Ledvinu z těla žijícího dárce pomocí robotického systému vůbec poprvé v České republice vyjmuli lékaři ve FN Olomouc. Rozšířili tím možnosti využití robota do dalšího oboru, a sice transplantologie.
S pomocí robota dnes lékaři běžně provádí miniinvazivní výkony převážně v urologii a gynekologii. Letos v červnu se ale specialisté z Urologické kliniky Fakultní nemocnice Olomouc rozhodli robotický systém využít nově i při transplantaci. Vůbec poprvé v Česku tak s pomocí robota odebrali ledvinu z těla žijícího dárce při příbuzenské transplantaci.
„Při odběru nesmí být ohroženo zdraví dárce a musí být minimalizován rozsah možných běžných operačních komplikací. A to právě užití robotického systému umožňuje,“ říká přednosta Urologické kliniky FN Olomouc Igor Hartmann.
Také ale upozorňuje, že robotická chirurgie je náročný obor, jemuž se lékaři dlouho učí.
„Ročně provedeme na naší klinice přes 350 operací pomocí robotického systému především pro rakovinu prostaty a ledvin. Operační techniku máme velmi dobře zvládnutou. Proto jsme mohli přistoupit i k odběru ledviny od žijícího dárce,“ říká k rozšíření využití robota Igor Hartmann.
Vyjmutí transplantovaného orgánu od živého dárce není podle něj ale běžné. A to přesto, že výkon přináší mnoho výhod pro dárce i samotné lékaře. Robot přenáší pohyby ruky operatéra na konzoli a mění je ve velmi přesné pohyby nástrojů, díky čemuž mají lékaři ve srovnání s lidskou rukou daleko větší rozsah pohybu. To jim umožňuje snadnější přístup do místa zákroku. Při operativním výkonu s pomocí robota se navíc nemusejí často i několik hodin sklánět nad operačním lůžkem.
Robotická operace je pro dárce bezpečnější
V Transplantačním centru fakultní olomoucké nemocnice šlo již o dvanáctou příbuzenskou transplantaci ledviny a první, při které lékaři orgán odebrali od živného dárce roboticky. A podle Hartmanna jistě nejde o poslední takový výkon.
„Věříme, že nová bezpečná robotická metoda odběru ledviny přispěje k většímu rozvoji transplantace ledvin od žijícího dárce v České republice a umožní tak zkvalitnit život lidem se selháním funkce ledvin,“ upřesňuje.
Podle něj je práce při transplantaci týmová. Urologický tým ledvinu odebírá od dárce, další tým tvořený cévním chirurgem a urologem poté transplantuje orgán.
„Operace pomocí robota je bezpečnější pro dárce a komfortnější pro operatéra než operace otevřená nebo laparoskopie, kterou jsme dosud používali,“ dodává.
Příjemce orgánu stejně jako jeho dárce k odběru zdravotníci připravují. Po operaci si je do péče přebírají specialisté z oboru nefrologie.
Ledviny od živých dárců transplantují přes deset let
Transplantační program ledvin od žijících dárců v olomoucké fakultní nemocnici funguje od roku 2012. Při příbuzenské transplantaci, která podle tamních lékařů patří k těm nejčastějším, daruje zcela zdravý člen rodiny svoji ledvinu příbuznému se selháváním funkce ledvin.
Darování ledviny od příbuzného s sebou nese nejednu výhodu. Umožňuje vhodné načasování operace a lékařům dovoluje na příjem nového orgánu lépe připravit i samotného příjemce ledviny.
„Díky tomu se maximálně chrání funkce darované ledviny a jednoznačně se tak zlepšuje její dlouhodobé fungování u příjemce při srovnání s přenosem ledviny od zemřelého dárce,“ shrnují výhody příbuzenského darování orgánů olomoučtí lékaři.
Transplantační program ve FN Olomouc
Podle zástupců FN Olomouc rozmach olomouckého transplantačního programu nastal s přelomem osmdesátých a devadesátých let minulého století. Podle nefrologa a děkana Lékařské fakulty Univerzity Palackého Josefa Zadražila, který v minulosti působil jako přednosta III. interní kliniky – nefrologické, revmatologické a endokrinologické FN Olomouc, se životnost náhradních ledvin za posledních třicet let výrazně zlepšila.
„Mezi lety 1986 a 1995 fungovalo jeden rok po transplantaci 87 procent transplantovaných ledvin a po pěti letech 75 procent těchto orgánů. Mezi lety 2006 a 2015 se tato čísla zvýšila na 92 procent fungujících ledvin rok po transplantaci a na 84 procent po pěti letech,“ říká.
Podle něj v průměru náhradní ledviny přežívají 15 až 18 let. A říká, že transplantace ledviny je nadějí hlavně pro pacienty s chronickým selháním ledvin. Bez provedení transplantace jsou tito pacienti odkázaní na náhradu jejich funkce hemodialýzou pomocí umělé ledviny nebo peritoneální dialýzou. Tyto metody jsou ale spojeny s nepříjemnými komplikacemi. To proto, že umožňují jen částečnou náhradu vylučovací funkce ledvin, tedy očistu krve od odpadních látek, které se v ní hromadí. Nenahradí tak funkce metabolické a endokrinní, jako je tomu u transplantované ledviny.
Lékaři FN Olomouc upozorňují, že předpoklad úspěchu výměny ledviny není pouze její dostupnost, ale i příprava pacienta na samotný výkon. Pokud transplantovaná ledvina přestane pracovat, pacient se vrací na čekací listinu pro další transplantaci. A opakované transplantace jsou přitom náročnější, zejména z imunologického hlediska. Často to znamená alespoň přechodný návrat k dialyzační léčbě.
–RED–
