Bechtěrevovu nemoc u nás specialisté pacientům diagnostikují v průměru za devět let od jejích prvních příznaků. Rozpoznat časnou formu Bechtěreva je totiž složité i na rentgenu. A dále – bolesti zad navíc pacienti zpočátku nijak neřeší.
Širší povědomí veřejnosti o Bechtěrevově nemoci, odborněji pak ankylozující spondylitidě přispívá k lepší diagnostice onemocnění. Přesto ji lékaři v Česku pacientům odhalí v průměru za 9,1 roku od prvních příznaků. Což dle nich neblaze zasahuje do výsledků léčby, kdy pozdní odborná péče již často nenapraví poškození v oblasti páteře a kloubů.
„Neléčené onemocnění vede k postupné invaliditě, zhoršování kvality života a ve své podstatě i zkrácení života,“ říká vedoucí oddělení experimentální revmatologie Revmatologického ústavu prof. Ladislav Šenolt.
Vyšetření na Bechtěrevovu nemoc podle něj spočívá ve zrentgenování pacienta a analýze krevních testů. Potvrzuje, že některé časné formy nemoci se na rentgenu těžko rozpoznají.
Bechtěrevova nemoc trápila i Karla Čapka
Bechtěrevova nemoc podle medicínských statistik postihuje třikrát častěji muže než ženy. Většinou se u nemocných první příznaky objeví mezi 18. až 30. rokem života, kdy začnou pociťovat bolest v dolní části zad společně se ztuhlostí. K tomu se přidá bolest v oblasti hrudníku, snížená pohyblivost v okolí páteře, odkud bolesti prostupují směrem k hýždím a zadní straně stehen.
„Specifikem nemoci je bolest. Ta přichází na rozdíl od jiných bolestí, když je pacient v klidu, zejména v noci. Pacient se v noci budí bolestí a po rozhýbání se přichází úleva,“ popisuje revmatoložka Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně [FNUSA] Leona Procházková.
Choroba podle ní postihuje celý osový skelet, především páteř a křížovo-kyčelní skloubení. Časem dochází ke srůstu celé páteře. Pacienti navíc trpí i kožním postižením, jako je rozvoj lupénky, respektive psoriázy. Ve 30 procentech případů nemoc postihuje oči a vzácněji [5 až 10 procent] dokonce střeva.
Onemocnění, které je pojmenované po ruském neurologovi Vladimiru Bechtěrevovi, lékaři diagnostikovali v 21 letech i českému spisovateli a novináři Karlu Čapkovi. Což jej přivedlo k zahrádkaření, které mu přinášelo úlevu od bolesti zad a kloubů.
Bechtěreva tlumí protahovací cviky a správné dýchání
Tlumit bolest Bechtěrevovy nemoci v její ranější fázi dokáže úspěšně nefarmakologická terapie. Pacienti by se měli zprvu zaměřit na relaxační a protahovací cvičení, při kterých si rozhýbou a protáhnou klouby. Úlevu jim přináší i lázeňská zdravotní péče, fyzioterapie, správné držení těla a pravidelná dýchací cvičení.
„Způsobů, jak nemoc pozitivně ovlivnit a předejít vážným zdravotním komplikacím, máme dnes hned několik. Je ale potřeba včasné diagnostiky a aktivního přístupu pacienta. Pohybem a cvičením může pomoci tělu proti bolesti a ztuhlosti a zároveň ho udrží v co nejlepší kondici,“ říká profesor Šenolt.
U pacientů s pokročilým stadiem nemoci už specialisté ordinují farmakologickou léčbu. Začínají nejprve předepisováním nesteroidních antirevmatik, která mírní zánět, bolest a otoky především v oblasti kloubů. K další kategorii léčiv na takzvaného Bechtěreva podle něj patří kortikoidy a imunosupresiva.
„Většina pacientů naštěstí funguje poměrně dobře na prostém cvičení, rehabilitaci a občasném užití nesteroidních antirevmatik proti zánětu a bolesti. Důležité je potlačení autonomní reakce v těle pacienta,“ říká k farmakoterapii profesor.
Zmiňuje i další skupinu léčiv a sice biologika. Ta podle jeho zkušeností dokáží účinně zmírnit bolest, tlumit záněty kloubů a šlach. Působí i na zmiňované oční komplikace stejně jako dokáží úspěšně léčit lupénku a střevní záněty, pokud doprovází onemocnění. Na druhou stranu léčba biologiky přináší vyšší riziko vedlejších účinků, často vyšší náchylnosti k rozvoji infekce.
A obdobně jako u ostatních autoimunitních onemocnění platí biologická léčiva jako léky poslední volby. To značí, že je lékař pacientovi předepíše až po selhání nefarmakologické léčby v kombinaci s užíváním nesteroidních antirevmatik.
–VRN–
