Umění konverzace a umění naslouchat není prázdný pojem. Potvrdila to studie britských vědců. Ti zjistili, že mnozí lidé nezvládají ani nezávaznou konverzaci. A neumí naslouchat druhým, protože často mluví hlavně a jen o sobě.
O studii informoval britský deník The Guardian. S odvoláním na výsledky výzkumu uvedl, že i jen čtyři minuty trvající rozhovor prozradí mnohé vlastnosti o tom, kdo jaký je. A může jít o docela nezávaznou konverzaci.
„Může se zdát, že nezávaznou konverzací zbytečně ztrácíme čas a produktivitu, ale náš výzkum naznačuje, že je nezávazná konverzace a naslouchat druhým důležitým způsobem, jak se dozvědět o osobnosti druhých. Což nám následně pomáhá lépe předvídat, jak se zachovají v budoucnu,“ uvedl Daniel Sgroi z univerzity v britském Warwicku.
V článku britského listu se vyjadřuje i zakladatelka společnosti Trigger Conversations Georgie Nightingallová. I podle ní má nezávazná konverzace něco do sebe.
„Taková konverzace vám může připadat trapná a zbytečná, ale pokud jí vnímáte jako vstupní bránu k vašemu protějšku a budete klást doplňující otázky, může vám pomoci navázat dobrý vztah s lidmi,“ řekla.
„Lidé se ochotněji o něco podělí, pokud jim ukážete, že vám na nich záleží. Moje rada zní: buďte skutečně zvědaví,“ dodala.
Ti, kteří spolu komunikovali, vydělali více peněz
Podle studie i čtyři minuty dlouhý rozhovor prozradí některé vlastnosti. Například to, zda jsou lidé extrovertní nebo introvertní. Závěry studie vycházejí z výzkumu 338 účastníků. Ty vědci rozdělili do dvou skupin ještě předtím, než se spolu setkali. Každý z nich musel podstoupit osobnostní a inteligenční test. Výzkumníci je poté v každé skupině rozdělili do dvojic. Ty spolu vedly buď čtyřminutovou konverzaci pomocí textových zpráv, nebo spolu nebyly v kontaktu vůbec.
Účastníci studie poté měli odhadnout osobnostní rysy svých partnerů, například zda jsou extrovertní. Také předpovídali, zda si zahrají ve dvou hrách o peníze sobecky, nebo budou s ostatními hráči spolupracovat.
Tým zjistil, že dvojice, které spolu předtím konverzovaly, dosahovaly lepších výsledků v předvídání IQ svého partnera a jeho vlastností. Zároveň do něj častěji promítaly své vlastní osobnostní rysy.
Účastníci výzkumu se poté osobně setkali a hráli hry, ať už spolu předtím konverzovali, nebo nikoli. Vědci tak mohli posoudit, zda měly rozhovory vliv na jejich taktiku. Všem účastníkům dali 20 liber [cca 560 Kč] a požádali je, aby z částky přispěli do společné nádoby. To je kognitivní hra v českém překladu často nazývaná jako experiment s veřejnými statky či s veřejným dobrem.
Autoři studie uvedli, že účastníci, kteří se před hraním hry bavili se svými partnery, lépe předvídali, kolik přispějí do společné nádoby. Dvojice, které měly možnost si spolu popovídat, navíc průměrně přispívaly o 30 procent víc než ty, které spolu nikdy nepromluvily ani slovo. Výzkumníci se domnívají, že to způsobil vztah, který spolu navázaly prostřednictvím chatu.
Kdo umí naslouchat druhým, víc se dozví
Studie podle vědců potvrdila to, co očekávali. Ti, kteří se zapojili do konverzace se svým partnerem, lépe porozuměli jeho osobnosti. Pokud ho poslouchali a neupřednostňovali svou osobu, také lépe předvídali povahové rysy jejich protějšku.
„To následně účastníkům studie pomohlo předpovědět, jak se zachová. V konečném důsledku podávali lepší výkony a vydělávali více peněz než ti, kteří neměli příležitost si popovídat,“ řekl Daniel Sgroi.
Podle něj si lidé už během několika málo minut vytvářejí mentální model osoby, s níž hovoří. Zda je extrovertní, nebo introvertní, optimistická, nebo depresivní, spolupracující, nebo nespolupracující.
–ČTK/DNA–
