Francie sklízí ovoce zavedení kvót studijních míst na lékařských fakultách v 70. letech minulého století. Zatímco pacientů přibývá, lékařů ubývá. Francouzské regiony lékařům nabízejí mimořádné příspěvky a obrací se i na třetí země.
Doslova o zdravotních pouštích, které se nyní šíří převážně francouzskými regiony, píše v článku „Too far, too old, too few: Europe is running out of doctors“ bruselský server Politico.
Ve Francii, která má více než 67 milionů obyvatel, dnes chybí praktický lékař téměř sedmi milionům lidem. A podle geografa a výzkumníka z Institutu pro výzkum a informace ekonomiky zdravotnictví Guillauma Chevillarda žije 30 procent Francouzů v oblastech se zhoršenou dostupností lékařské péče. O nich pak hovoří jako o zdravotních pouštích.
Ve Francii nyní odchází do důchodu více lékařů, než jich do praxe přichází. V letech 2012 až 2021 klesl počet praktiků o 5,6 procenta. A v příštím desetiletí se situace ještě zhorší. I když absolventů lékařských fakult v posledních letech přibývá a vláda nedávno uvolnila kvóty studijních míst, úbytek lékařů se jen tak brzy nezastaví.
Na jihu Francie nepomohlo ani nové středisko
Jedním z takto ohrožených regionů je i čtyřtisícové francouzské město Le Vigan na jihu země, které zajišťuje lékařskou péči ještě pro dalších pět tisíc obyvatel z okolních vesnic. I tamní lékaři stárnou a noví nepřicházejí. Město se snaží přilákat nové posily, které by nahradily dosluhující tři lékaře. Ale bez úspěchu.
Zájem lékařů mělo vzbudit i nové moderní zdravotní středisko. To se však nestalo. O lékařskou praxi ve městě neprojevil zájem za posledních pět let jediný lékař.
„Nepředstavoval jsem si, že o vesnickou praxi nebude vůbec žádný zájem,“ podivuje se devětapadesátiletý Antoine Brun d´Arre, jeden z místních praktiků.
A tak, navzdory vynaloženému úsilí, se i jihofrancouzské městečko, stejně jako mnoho jiných, zřejmě stane tím, co se nazývá zdravotní poušť. Le Vigan, které má zhruba čtyři tisíce obyvatel, leží v údolí na jižním konci pohoří Massif Central. Tamější situace dělá starosti i manželům Francisovi a Mireille Delabarrovým [85 a 79 let]. Jejich lékař v Le Viganu se totiž chystá do penze. Mireille je znepokojená, protože neví, kdo bude její příští doktor. Nicméně ale dobře ví, co je špatně. Zmiňuje desetiletí uplatňovanou politiku zvanou „numerus clausus“, která omezovala počet studentů medicíny.
„Politiku numerus clausus [limitovaný počet, pozn. red.] začala Francie uplatňovat v roce 1971. Tehdy stanovila maximální limity studentů, kteří mohou studovat medicínu. Takto omezené počty budoucích lékařů se zdálo jako dobré řešení,“ vysvětluje Chevillard.
Dle jeho slov státu a národnímu zdravotnímu systému tato politika snížila výdaje na zdravotnictví. Lékaři si nekonkurovali a více si vydělali.
„Dopady jsou však podle něj dramatické,“ dodává.
Zatímco v roce 1972 na francouzských lékařských fakultách existovalo téměř 8 600 studijních míst, do roku 1993 jejich počet klesl na 3 500 míst. Od té doby se regulace studijních míst rozvolňuje a v roce 2020 padlo omezení úplně. Změna ale nepřijde ze dne na den ani z roku na rok.
Le Vigan tak rozhodně není jediným městem, které se snaží přilákat doktory. Ještě loni bylo ve Francii stále méně doktorů na jednoho obyvatele než v roce 2012. Ostatně obdobně je tomu i jinde v Evropě. Lékaři stárnou a jejich péči vyžaduje v souvislosti se stárnutím populace stále více lidí. A ani doktoři neumí odolávat zubu času. Více než 44 procent všech lékařů ve Francii je starší než 55 let. V celé Evropské unii se to podle údajů z roku 2020 týká třetiny všech doktorů.
Nedostatek lékařů ve Francii je dokonce tak katastrofální, že prezident Emmanuel Macron přednesl minulý měsíc návrh, jak udržet penzionované doktory v praxi. Už nyní však asi deset procent doktorů ve službě jsou důchodci.
Evropa stárne, generační obměna lékařů vázne
Nedostatek zdravotnického personálu se neomezuje jen na doktory, a nejen na Francii. Před více než dvěma lety, v době pandemie, která decimovala personál nemocnic, se ředitelé nemocnic snažili nahrazovat zdravotní personál, jak se dalo. Problém ale je, že v celé Evropě nyní chybí asi dva miliony zdravotníků.
V Řecku už se kvůli jejich nedostatku zhoršila dostupnost urgentní péče. Anglii schází desítky tisíc zdravotních sester. Sestry jsou na prvním místě seznamu nedostatkových profesí i ve Finsku. Portugalské porodnice postrádají lékaře a jen stěží udržují stávající provozy.
„Nedostatek doktorů je vážný problém všech našich členů,“ říká Sarada Dasová, generální sekretářka Výboru evropských lékařů, organizace, která reprezentuje evropské lékaře.
Zároveň pokládá otázku, zda už se má skutečně za to, že studium medicíny a vyhlídka na doživotní profesi lékaře už nepřitahuje tolik jako kdysi. Poukazuje na mnohé nedobré příklady z praxe, které odrazují mladé lidi od studia medicíny. Včetně násilí na zdravotnících a syndromu vyhoření. Takové realita podle ní nejenže ohrožuje odhodlání mladých doktorů u profese vydržet, ale mnoho z nich z oboru i odchází nebo o tom uvažuje.
„To je velké nebezpečí pro udržení budoucího zdravotního systému,“ tvrdí.
A stejně to vidí i Alvaro Cerame, psychiatr a předseda Evropské asociace mladých lékařů [EJD]: „Pokud nebudeme správně reagovat, doktorů dále ubude.“
Podle lékařů Evropa přitom mohla personální krizi ve zdravotnictví včas předejít. Nedostatek lékařů se očekával a pandemie ho jen zdůraznila. Evropa dlouho spoléhala na zdravotníky ze třetích zemí, kteří měli problém vyřešit.
Evropě se vymstila liknavost, nyní se řeší více válka
„Upřímně, máme velký problém a potřebujeme zvýšit počet zdravotníků. Potíž je ale v tom, že jsou ještě větší problémy – cena plynu a válka na Ukrajině,“ říká Martin McKee, profesor na London School of Hygiene & Tropical Medicine.
Nyní podle něj chybí lékaři ve Francii v absolutních číslech a problém je i v jejich geografickém rozmístění. Zatímco ani ve městech není situace ideální, na venkově je jejich nedostatek vážný problém.
Dokládá to i situace ve městě Le Vigan, které ve snaze přilákat lékaře vystavělo nové zdravotní středisko. A nejen to. Nově příchozím město nabízí oproti podpisu smlouvy 50 000 eur [cca 1 271 500 Kč] namísto dosavadních 40 000 eur [cca 974 000 Kč]. Dalším benefitem je úleva na daních v příštích osmi letech. Nabídku město inzeruje na sociálních sítích a internetových profesních fórech. Dokonce se obrátilo na mezinárodní náboráře, kteří spolupracují s kolegy z Rumunska a severní Afriky.
Pokud se noví zájemci ale nenajdou, středisko město zavře. Náklady na jeho provoz dosahují ročně 220 000 eur [5 350 400 Kč]. Udržovat ho pro tři lékaře je ztrátové.
„Nikdy bych si nepomyslel, že by nám mohl hrozit bankrot,“ uvedla třiatřicetiletá Bénédicte Galová, která se svým manželem ve středisku pracuje.
Kdyby to prý tušila, nikdy by se do Le Viganu nenastěhovala. Do města se přišli v roce 2017 hlavně kvůli modernímu zdravotnickému středisku. Dosáhnout žádaného stavu personálu pro město se spádovostí 9 000 obyvatel, se ale nyní ukazuje jako nemožné.
Mladí lékaři ve Francii chtějí fixní plat
Situaci ale komplikují i další problémy. Čerství absolventi nejsou podle Galové ani ochotni pracovat v systému poplatků za vykonané služby, takzvané výkonové platby. To hlavně kvůli administrativě. Většina praktických lékařů sice takto ještě pracuje, stále více jich ale upřednostňuje fixní plat.
A potom tady jsou geografická specifika. Město je malé, láká nanejvýš turisty na outdoorové aktivity v národním parku Cévennes a lov. Vše je vzdáleno více než hodinu jízdy od měst Nimes a Montpellier.
Starostka města a majitelka módního butiku Sylvie Arnalová se proto vážně obává, že obyvatelé nebudou mít nakonec přístup k žádné lékařské péči. To v situaci, kdy je ve městě každý čtvrtý obyvatel starší 65 let. Což je nad celostátním průměrem. Odráží se i to v samotné práci lékařů, kteří vedle praxe na klinice navštěvují i starší pacienty, poskytují paliativní péči a starají se o sto pacientů ve dvou zdejších pečovatelských domech. Přijít o doktory by pro tyto lidi byla doslova katastrofa.
Lékař Brun d´Are, jehož rodina žije v Le Viganu od 18. století, by si nikdy nemyslel, že bude tak obtížné přemluvit lékaře, aby se ve městě usadili. I když plánoval odchod do penze v sedmašedesáti letech, už si tím není jistý.
„Možná to ještě vydržím trochu déle,“ říká.
Návrh na umístěnky se ve Francii neujal
Zhoršující se dostupnost zdravotní péče ve francouzských regionech vyvolává otázku, zda by neměli lékaři dostávat umístěnky do takzvaných zdravotnických pouští. Zabránily by jim v usazení se v místech, kde je dostatečná zdravotní péče. Někteří hovoří o zavedení umístěnek i pro zdravotní sestry, porodní asistentky a fyzioterapeuty.
Vláda už v minulosti navrhovala zavedení povinnosti ve čtvrtém ročníku praktikovat v méně obsloužených oblastech. Nicméně její řešení se nesetkalo s pochopením. Naopak došlo na protesty.
Takovou praxi odmítá i Raphaël Presneau, prezident unie zastupující praktické lékaře. Mohla by podle něj odradit studenty praktického lékařství. A to by byla, jak říká, chyba. Zájem o studium totiž ve Francii roste už druhým rokem za sebou.
Francouzské zdravotnictví se snaží nápor pacientů zvládnout i tím, že některou práci lékařů deleguje na nelékařský zdravotnický personál. V roce 2019 se zavedla nová funkce zdravotního asistenta, který lékařům odlehčí od administrativy a umožní jim věnovat se pacientovi. V dlouhodobém výhledu by bylo rovněž užitečné, aby se studenti na medicínu přijímali s ohledem na geografickou a sociální různorodost.
„Je levnější mít studenty medicíny z různých regionů, kteří se do nich po studiu pravděpodobně vrátí, než finančně stimulovat doktory z městského prostředí, aby na venkov odešli,“ říká Chevillard.
Nicméně nyní je podle něj důležité využít toho, co je k dispozici. Byť současné stanovení minimálního počtu studentů vychází z předpokládané budoucí potřeby, Francie nebude mít až do roku 2035 stejný počet lékařů na hlavu jako měla v roce 2021. Lékařů přibývá pomalu, lékaři míří do penze a populace stárne. Boj s rozrůstajícími se zdravotními pouštěmi nebude podle Chevillarda jednoduchý.
Michal Achremenko
