Moderní léky dokáží snížit množství viru HIV v krvi pod zjistitelnou úroveň, a tím HIV pozitivní člověk přestane být pro okolí infekční. Přesto HIV+ lidé nadále narážejí na silnou stigmatizaci. Přehlížení a odmítnutí jsou často i od lékařů a zdravotníků.
Svědčí o tom i závěry průzkumu, který letos provedla agentura SC&C pro pacientskou organizaci Česká společnost AIDS pomoc. Oproti době před pěti lety, kdy proběhl stejný průzkum, sice narostl počet HIV+ lidí, kteří mají stálého praktického lékaře, zároveň ale narostl počet těch, kteří před svým praktikem HIV pozitivitu tají.
Zkušenosti dotázaných s přístupem praktických lékařů se podle průzkumu celkově zhoršily. Třetina respondentů má pocit, že jim praktický lékař neposkytuje stejně kvalitní zdravotní péči jako negativním pacientům. 17 procent respondentů praktičtí lékaři kvůli diagnóze odmítli přijmout za pacienty.
Dlouhodobým problémem lidí s HIV je najít stomatologa. Před pěti lety v průzkumu 43 procent dotázaných uvedlo, že jim zubař odmítl ošetření; letos to bylo již „jen“ 32 procent. Zubaři přitom patří mezi lékaři mezi ty, kdo lidi s HIV odmítají nejčastěji.
Problémy mají i ženy, které v 25 procentech případů kvůli pozitivitě nedostaly gynekologické vyšetření. V ostatních lékařských oborech se s odmítnutím vyšetření či negativní reakcí zdravotnického personálu setkala téměř polovina dotázaných [48 %].
Jak vypadá stigmatizace pacientů s HIV v praxi
Mnohdy se nejedná o žádné banální situace. V průzkumu se objevilo několik případů, kdy lékaři odmítli ošetření na úrazové pohotovosti a odkázali pacienta do jiného zdravotnického zařízení. Jeden z respondentů uvedl, že dlouho hledal stomatologii, kde by mu ošetřili zlomený zub – nakonec našel jedno pracoviště v jiném městě.
Místo dobré praxe [viz obr. vpravo] se v reálném životě objevují i absurdní příběhy. Například když dermatoložka odmítla preventivní prohlédnutí mateřských znamének, nebo když praktická lékařka není ochotna odebrat pacientovi krev a vždy ho odesílá na specializované HIV pracoviště. Takové chování je založeno na zastaralých informacích o nemoci a o tom, jak funguje současná moderní léčba.
Výsledkem situace ovšem je, že lidé s HIV stále častěji informaci o své diagnóze před lékařem zatajují. Přestože je takové jednání protizákonné, bezpečnost zdravotnického personálu neohrozí.
Pacient s nezjistitelnou virovou náloží lékaře nenakazí
Otevřené odmítnutí ošetření, vykrucování nebo objednávání až na konec ordinačních hodin jako posledního pacienta dne HIV+ lidé nechápou a nerozumí motivům lékařů. Vždyť již mnoho let platí vědeckými důkazy podložené pravidlo N = N. To značí, že nedetekovatelný rovná se nepřenosný. Člověk na antiretrovirové léčbě, který má alespoň půl roku množství viru v krvi pod zjistitelnou úrovní, nemůže nikoho nakazit. Nedetekovatelná virová nálož není zcela nulová, pohybuje se pod hodnotou 20–50kopií/ml.
Platnost pravidla N = N potvrdilo i mnoho vědeckých studií, například Protiklady se přitahují [Opposites Attract]. Do té se během pěti let zapojily gay páry s rozdílným HIV statusem z Austrálie, Thajska a Brazílie. V třinácti tisících případech nechráněného sexu mezi pozitivním mužem na léčbě a jeho negativním partnerem nedošlo ani jednou k přenosu viru.
Pravidlo N = N plně uznává agentura Organizace spojených národů pro boj s HIV [UNAIDS]. Lze se na něj spolehnout i v případě těhotenství. Semeno muže s nezjistitelnou virovou náloží nenakazí matku ani dítě. Stejně tak matka s nezjistitelnou virovou náloží nepřenese virus na plod.
Ti, kdo o své pozitivitě vědí, nejsou nebezpeční
Naprostá většina lidí v Česku, kteří se léčí, je neinfekční, protože mají množství viru v krvi pod zjistitelnou úrovní. Problematičtí jsou ti, kdo o své nákaze nevědí a mohou ji šířit dál. Těch je podle expertních odhadů v ČR zhruba sedm set. Panují domněnky, že se většinou jedná o heterosexuály, kteří nepatří do skupin ve vyšším riziku nákazy. A tak často dlouho je samotné ani lékaře nenapadne provést test na HIV. Z hlediska zdravotnického personálu je potenciálně pozitivní každý pacient. Ti, jejichž karta bývá označena červeným křížkem, jsou ale právě těmi, kdo již nepředstavují riziko. Proto odmítat nebo stigmatizovat HIV+ pacienty na léčbě je zcela nevhodné a především zbytečné.
Digitalizace v Česku zatím příliš nepostoupila, a tak pokud si lékař chce ověřit, že jeho HIV+ pacient skutečně dosahuje nezjistitelné virové nálože, může si říct o lékařskou zprávu z HIV centra o vyšetření. To následuje po pravidelných kontrolních odběrech. Každý pacient má právo si ji v HIV centru vyžádat. Do budoucnosti se Česká společnost AIDS pomoc z výše popsaných důvodů snaží o zrušení zákonné informační povinnosti lidí s HIV ve zdravotnictví. Tato povinnost totiž porušuje jejich ústavou garantované právo na informační sebeurčení každého občana.
Článek připravila sekce vzdělávání spolku Prague Pride
