádku
Podle ústavních soudců ale je potřeba zákon vykládat tak, že intoxikovaní lidé hradí ubytovací, stravovací, hygienické nebo i dopravní náklady spojené s pobytem na záchytné stanici, které nespadají pod bezplatnou zdravotní péči. Naopak vstupní lékařské vyšetření nebo zdravotní pomůcky jsou podle rozhodnutí Ústavního soudu hrazeny z veřejného zdravotního pojištění. Povinnost úhrady nákladů, jak ji nyní popisuje zákon, tedy podle ÚS není v rozporu s ústavním pořádkem. A není proto zapotřebí ji rušit.
Skutečnost, že se pacient pod vlivem omamné látky musí podílet na nákladech pobytu na záchytce, může mít podle ústavních soudců i jistý preventivní účinek.
„Nepochybně jsou [náklady] pro tyto osoby jakýmsi varováním, že stav intoxikace, který si přivodily a který byl takové intenzity, že s jejími následky spojuje zákon nutnost umístění osoby v záchytné stanici, bude mít pro ně negativní důsledek spočívající mimo jiné v úhradě takto vzniklých nákladů,“ stojí v soudním nálezu.
Mělnický okresní soud ve svém návrhu argumentoval, že lidé ohrožující jen sami sebe, například ležící v chladném počasí v těžké opilosti na ulici, by za pobyt na záchytce platit neměli. Byť si intoxikaci alkoholem přivodili sami. Právo na bezplatnou zdravotní péči totiž mají i další lidé, kteří si poškození zdraví do jisté míry sami způsobili. Třeba ti, kteří se neúspěšně pokusili o sebevraždu. Případně pacienti s nemocemi z obezity nebo silní kuřáci s rakovinou plic.
„V praxi lze někdy dost obtížně oddělit agresivní chování od toho pasivního,“ reagoval ústavní soudce Jiří Zemánek.
Záchytka není solidární služba hrazená z pojištění
Podle údajů, které shromáždil mělnický soud, se poplatek za záchytku v různých městech pohybuje od 700 do 4 500 korun za noc. Konkrétní výši si stanovují jednotlivá zdravotnická zařízení. S tvrzením mělnického okresního soudu o neexistenci cenové regulace za pobyt na záchytné stanici vyjádřil již dříve nesouhlas náměstek na Ministerstvu zdravotnictví ČR [MZ ČR] Radek Policar na jednání sněmovního Výboru pro zdravotnictví. Uvedl, že veškeré zdravotnické služby, včetně těch na záchytných stanicích, u nás cenové regulaci podléhají.
„Poskytovatel nemůže chtít po příjemci služby více než kalkulaci, kterou si učiní z nákladů a přiměřeného zisku,“ vysvětlil.
Navíc podle něj ceny za pobyt a služby na záchytných stanicích podléhají kontrole ze strany finančních úřadů v oblasti cenové evidence a cenové regulace. Byť i on uznal, že v praxi se částky liší. Pak je to podle jeho názoru ale tím, že někdo chce méně, než by mohl mít. Pokud pak některé ze zařízení porušuje ustanovení, je namístě kontrola z finančního úřadu, dodal.
„Za nás tady jsou nastavena pravidla,“ vyslovil se loni v lednu Radek Policar.
Služby záchytných stanic nejsou podle MZ ČR předmětem solidárního zdravotního pojištění a lidé si za ně mají platit. Úřad tak vládě předložil návrh, na jehož základě kabinet Ústavnímu soudu navrhl nevyhovět žádosti na zrušení zmiňované části zákona.
Pokud se některé soudy – podobně jako ten mělnický – zabývají konkrétními spory o úhradu za záchytku, mohou částku v odůvodněných případech snížit, plyne z nálezu. Zasáhnout mohou například v situaci, kdy stanice naúčtují náklady neoprávněně či je neprokážou. Soudy rovněž mohou posoudit nárok z hlediska souladu s dobrými mravy.
–ČTK/VRN–
